Třikrát a dost

Sama se tomu divím, ale stalo se a už to nejde změnit. V poslední době jsem byla, a to mě podržte, třikrát během krátké doby v pražské Loretě. Nejprve s kamarádkou Marcelou, za týden na to s vnučkou a 15.1.2022 jsme se tam - jak bylo domluveno, že až bude slunečno - vydaly s Janou. Slečně v pokladně, mimochodem velmi sympatické a hezké, povídám: požaduji množstevní slevu, jsem tu v krátké době potřetí a doufám, že moje huhlání zpod roušky vyhodnotila správně jako smích. Po zaplacení jsme se s Janou vydaly, dokud sluníčko osvětlovalo budovy, fotit. Tak uvidíme, jestli se to bude líbit, vlastně jsem focení platila prvně, dvě předešlé návštěvy bylo tak šedivo a tmavo, že to nemělo smysl za fotoaparát plýtvat peníze.

Milé KOČKY, tentokrát tam bylo více lidí na prohlídce a dokonce s dětmi. Takže já mám s Loretou v Praze splněno a příště, když Loreta, tak určitě nějaká jiná.

Pro vás vyberu pár fotek, abyste si třeba mohly návštěvu v Loretě naplánovat a věděly, do čeho jdete. A nezapomeňte si prohlédnout zdejší pokladnici.

Přimyslete si, milé KOČKY, ještě i zvonkohru na Loretě.

Bojím se

Bojím se, milé KOČKY, otevřít olejovky, aby na mne odtud taky nevyskočili: Vémola a jeho umělohmotná partnerka, Krainová, Hanychová či Kerndlová, Slováček a Patrasová, Rolincová a D.Gottová, případně několik dalších děsně důležitých lidí - protože o nějakou zprávu o někom, kdo třeba našel potřebný lék nebo napsal fajn knížku a nebo dělá na něčem opravdu důležitém, o tom se nikde nedočtete a i když jsem nikdy nekupovala bulvár, ani to nečtu, stejně při zapnutí internetu se neubráním tomu, abych je tam viděla.

(Felixe bych se, pokud bych ho potkala, zeptala, zda slyšel, že špinavé prádlo se má prát doma. A jestli ví, při jeho pokročilém věku, co znamená slovo trapnost.)

Vždy si říkám, honem pryč a jsem moc ráda, že svůj čas dokážu rozdělit mezi aktivity, které mě pak zpětně nemrzí. A není to jistě jen tím, že mi bude ( možná ) v únoru 74 let. Jen se při svém věku divím, že se někdo může uživit poflakováním u moře a myslím na ty lidi, co musí brzy ráno vstávat a osm hodin denně se pořádně otáčet, aby si vydělali na chléb - mimochodem u nás chleba náhle zdražili o šest korun. Jsou věci, které jdou mimo mne a pak takové, že se musím nad tím zamýšlet a říkám si - není tohle výsměch lidem opravdu pracujícím? Zaplať pánbu, že jsem v důchodu a nemusím to řešit.

Omlouvám se všem, kdož sem nakouknou a budou čekat nějaké výletování, ... je to jistě u mne výjimečné téma.

Pozor, nemám nic proti dovoleným u moře! To zelené na lavičce je moje sestra v Makarské a na tuto dovolenou jsme si se sestrou vydělaly prací a byly tam spolu a rády několikrát.

Na tom pražským mostě

 Tedy, mezi námi, milé KOČKY, žádná rozmarýna tam nerostla!  A že jsem koukala do každého koutku, nicméně na každé soše nebo sousoší vysedávali rackové a dost nehezky se zachovali i k Brunvíkovi.

Co bych vám povídala, tady jsou důkazy:

nafoceno 12.1.2022 odpoledne

Lidiček tu bylo oproti minule pomálu.

Uprostřed týdne

 Ve středu 12.1. jsem se dostala po obědě do Prahy a poté, co mi pustili žilou, rozhodla jsem se, že když mě stát platí za to, že nic nedělám, dostojím své pověsti, že jsem žena činu a domů ještě nepojedu, udělám si malou objevnou cestu po Malé Straně. Někdo by, 

milé KOČKY, 

řekl, ty a objevy na Malé Straně, vždyť to máš prochozené tam a zpátky několikrát, a nevěřili byste, ale - je to tak, řekla jsem si, že je čas na návštěvu ve Vojanových sadech, kde jsem dosud nikdy nebyla. Z Karláku na Malostranské náměstí mě odvezla dvaadvacítka a pak už pěškobusem - zima byla, asi -4 pod nulou a sucho, tak jsem si říkala, že není právě vhodná doba na prozkoumání nějaké zahrady, ale alespoň, až tam půjdu jindy, třeba v létě, budu se na to o to víc těšit. Hned za branou, u vchodu od ulice U Lužického semináře kvetl keř, asi kalina vonná? a dál jsem se prošla po tomto parku, sledována zvědavými pávy, slípky byly méně barevné a kohouti v plné parádě, házeli odlesky na všechny strany, zima, nezima. Když už jsem byla na této straně Vltavy, šla jsem pak znova na Karlův most, i když jsem tu byla tolikrát a docela nedávno a nafotila jsem si Petřínskou věž a pár dalších snímků, to se neokouká. Stmívalo se a to mám ráda, navíc to dělalo třpytky na řece.

Docourala jsem se pak přes Staromák k Práv.fakultě a odjela na okraj Prahy a poté domů, zkusila jsem i přes okno tramvaje nafotit řeku při stmívání.Jestli se mi to povedlo, posuďte sami.

dozvuky:

na bílé ploše se bruslilo:

nikde ani noha:

v Pařížské:

  v tomto domě točili Náhrdelník:

pár záběrů z rozjeté tramvaje:

Na zítra jsem vám připravila pár čerstvých snímků z Karlova mostu. Na ty se dá koukat pořád, že?