Dělala jsem pořádek a našla začernalé prstýnky a nějaké jiné stříbrné věcičky,
které jsem často a ráda nosila, když jsem byla ještě pracující.
I zakoupila jsem vatičku a dala se do práce,
náhrdelníky sice dám asi vyčistit odborníkům do Turnova do Granátu???, až pomine koronavirusová hrozba,
nicméně na prstýnky jsem se vrhla sama a docela prokoukly.
Asi je začnu občas nosit, na svých starých pařátcích, až třeba jednou zase půjdu s Janou na pivo a mandle do hospůdky?
( dáváme si plzeň 0,4 a mističku slaných mandlí a jednou za měsíc tak děláme porady! ) -
kdyby nás někdo odposlouchával, zjistil by, že tam pomluvíme své drahé polovičky a zasoutěžíme,
který manžel víc zapatlá pastou zrcadlo,
naplánujeme výlety,
zavzpomínáme na zájezdy, kde se nám líbilo ( čti - všude ) a pak se odebereme domů,
poté, co zaplatíme!
Tím pádem nemusíme k psychiatrovi ani psychologovi, protože upustíme páru a jsme zas jako beránci. Nebo vovce?
Apropo, teď jsem si vzpomněla, že zamlada, to jsem byla dost vysoká a hubená, jsem nejraději nosila skládanou sukni, vlněný svetr, na něj nějaký výrazný náhrdelník či korále, nebo náramek, botičky na podpatku a byla jsem se svým zjevem dost spokojená.
A je to pouhých 40-50 let a všechno je jinak.
( mívala jsem i černou, plizovanou sukni a mohla jsem si ji schovat, jenže bych v ní teď vypadala jako selka! ale už se zase nosej...)
Jo,
milé KOČKY!
Hnáty křivé, pod plachetkou osoba.
Nebo v roušce?
