Jít k vodě a nepotkat kachny - to by bylo asi zvláštní. A nedej bože, abyste jim začali házet chleba nebo rohlíky, ač nemají mobily a jiné dorozumívací prostředky, zničeho nic se slétnou a je jich tam čím dál víc.
Milé KOČKY, zvu vás na břeh řeky - okraj našeho města na Labi.
Moritzburg - zámek, na dohled od Drážďan, který každý zná, neb se tu filmoval Popelčin příběh, milé KOČKY... aneb: zámek na rybníku.
Nebudu nosit sovy do Athén a jen prozradím, že jsme tady dostali hodinu na procházku okolo zámku, od 18 do 19.hod., bylo pod mrakem a ledově foukalo, jako už celý den a tak to podle toho vypadá:
( byla jsem tu asi po čtvrté a tak mi to tolik nevadilo )
na závěr trochu čtení:
Pár fotek bude ještě ze Zwingeru a jeho okolí, pak ty dva důležité kostely - to pro ty, kdo tam ještě nebyl.
Tento z kachlíčků vytvořený obraz vládnoucího rodu Wettinů v této oblasti zná jistě kde kdo - nafotila jsem ho opět a znova, pokolikáté již? Málem jsem tam umrzla: touto ulicí fičelo jako na severu Norska. Bude mít časem samostatný článek, nemáte-li., milé blogerky, námitky..
Kostely jsme nezanedbaly: Frauenkirche - znovupostavený z popela...pamatuji si ho z minulých návštěv jako hromadu kamení
Navečer jsme odjeli do Moritzburgu na hodinovou procházku kolem Popelčina zámku: a o tom zase zítra, doufám, že už naposledy.
Takto vypadaly Drážďany po náletu v únoru 1945 a mnoho let poté: ze zakoupené pohlednice
Válka je vůl! za tím si stojím!
( požár Drážďan bylo vidět až z Prahy!) viz:https://cs.wikipedia.org/wiki/Bombardov%C3%A1n%C3%AD_Dr%C3%A1%C5%BE%C4%8Fan
