Jedna zasutá

 Nevím, kde se vzala, tu se vzala, jedna zasutá historka na mne vybafla právě dnes:

Milé KOČKY,

Mami! - ty jsi byla s V. v té hospodě u zastávky? ptala se mě dcera  se zvláštním důrazem v hlase telefonem, když jsem zrovna ten den nebyla u nich. Nacházely jsme se asi 35 kilometrů vzdušnou čarou od sebe, přesto jsem zrudla a začala se potit a pak jsem, ač nerada, musela přiznat, že ano. To bylo totiž tak: dcera byla maminkou už asi rok a já jsem jezdila k nim hlídat malou vnučku především v pátek a dcera si naopak někdy jezdila vyřídit své věci, aby do Prahy netahala to malé dítě, svěřila mi ho do péče, jednou to bylo zastřižení vlasů u kadeřníka, jindy kontrola u nějakého doktora, nebo dokonce občas udělala pár hodin brigádu ve svém zaměstnání, aby pomohla v práci kolegyním nebo neztratila s nimi krok. My jsme mezitím dělaly s vnučkou, co tak babičky dělávají, dají mu najíst, napít, uspí dítě a nebo se snaží ho zabavit. Radovánky jako ježdění s kočárkem po okolí, sledovaly jsme datla, jak mlátí do stromu, zajíčka, jak hopká v poli a tak. Když jsem věděla, v kolik že dcera přijede vlakem, šly jsme s předstihem na zastávku a čekaly. Někdy s velkým předstihem a tak se stalo, že vlak měl ještě zpoždění a proto jsem zašla do té hospody, respektive do její zahrádky, kde jsem si koupila kafe, no, žádná hitparáda to nebyla, ale bylo to černé, horké a v hrníčku, za asi 9 korun, no, nekup to...sedla jsem si tam na lavičku a vnučka seděla v kočárku, pod boudou seděli asi 4 pivaři, kteří řešili nějaké fotbaly a podobné, nesmírně důležité záležitosti a v té sluncem prozářené atmosféře jsme se zabavily a čekání nám hezky uteklo. A ptáte se, jak se to dcera dozvěděla?

Za někoílik dní jela dcera s vnučkou na plavání, přišly na zastávku, vnučka ukázala na hospodu a pravila : bába, tam!

Takhle babičku nabonzovat! Dcera asi vnučku vydrhla lyzolem a později mi to odpustila, ale já, kdykoli přijedu k nim na zastávku, vzpomenu si na to. Vlastně jsme vychovaly pravdomluvnou osůbku.