Jedna zasutá

 Nevím, kde se vzala, tu se vzala, jedna zasutá historka na mne vybafla právě dnes:

Milé KOČKY,

Mami! - ty jsi byla s V. v té hospodě u zastávky? ptala se mě dcera  se zvláštním důrazem v hlase telefonem, když jsem zrovna ten den nebyla u nich. Nacházely jsme se asi 35 kilometrů vzdušnou čarou od sebe, přesto jsem zrudla a začala se potit a pak jsem, ač nerada, musela přiznat, že ano. To bylo totiž tak: dcera byla maminkou už asi rok a já jsem jezdila k nim hlídat malou vnučku především v pátek a dcera si naopak někdy jezdila vyřídit své věci, aby do Prahy netahala to malé dítě, svěřila mi ho do péče, jednou to bylo zastřižení vlasů u kadeřníka, jindy kontrola u nějakého doktora, nebo dokonce občas udělala pár hodin brigádu ve svém zaměstnání, aby pomohla v práci kolegyním nebo neztratila s nimi krok. My jsme mezitím dělaly s vnučkou, co tak babičky dělávají, dají mu najíst, napít, uspí dítě a nebo se snaží ho zabavit. Radovánky jako ježdění s kočárkem po okolí, sledovaly jsme datla, jak mlátí do stromu, zajíčka, jak hopká v poli a tak. Když jsem věděla, v kolik že dcera přijede vlakem, šly jsme s předstihem na zastávku a čekaly. Někdy s velkým předstihem a tak se stalo, že vlak měl ještě zpoždění a proto jsem zašla do té hospody, respektive do její zahrádky, kde jsem si koupila kafe, no, žádná hitparáda to nebyla, ale bylo to černé, horké a v hrníčku, za asi 9 korun, no, nekup to...sedla jsem si tam na lavičku a vnučka seděla v kočárku, pod boudou seděli asi 4 pivaři, kteří řešili nějaké fotbaly a podobné, nesmírně důležité záležitosti a v té sluncem prozářené atmosféře jsme se zabavily a čekání nám hezky uteklo. A ptáte se, jak se to dcera dozvěděla?

Za někoílik dní jela dcera s vnučkou na plavání, přišly na zastávku, vnučka ukázala na hospodu a pravila : bába, tam!

Takhle babičku nabonzovat! Dcera asi vnučku vydrhla lyzolem a později mi to odpustila, ale já, kdykoli přijedu k nim na zastávku, vzpomenu si na to. Vlastně jsme vychovaly pravdomluvnou osůbku.

Varhošť

 Je pondělí, dáme si něco střízlivého:

Když jsme před několika lety obráželi pravidelně rozhledny, protože z nich se vysílalo dobře na všechny strany, nejčastěji jsme chodili na Lovoš, na Milešovku, a nebo naproti přes Labe na Varhošť. Slezli jsme se tam i s rodinou z Děčínska, přijel bráška s manželkou a naši mamku bral též sebou, přidali se jeho kamarádi s rodinami a bývalo nás tam dost. Také ke hradu Kamýk, Kalich nebo na jiná, vyvýšená místa na Litoměřicku. Ale k Varhošti: je to rozhledna, odkud je údajně vidět na 10 zákrutů Labe a celkem je dobře přístupná. My jsme tam nahoře dělávali malý ohýnek ( ani nevím, zda se to smí ) a opékali buřtíky. Krásně se okolo ohýnku povídalo.

Milé KOČKY,

berte to jako dobrý tip na výlet pro letošní jaro.Konec konců i v okolí je mnohé k vidění a tak si - pokud tam budete autem - můžete leccos přidat. Mapa napoví. Pár obrázků pro představu:

Jídlo, pití a zápalky si musíte přinést!

Aktuality

 V první řadě se musím pochlubit: ( doufám, že to nezakřiknu ) - za poškozený hrneček s ulomeným uchem mi dodavatel poté, co uznali moji reklamaci, prý posílá nový a nepoškozený. Mám se opět na co těšit. Pak vám,

milé KOČKY,

s radostí a začerstva hlásám: dnes jsem po obědě zavolala kolegyni Janu, zda by nejela se mnou do Prahy, že bychom si udělaly procházku ve sněhu na okraji města. To sice neprošlo, ale! Jana vcelku ochotně na procházku chtěla. Jsme ženy činu a víme, co chceme, tedy jsme si řekly, že ve 14hod. u busu, zajely jsme jednu zastávku do vedlejší vesnice Kojetice a šly pěšky po skalách do Nerátek. Potkávaly jsme docela dost skupinek - se psy, s dětmi, chůze ve sněhu ( nebylo ho moc ) byla fajn, ale na zmrazkách jsem musela být extrémně opatrná. Sádru potřebuji nanejvýš na zamáznutí děr po obrázcích. Zlomenin jsem se vždy bála, dosud se mi vyhýbaly a snad to tak i zůstane. Rády byste nahlédly, jak to u nás vypadá v zimě? Tož, nezdržuj, Jířo, a dávej:

v noci na dnešek to vypadalo takto:

a novinka: dnes měl můj nový batůžek premiéru: vzala jsem si ho sebou na výlet, musí si zvykat postupně,  udělal mi dobrou službu. Domů jsem přišla celá, spokojená.

Co zbývá

Neděle:

 Co zbývá staré babce, která je zabarikádovaná v bytě, nechce myslet na nemoce a na zlý covid, a přitom má nápady téměř jarní a touhy jako mladice? Tedy, mezi námi, 

milé KOČKY, 

nic o chlapech to dnes nebude! Zbytečně jste si vyčistily brejle a zbystřily pozornost. Tak znova, co mi zbývá, než si dělat chutě a plánovat, co bude, až nebude covid a až mi doktoři řeknou, že jsem docela v pořádku? Přeci - vyjedu si na výlet, případně to proložím zájezdíkem! Před Vánocemi jsem si pořídila nový batůžek, docela apartní, abych nedělala ostudu kolegyni Janě, ze stejného materiálu je k tomu taštička s popruhem přes rameno, kterou všude nosím sebou s doklady a financemi a kapesníčky a foťákem, ještě tam byla kosmetická taštička na zip, kam mohu dát krémík, případně nějaké maličkosti, co už tak děvčata sebou vozí. Když jdu okolo, říkám mu z legrace, neboj, brzy spolu něco velkého zažijeme!

Aby měl představu, co třeba, mohla bych mu ukázat nějaké fotky ze zájezdů už odjetých, ale nevím, zda by batoh z toho něco měl. Moje oblíbená cestovka je na tom tak zoufale, že obesílá lidi, kteří s nimi jeli vícekrát a přijímá - poprvé - přihlášky bez toho, aby se platila záloha! Tak už jsme s kamarádkou na jeden přihlášené ( kamarádka bude mít v červnu výročí dost kulaté na to, aby se řádně odměnila ). Snad to klapne a zájezd se pojede.

Kdyby optimismus zabíjel viry, polovina zeměkoule by s covidem neměla problém, protože můj optimismus by ho zničil přinejmenším v Evropě a blízkém okolí. V ostatních částech světa by si holt museli pomoct sami. Jestli mi hrábne, posadím si nový batoh na záda, dám si tam svačinu a lahvinku s magnezií a půjdu si prohlížet blogy, ve kterých jsou od mých milých KOČEK/blogerek fotky z výprav za sněhem a do přírody.

( jako kdysi moje dcera, která dostala na Vánoce školní brašnu a pak vždy kvečeru seděla na posteli s brašnou na zádech, před sebou fungl nový penál a kreslila si - a po prázdninách šla do 1.třídy )

Vaše  Jiřina z N. - v rodině nazývaná Zikmund a Hanzelka.

Fotky s datem jsou z aparátu sestry.