Tak mě napadlo

 Onehdy jsem, milé KOČKY, uvažovala, že na mnoha místech Evropy, kam jsem se díky zájezdům dosud dostala, jsme často narazili na zajímavou věc - leckde nám totiž říkali: Tady byl Karel IV - ano, ten, Otec vlasti. Jak to ten chlapík dělal, že na koni sjezdil pomalu víc, než běžný český turista na zájezdech busem?

Tak jsem si polehávala v posteli a začala jsem vzpomínat, kde všude nám něco takového bylo řečeno a nestačila jsem se divit! Po delší době jsme se vrhla na Wiki a něco jsem si o tom znova přečetla...a mohu potvrdit, že to je čtení velmi zajímavé, například o městě Cáchy/Aachen je tam mnohé, co je převelice zajímavé.Město perníku, lázní, neboli horkých pramenů, které využívali již Římané, stavby nejen církevní...oblíbené město Karla Velikého. Město, kde byl korunován Karel IV. Město, které jsme navštívily s kamarádkou na závěr - v rámci zájezdu do Pikardie.

Zkusím některá ta místa vyjmenovat a případně doložit fotkou, ovšem fotkou z mých zájezdů, nikoli z doby Karla IV.

V Čechách to byla Praha, Karlovy Vary, Loket - na hradě byl Karel vězněn ve věku 3 let, Karlštejn, Křivoklát a pod.

Venku : 

Německo -  Aachen/Cáchy:

Norimberk:

  Lauf:

Rhens na břehu Rýna,

Francie -  Tarascon:

Paříž, též pomník bitvy u Kresčaku, kde padl jeho otec Jan Lucemburský, 

Itálie - Lucca aj., 

Maďarsko - Visegrád, - údajně to vypadalo při jejich návštěvě nějak takhle:

Polsko -  třeba Svídnice, vždyť odtud měl jednu z manželek!

to cestování po Evropě muselo být tehdy docela namáhavé...

Nedělní venkov

 Dnes, v neděli, jsem dopoledne zavolala Janě a domluvily jsme se, že si po obědě zajedeme vlakem do Kropáčovy Vrutice a pěšky se vydáme do blízké obce Krpy. Prošly jsme se krásnou přírodou, březovou alejí, nafotily jsme zdejší kostelík a zvoničku a také velice pěkný domov důchodců! - pak jsme se zase vlakem vrátily do Nerátek, abychom černým pivem spláchly prach z cestování a mohly se vrátit domů. 

Po dvou dnech sezení u voleb byla toto příjemná změna.

Manžel si zatím doma v klidu shlédl motorky a F1.

Středověk a já

V Budyšíně, krásném městě na řece Sprévě, jsem byla vícekrát, ale tentokrát jsem si ho opravdu užila, obešla jsem v klidu hradby a mnohé věže, a že jich tu je, na rozdíl od adventního zájezdu bylo světlo (mezi námi, milé KOČKY, v dálce strašila bouřka a vydatné lijáky ), sluníčko se dopoledne klubalo z mraků, aby se po chvíli zase nechalo schovat za duchnami plnými vody.

Moc ráda vás tudy provedu:

 z mostu vypadá Budyšín takhle: 

a nyní se vydáme na hradby: 

tady se vám při procházce bude hodit, pokud si přečtete o historii města - třeba, že sem zavítali Jan Lucemburský, Karel IV a jeho syn Jan tu sídlil v blízkém Zhořelci...s Českým královstvím má hodně společného...

v této věži se nachází Muzeum věnované vodě: mladí si ho dopřáli a já jsem si zatím hřála staré kosti na sluníčku v parčíku před věží:

byla jsem totiž už unavená z dopoledního pobíhání po rozlehlých hradbách a po městě...nechtělo se mi ve věži ještě chodit po schodech nahoru a dolů tolik pater:

 

u nás jasmín dávno odkvetl  v Bydušíně voněl ostošest...

náměstíčko plné hospod a restaurací:

 

Spréva obtéká Budyšín ze tří stran, pramení východně od Jiříkova na Rumbursku...v Neugersdorfu. A směřuje na sever k Berlínu...

v kostele, který vykukuje za radnicí, je zajímavost: polovina je vyhrazena katolíkům a polovina patří protestantům, to prý nikde jinde není k vidění...

a jde to bez válek!

krátce po poledni jsme si dali oběd ( chřest a já coby neřidič černé pivo ) a kolem patnácté hodiny jsme se vydali na cestu do ČR. 

Nezbylo mi, než dceři a zeti poděkovat a těšit se, že se možná, zase spolu, někdy někam vydáme...byla bych raději jela i s vnučkami, ale měly moc učení, tak prý někdy vezmou obě do Budyšína, až to bude možné.