Dobrá knížka

Od mládí jsem ráda četla. Ke knížkám mám vztah a jsem ráda, že jak dcera, zeť i vnučky také rádi čtou.

Každý má sice rád něco jiného, ale i tak.

---

Asi před třemi lety jsme jeli jako každé prázdniny na týden do přírody s vnučkami a ještě na poslední chvíli jsem namátkově vybrala a koupila holkám knížku, kdyby třeba nebylo pěkné počasí, i když vím, že si obě sebou berou čtení a pastelky a blok na kreslení. A hry.

Knížku jsem tehdy asi desetileté vnučce podstrčila, a řekla jim: každý večer ti bude sestra číst na dobrou noc.

A děly se věci: holky po večeři a osprchování zalehly, starší vnučka opravdu asi ve 20.30hod. vzala knížku a jednu kapitolu mladší vnučce přečetla. Z jejich pokoje se ozývaly salvy smíchu a tak jsem usoudila, že koupě stála za to.

Proto,

moje milé KOČKY,

zkuste svým vnučkám tuhle knížku přečíst, jestli chcete a mají to rády.

Dokud na to mají správný věk.

https://www.zbozi.cz/vyrobek/kocka-linda-poklad-rodiny-marketa-zinnerova/

Dnes už jsou holky starší a čtou jiné knihy, nicméně knížka se schová ,, pro jejich děti,, - tak jako nechtějí dát hračky, nedají ani knížky a stolní hry.

V rodině, kde knížky jako Kocour Modroočko a kachnu Matyldu podle večerníčku, Petiškovu Martínkovu čítanku a jiné takové znají děti téměř zpaměti, se nemůžete divit ničemu.

https://www.knihydobrovsky.cz/matylda-84638?utm_source=seznam&utm_medium=cpc&utm_campaign=7_APR-Albatros|Matylda+84638&utm_content=Matylda&utm_term=kn%c3%ad%c5%beka+sle%c4%8dna+matylda

Hezké chvíle s knížkou a vnoučaty vám přeji.

Hastrman

Nedávno jsem se, vlastně náhodou, domákla, že večer budou dávat film Hastrman.

Tuším, že to bylo v neděli po osmé na ČT 1 a co mne k tomu přitáhlo, bylo hlavně to, že to režíroval můj léta letoucí obdivovaný Ondřej Havelka.

---

Hlavní roli hrál človíček, kterého jsem znala do té doby jen podle vidění a nikoli jménem: Karel Dobrý - a byl, podle mne,

v té roli dost dobrý!

Já nejdem žádný filmšmekr, ale tahle polopohádka se mi líbila. Už během filmu jsem měla několikrát pocit, že ta místa znám, a proto jsem na konci stála o to, přečíst si, kde to filmovali a bingo: Holanské rybníky, Stvolínky a tam okolo.

Dala bych krk na to, že jedno místo filmu je u Mácháče ve Starých Splavech.

Prostě moje oblíbená místa od Úštěka k Zahrádkám nebo od Litoměřic k České Lípě.

Tolikrát jsme tam výletovali a každoročně chodíme zjara do Pekla kochat se bledulemi. Touhle oblastí jsme jezdívali k rodičům a posléze k bráchovi.

Když se člověk podívá na mapu, zjistí, že v tomto pruhu se nacházela spousta hradů a třeba takový Čap je vlastně už jen místo, které hrad připomíná jen s velkou fantazií. Některé ty zříceniny ale pořád stojí za návštěvu, borové lesy a klid mě tam přitahují. Alej se spoustou fialek zjara od Zahrádek k mostku ( poškozenému ) nad Bobřím potokem je také moje obligátní trasa.

( hrady Ronov, Helfenburk a mnohé další )

Už jsem od mládí věděla, že tento potok, který pramení kousek nad Verneřicemi a má to k Labi pár ,,metrů,, si asi chtěl zaskotačit a teče zajímavým způsobem k soustavě mnohdy už středověkých rybníků k Holanům a do Ploučnice se vlévá až u České Lípy a do Labe se tedy vlévá coby moje rodná Ploučka pod zámkem v Děčíně, tím si tento potok ,,prodloužil,, život na mnoho kilometrů. ( tuším, že přes padesát? )

Ve Stvolínkách je zámek, který se asi nyní opravuje, budu to muset někdy prověřit, a je zdevastovaný jako všude jinde jezeďákama, kteří zde po 2.sv.válce ,,hospodařili,,.

Víte,

milé KOČKY,

že se tu, v této krajině, nachází i velmi starý kostelík ( ještě se mi nepodařilo se do něj, dovnitř, podívat ) -

https://mapy.cz/zakladni?x=14.4725011&y=50.6328008&z=16&source=base&id=1835204&gallery=1

nejen on je zárukou, že se sem budu pořád vracet.

Ohledně filmu jsem dohledala:

Režie:

Ondřej Havelka

Předloha:

Miloš Urban (kniha)

Scénář:

Ondřej Havelka, Petr Hudský

Kamera:

Diviš Marek

Hudba:

Petr Wajsar

Hrají:

Karel Dobrý, Simona Zmrzlá, Jiří Lábus, Jan Kolařík, Jiří Maryško, David Novotný, Norbert Lichý, Vladimír Polívka, Vojtěch Hrabák, Andrea Berecková, Jan Komínek, Anna Kratochvílová, Ivan Sochor

Prostě: tele

Dnes jsem si řekla, že když je to pondělí, bude pracovní, vyluxovala jsem, vyprala, uvařila oběd, stihla se vykoupat a umýt vlasy, ( ještě mi jich pár zbylo ),

ostatní mohu udělat zítra,

---

proto jsem po obědě sedla na vlak a jela do Litoměřic, mého oblíbeného města,

obešla náměstí, nafotila po kolikáté již zajímavé domy,

( hospůdky tam praskaly ve švech! )

posléze jsem našla obchůdek s dětským oblečením neteře.

Tady jsme se zapovídaly a probraly nějaké detaily - zajímalo mne, kde dala vyrobit nábytek a pod.

Obdivovala jsem dětské ošacení a litovala, že už nemám malé vnoučky...

Před pátou jsem se rozloučila a kráčela k nádraží, že se vydám na cestu zpátky.

Potkala jsem pekařství a spěšně jsem tu zakoupila jeden kousek dortíku, že si ve vlaku smlsnu.

Před nádražím velké, hrubě osekané žulové kostky, jedna byla trochu výš a já - zakopla a už ležím na zemi,

ležím, a říkám si, to snad ne!

Jako prkno a rovnou na obličej!

Nějaká paní mi pomohla vstát, cítím, že mi teče krev, prý: chcete zavolat sanitku? Já na to, že to zvládnu a pojedu domů, hodná paní pokladní mi darovala papírovou utěrku, abych mohla alespoň trochu utřít krev.

Cestu vlakem jsem docela zvládla a nyní spočtu ztráty:

mám rozbité pravé koleno, natlučená obě zápěstí a výron na každé ruce, rozseklé pravé obočí a tenisák nad ním.

Zdálo se mi zkraje, že mám i vymknuté rameno, ale to asi ne.

Ani bych se nedivila, kdyby ta kostka žuly byla na kusy.

Můj zákusek po mém pádu putoval do koše, byl z něj lívanec.

Můj spolupracovník, asi o 20 let mladší, kdysi v zaměstnání v Praze - starý šprýmař,

kdyby mě dnes viděl, určitě by řekl:

konečně si tvůj manžel doma udělal pořádek!

Místo, abych vám,

milé KOČKY,

popsala, jak to kolem trati chytá červené a žluté barvy podzimu a až na smrádek kolem Štětí to byl hezký výlet,

musím napsat:

Zkrátka, jsem to poslední dobou tele.

Takže, zase jsem uznala, že nejlíp a nejbezpečněji pro mne to bude pár dní v posteli.

( pan průvodčí jel tam i zpátky stejný a kupodivu mě podle svetru poznal a jistě si myslel, že se vracím od Chlumce nad Cidlinou, kde jsem dělala 24. března 1775 reportáž? )

Snadno a rychle

Tak nějak by se to dnes mohlo jmenovat - Dobré jídlo - snadno a rychle.

Jelikož má starší vnučka ráda sladké knedlíky, rozhodla jsem se jí poslat můj oblíbený recept,

---

aby si je mohla nacvičit a občas uvařit, případně jimi okouzlovat, až bude mít nějakého nápadníka,

to se může hodit, ne?,

milé KOČKY?

A když už se s tím píšu, dám k dispozici všem:

právě tady.

Tedy, není to recept můj, dostala jsem ho kdysi od švagrové a ta ho jistě získala zase jinde,

jak už to tak bývá, něco dobrého vám někdo předloží na talíř a už se pídíte po receptu.

Především si musíte koupit:

vaničkový tvaroh, 1 vajíčko, 1 prdopeč, sůl, hrubou mouku, máslo,

- do nižšího, většího hrnce dám vařit vodu a trochu ji osolím - do kastrolu asi 16cm vysokého a asi 25 cm širokého tak do poloviny výšky -

mezitím do mísy vyklopím vaničkový tvaroh, na jedné straně rozmíchám na kašičku 1 krásný žloutek a asi 1 lžíci měkkého másla a rozmíchám pak s tvarohem, na to 8 plných velkých lžic hrubé mouky, malinko soli a asi 1 lžičku prdopeče. Zamíchám, vyklopím na plochu podsypanou trochou hrubé mouky, rozkrojím na 8 - 10 kousků, podle toho, jak velké ovoce mám.

Zabalím švestky nebo jiné ovoce

( jahody, nakrájená jablka, borůvky, meruňky a pod. )

důkladně do těsta, aby byla všude okolo stejně tlustá vrstva,

nakladu do vařící vody v hrnci.

Opatrně, neopařím se.

Vařím pomalým varem asi 13 minut a v polovině toho času vařečkou knedlíky otočím ,,na druhý bok,,.

Pak vylovím, každý propíchnu, dám na talíř a nyní podle chuti:

buď posypu nastrouhaným tvrdým tvarohem a moučkovým cukrem a poleju rozpuštěným máslem

nebo mletým mákem a máslem

nebo kakaem a máslem

skořicovým cukrem a máslem -

už jsme dávali i kysanou smetanu, šlehačku.

pokud v létě zabalím jahody, můžu polít jahodovým rozvarem.

Pokud použiji švestky, když je předem vypeckuji, zabalím dovnitř malinkou kostičku cukru místo pecky.

Dobrou chuť.

A nebojte se toho, děvčata, většina mužů má ráda pivo, fotbal a oblé tvary.

Dobré skutky

Mám skvělé období,

milé KOČKY,

jsem asi 10 dní po chemce, takže už mi není až tak špatně a valí se na mne dobré skutky mých kamarádek.

Nevěříte?

---

V úterý přijela Marcelka a přivezla mi krabičku malin,

( měly jednu velkou chybu, strašně rychle mizely z misky )

koupila mi i nějaké švestky

( budou z nich skvělé z tvarohového těsta knedlíky - miluji je s nastrouhaným tvarohem, posypané moučkovým cukrem a polité máslem, poslední dobou nemohu mák )

a upekla nám tříbarevnou buchtu. Byla perfektní ( nezbyl ani drobeček ).

Ve čt jsem měla setkáníčko se spolucestovatelkou / kolegyní Janou. Přinesla mi ze zahrádky rajčátka, polovina z nich byla takové dudlíky.

A dnes, přijela Věrka, přivezla mi mahon, podzimní kytičky a hlínu ( zeminu ), nejen, že místo na pozemku zryla, ale i kytky a keřík kvalitně zasadila a obdarovala mě paprikami ze zahrádky.

Zítra vařím lečo. Už se na něj těším.

A navíc! - přivezla mi dvě skleničky vlastnoručně vyrobených džemů: luxusní meruňkový a stejně boží jahodový.

Přiznám se, že původně jsem chtěla oba nechat pro vnučku, miluje džemy, ale pak jsem si řekla, že v mé situaci bude lepší, když je zkonzumuji já.

A hned jsem si dala chleba s máslem a jahodovým zázrakem od Věrky.

Lahoda, balada.

( to o mně víte, že chovám ovce? - fotka je to stará!

konkrétně tahle ovečka/batoh je koupená ve Skotsku a doma jsem se na cedulce dočetla, že ji ušili v Číně! huu)