Sobotní do Výběžku

Dnes jsme si ráno vyjeli do Rumburka, protože jsem potřebovala upravit cosi na tamním hřbitově, resp. na hrobě, který tam máme.Jeli jsme po devítce silnici, klasika Mělník - Jestřebí - Česká Lípa - Nový Bor - Rumburk a ejhle, vybafla na nás i tady objížďka, no, dalo se to vydržet, byla vedena po slušné, i když úzké silničce. Jakmile jsme to zmákli na hřbitově ( zahradnictví mělo zavřeno a tak to bylo jen s použitím věcí, které jsme dovezli z domova ), obrátili jsme se na zpáteční cestu. Návrat jsme vzali jinudy: Krásná Lípa - Rybniště - Česká Kamenice - Žandov - Kravaře - Blíževedly a pak jsme se stavili v lese, ovšem tady sucho, nikde ani prašivka, jen kdybych chtěla zavařovat borové šišky, měla bych šanci jich nasbírat opravdu hodně - a přes Zakšín a Mělník jsme zase dojeli domů. Jo a v lese taky operovala nějaká rodinka, velmi hlučná, s dětmi, přijeli autem s SPZ A!Řvali tak, že to asi bylo slyšet až ve Štětí.Manžela to tak nadzvedlo, že se snažil odjet co nejdříve.Asi už jsme netolerantní a staří.Ale bylo tam hezky, v tom lese. Krásný víkend vám všem!

Milé KOČKY,

pár fotek jsem stihla v Krásné Lípě na náměstí a pár v lese.

Po Praze

Dnes jsem si udělala cestu do Prahy, byla jsem objednaná k paní doktorce na kontrolu, hupla jsem do busu a hned na další zastávce přistoupili mladí lidé s kočárkem, jak vyplynulo posléze, maminka 20letá, tatínek 30letý a holčička 7 měsíční. Byli to hezcí lidé...Holčina byla moc roztomilá, ale rodiče měli oči zabodnuté do mobilů a neměli čas a chuť se s potomkem bavit. (jak by se asi vytvořil výraz pro ženský rod potomka? ), sledovala jsem to a kdybych se nestyděla, vyfotila bych si je.Holčička si několikrát ublinkla a to už jsem její mamince jemně naznačila, tak ji utřela a podle mne ji zbytečně moc nahlas hubovala, holčička byla hodně nastrojená a asi jí bylo horko, tak byla neklidná.Posléze přistoupila další maminka, taková silnější, klidná paní, se třemi dětičkami, asi 5 letým chlapcem, asi 3 letou holčičkou a miminkem 5 měsíčním v kočárku, máma kliďas a děti také, klučík si sedl ke mně a celou cestu si hrál s autíčkem.Obě maminky se začaly spolu bavit, seděly vedle sebe.Třetí maminka, slepá paní s malým děckem uvázaným na hrudi šátkem nastoupila už se mnou v N.Ta si celou cestu povídala s dcerkou a obě byly ok.Když jsem jela odpoledne domů, ta první rodinka jela také. Hned bych jim dítko chodila vozit. Moc se mi to malé kotě líbilo.Zkoušela povídat, pokoušela se o táta, táta. V Praze jsem navštívila paní doktorku a pak jsem se vydala na malou procházku, nakonec jsem došla z Karláku k Právnické fakultě.Na Staromáku jsem zvěčnila nově instalovaný mariánský sloup.Kdybych chtěla provokovat, řekla bych, že jsem se stavila v Pařížské, abych si tu zašopovala, jak s oblibou říká moje kolegyně Jana. Jenže jsem si tu  jen zafotila.

A jak jsem na kontrole dopadla?

 Milé KOČKY? 

no, bráno jako ve škole: za jedna, ani za dvě to není, ale trojka s pochvalou by to být mohla.Napsali mi další vyšetření, tak uvidíme.

Ráda se pochlubím pár obrázky z dneška: pro lidi, co se do Prahy hned tak nedostanou.

Na co myslím

Dnes, ačkoli je to nemilé, musím se přiznat, že jsem zazmatkovala, vařila jsem bramboračku a zapečené těstoviny a co myslíte,

milé KOČKY?,

zapomněla jsem do polévky dát cibuli a česnek, vůbec nevím, jak se mi to mohlo stát. Vždyť nevařím poprvé, je fakt, že jsem si říkala, máš tam všechno? Největší legrace byla, když manžel dojedl polévku a pochválil mě, že mu moc chutnala, buď byl už  vyhladovělý, nebo zapomněl, jak u nás chutnává bramboračka nebo to nebylo až tak odlišné,  ale nabudilo mě to, že si musím dávat větší pozor a hlavně, nepřiznávat se!Koukám, Retigová ze mne nebude. A onehdy jsem něco četla, mezitím jsem si šla uvařit čaj a koukám, že místo cukru jsem si tam málem nasypala kafe. To jak jsem zvyklá si ke čtení dávat malé kafíčko. Ale skleroza to jistě ještě není, jen těkám od jednoho k druhému a musím začít víc myslet na to, co dělám. Tak, smázla jsem to tímto článkem a od teď zas budu dokonalá, hihi.

Už brzy

Včera večer jsem si náhle uvědomila, jak rychle se poslední dobou stmívá.
V létě, třeba v červnu, je stmívání pomalé, postupné, ještě dlouho je na západní obloze hra jemných barev.
Zato teď je to raz dva. Chvilku se stmívá a najednou je tma.
Ale,
milé KOČKY,
má to i výhody. Nebude takové vedro, třeba i občas zaprší,
vylovím z krabice svícínky a svíčky a budu se z večerů těšit.
Konec konců mám stojací lampu, ušák a to je pro seniora základní výbava.
Knížky buď svoje nebo z knihovny, deku přes kolena a jedem, podzimní období může začít.
Všude prodávají vřesy různých barev, chryzantémy a jiné, s podzimem spojené květiny,
uvažuji, co si pořídit.
Dceři jsem tradičně koupila bradavičnaté, malé, barevné dýničky nebo co to je.K tomu jí dovezu ze záhonu lampionky oranžové barvy.
Hezký podzim a jen krásné zážitky vám všem.

Ne vždy

Zjišťuji, že někdy se mi nepodaří udělat vše podle svého uvážení, ač se opravdu snažím.
Dnes jsme měli namířeno na další výlet, naplánovala jsem to po trase:
Mělník - M.Boleslav - Sobotka - Jičín a první zastavení mělo být v Lázních Bělohrad, poté Křížová cesta Byšičky - Miletín - Bílé Poličany - Chotěborky a pak otočka a hurá domů.
Pozorní budou vědět, že o Chotěborkách se mluvilo v poslední Toulavce a tak jsem je zatoužila vidět na vlastní oči.
Zprvu se mi vše dařilo, přijeli jsme do Lázní Bělohrad, po ránu tu bylo hezky, klidno a v zámeckém parku jsme se prošli v pohodě, zámek sám je v dost žalostném stavu, jak o tom svědčí foto, ale asi se tu dějí nějaké opravy.Do muzea K.V.Raise jsme nešli a pokračovali jsme dál směr Miletín. Do Byšiček mi manžel neodbočil, asi se mu ke Křížové cestě nechtělo, to byla první mrzutost.Dělal, že odbočku nenašel!
V Miletíně už jsme kdysi dvakrát byli. Dnes jsem opět obešla náměstí, šla ke zvonici a pak k zámku, ten je v soukromých rukách a do jeho parku se nedalo jít.Prý jen párkrát za rok při spešl akcích. Nu, alespoň jsem koupila miletínské modlitbičky, abych taky věděla, jak to chutná. Když můžu vědět, jak chutnají štramberské uši, že? Odtud jsme pokračovali do Bílých Poličan, kde jsem měla chuť podívat se na zámek a do jeho parku. Zámek byl pro veřejnost uzavřen ( snad kvůli koronaviru? ), nevím,
ale moje otrlost je pověstná, tak jsem šla a řekla jsem si, že nějakou fotku udělám, pokud na mne nevypustí nějaké zlé psy.
Pak jsme se vydali dál k cíli cesty, jenže - těsně před Chotěborkami, pár km, nás zastavila objížďka, která nás nahnala do Dvora Králové. To mě načuřilo!!!
Manžel už najezdil své kilometry a otočil auto k západu a aby nebyla tichá domácnost, zastavil mi u Pecky, u hradu.Dali jsme si tam nealko Bernarda, nafotili pár snímků a pak už jen dojeli do Nové Paky, kde jsem si oběhala náměstí a pár dalších míst.
( na obou těchto místech jsme nebyli poprvé )
Odtud jsme se sunuli k domovu a čelili různým nástrahám na silnicích, jak špatným vozovkám, tak některým taky řidičům.
V obci Horní Brusnice jsem sice nenafotila nic, řidič mi nezastavil, jen celou dlouhou obec brblal kvůli stavu silnice, jako bych ty nerovnosti způsobila já, ale já jsem nadšeně áchala, jaké krásné roubenky v této obci mají a jak si je opečovávají. Netuším, zda jsou majetkem chalupářů nebo jsou obývány trvale.
Dojem byl dokonalý.
Možná to byl na dlouho poslední krásný výlet,
milé KOČKY,
tak vás na něj zvu:
( cestou domů jsem ještě pohledem pozdravila Humprecht u Sobotky )

Lázně Bělohrad:

podzim se hlásí:

A jsme v Miletíně:

k zámku zavřeno:

na náměstí:

Bílé Poličany:

 ke hradu Pecka:

 mohla bych tady v noci strašit, to mi jde:

Vítá nás Nová Paka:

opravuje se kryté schodiště: