Ve středu jsem byla pilná ( co to do mne vjelo? ) a dala jsem se do velkého úklidu kuchyně a nezůstalo jen u toho, pak jsem dál řádila jako vichřice ( nejen s hadrem a koštětem ) a nakonec jsem šla na nákup, kde jsem se odměnila kytkou, kdo jiný mi ji dá, aby se mi líbila, než já sama?
Milé KOČKY,
jak ráda kytky a dárky dávám, tak je i ráda dostávám.
Tady je ta, která zdobí stůl právě teď:
Na pondělní večer jsme pozvali malého Honzíka a šli jsme s ním ke zdejší nové fontáně, kde jsme se kochali tryskáním vody, barvy se v určitém pořadí střídají. Nebyli jsme tam vůbec sami, rodinek s dětmi se tam sešlo více. ( a já dodám, že nebýt Honzíka, asi bych tam na osmou večerní manžela nedostala).
Poseděli jsme asi do 20.40 a poté jsme kluka odvedli k nim domů, kde mohl své čerstvé dojmy sdělit své rodině.
a nyní, milé KOČKY,
pár obrázků je zde i pro vás:
Když jsem tam asi týden předtím seděla s vnučkami, ani jsem foťák sebou neměla....
Když jsem zvolila na tento čas moře jako téma, zůstanu mu na blogu pár dní věrná, co mi taky zbývá, když mám právě ne moc příležitostí k výletům, ale za pár dní to bude jinak a třeba i nějaká aktualitka bude. ( Musím se taky věnovat potírání Vetřelce, přeci)...
Pro tento den jsem otevřela archív na stránce Černá Hora, kam jsem vylákala svého manžela, ač se zubynehty bránil a - jako vždy, pak se mu tam líbilo. Běda, kdyby ne!
Tak tedy, jelo se tehdy do Černé Hory přes Rakousko, Slovinsko, Chorvatsko a měli jsme bydlet v Sutomore, ovšem během cesty zavolali průvodci, že nastala změna a zakotvili jsme v Bečiči, městečku na dohled od Budvy, v úplně novém hotýlku a my jsme na tom vydělali. Vše nové, čisté a příjemné. Vše po nedávných deštících umyté a kvetlo, co mohlo. Počátek léta, žádná velká vedra, vozili nás na výlety...za mne skvělý relax.
A co bych vyprávěla, nabídnu vám,
milé KOČKY, nějaké své fotky:
zastavení cestou tam nad Dubrovníkem na tzv. ,,2 fotky,,
Poslední den jsme strávili v Dubrovníku, ale předtím jsme celé dny výletovali:
do kláštera Morači a na Lovčen a různě...třeba na hranice s Albánií.
Boku Kotorskou jsme cestou domů zdolali přívozem:
Dobrý den vám všem přeji, milé KOČKY, a zatímco si dnes pořeším na Karláku své problémy, připraveno zde pro vás mám něco pro radost, abyste měly tento prázdninový den hnedle veselejší:
Zalovila jsem v archivu a vida, máme tady vylosované snímky z Hvaru:
