O životě

 Vzhledem k tomu, milé KOČKY, že po rodičích jsem podědila jen smysl pro humor ( a to ještě asi jen po mamce ), tak zkrátka nemám vilu, nemám chatu, nemám chalupu a ! také nemám s nimi starosti, nemusím je pojišťovat, bát se zlodějů a jezdit stále na stejné místo, což bych i skousla, pokud by u toho byla zahrádka. Pak bych se asi usadila už v mládí a netrajdala po rozličných místech republiky a určitě bych se věnovala kafíčkování na schodech chatky, zvala bych kamarádky na bábovku nebo bublaninu k nám a netahala je do kavárny někde v Praze nebo za hranicemi...( stačí náš malý byt a velká pojistka za něj! )

Nedostatek starostí s nemovitostmi tohoto druhu a možnost občas někam zajet jsem využila ve druhé polovině svého dosavadního života dost intenzivně. Říkám tomu systém kružítko: pomyslně zabodnu toto do místa, kde se dočasně usalašíme - obvykle s manželem a děláme několik dní spanilé jízdy do okolí k hradům, zámkům, klášterům a nebo jiným památkám, které mě zajímají a info o nich nastuduji předem, někdy dokonce hodně dlouho předem, pomocí map a různých podnětů z televize, z tisku a z knížek.Nebo a to je také možné, od známých a příbuzných, neb takové info si pamatuji léta.

Tak se nám přihodilo, že jsme zlítali několik oblastí v naší jistě krásné zemi a mnohdy si říkám, že už nemáme co objevovat, ale opak je pravdou. Stále více se zaměřuji na místa méně známá a nebo mnou zatím  opomíjená. Souvisí to také, pochopitelně, s věkem, kdy oba, jak já, tak manžel, netoužíme po velkém mumraji, proto se vyhýbáme prázdninovým pobytům v exponovaných místech.Nemusím to vysvětlovat?

S pobavením musím konstatovat, že zprvu dlouhý čas jsme chodívali ve velké partě na delší pěškovýlety, později jsem s menším počtem účastníků několik let pěstovala kolovýlety a dnes? manžel mě někam doveze a často sedí v autě a čeká, až oběhám své cíle a popojedeme. Případně někam vyrazíme s kamarádkami vlakem a manžela nechám doma dělat strážce krbu. ( popravdě více funguje jako  strážce počítače).

No, mladší už nebudu a energičtější také ne, nicméně povahu měnit nehodlám a pokud  bude možnost se někam ještě podívat, dám vědět, můj blog je tu od toho.

před 20 lety:

před 10 lety:

a třeba před rokem:

Co já sem budu dávat za dalších 20 let?

Někdy v N.

 Letos mi u nás v Polabí zima příliš nevyhovuje, snad jediná výhoda: díky absenci sněhu a mrazu nemusíme protopit tolik plynu. Ovšem díky zdražení to bude stejně s doplatkem, alespoň se to všude píše. A nikdo neví, jak to bude vypadat, takže nás čeká takové české překvápko.

Milé KOČKY:

Že se občas zima dostaví, dokonce i tady, mohu dokumentovat na několik let starých fotkách, kdy i u nás na Mělnicku byla chvíli bílá, čistá zima 

a u našich mladých, kde je to kousek do Prahy a výše položená obec, než ta naše, tam měli tehdy, v polovině ledna, tohle:

Třeba paní Zima ještě přijde, ale hlavně, ať tu není pak moc dlouho.

Dostatek sněhu

 Jezdívali jsme rádi na Šumavu, v létě, na podzim, v zimě, a mám díky tomu spoustu fotek z různých pobytů a výletů.

Milé KOČKY, třeba tohle: ubytování na Elsyně Dvoře a výšlapy do okolí...

Ó, jak ráda bych vám, milé KOČKY, napsala, že jsou to nové, čerstvé snímky a dojmy, ale ne, je to už několik let, co jsem na Elsyně Dvoře naposledy byla s rodinou - a teď mi návštěva tam rozhodně nehrozí. I když,  ráda bych se tam vrátila.

Burian by k tomu řekl: to byl takový krůt, že když jste řekli voda, zamrznul vám rampouch v hubě

Na Dunaji

 Svěřím se vám, při zájezdu do Maďarska jsem se hodně těšila do Budapešti a Jana je mi svědkem, že jsem si to tam hodně užila a nebráním se tomu se tam někdy ještě vrátit.

Milé KOČKY, jejich tržnice a lázně a památky rozeseté po městě, výhledy z kopců na město a procházka jedním z parků mě uchvátily. Jediným stínem na tom bylo počasí, právě tehdy, počátkem května, bylo dost zataženo, právě, když jsme jeden den věnovaly jejich hlavnímu městu: i když jinak tento devítidenní zájezd byl ostatní dny často slunečný.

Provedu vás, chcete?

U císaře pána

 To je pořád Praha, Praha a co takhle Vídeň, Budapešť nebo Waršava? Slušelo by se podívat po čase někam okolo, a když už jsem si ve svém zimním světě na tohle město vzpomněla, nic mi neudělá sem pár fotek přidat spolu s několika slovy o jednom ze zájezdů do rakouského hlavního města.

Milé KOČKY, poprvé jsme tam jeli s mým mužem busem brzy ráno asi ve 4 hodiny z N. a to bylo pro mne za trest, vstávat v nekřesťanskou hodinu. Podruhé to nebylo jiné, a tuto cestu jsme měli opepřenou tím, že jela také moje sestra a její přítelkyně. O této druhé cestě do Vídně bych tu ráda poreferovala obrazem, nevadí?

Byli jsme tam v létě a to je jiná káva, než adventní zájezd, teplo, slunečno a kytky na každém rohu. Program cestovky byl běhání po památkách, ale dostali jsme i čas na posezení v kavárně a nějaké to osobní volno.

Kdo už ve Vídni byl, pozná, že jsem hodně vybírala z mnoha fotek a kdo tam ještě nestačil zajet, musí se s mým výběrem zatím spokojit, než si nafotí svoje a třeba i lepší.

Že je to na Vídeň málo?: