Hanzovní města

 Spoustu let jsem se s tímto výrazem a postupně s několika městy takto nazvanými potkávala na stránkách knížek - až jsem zatoužila do některých se i podívat. ( pravda, Stralsund, Gdyni a Gdaňsk jsem viděla dříve a dokonce několikrát, též Wroclav, která k Hanze také patřila ).

Zájezdy, zaměřené na Balt a Hanzu jsem prošvihla, jezdila jsem jinam a nyní se naskytla jedna možnost - i když zájezd neobsahoval vše, co jsem vidět chtěla - domluvily jsme se s druhou babičkou, že se tam vydáme. Konec srpna sliboval pěkné počasí a tak jsme vyrazily na severozápad. Květuška umí perfektně německy a anglicky, proto jsem byla spokojená, že já mám v hlavě GPS a ona zbytek případně vykomunikuje.

První zastavení bylo ve městě  Hannover - milé KOČKY - čekaly nás památky, komentované prohlídky, procházka parkem kolem historické radnice, posezení v restauraci a třešnička na dortu - zahrady zámku Herrenhausen. 

nabízí se tu i památky jako mementa - myšlenky na to, jaké následky může mít válka i na lidi, kteří ji rozpoutali...

radnice :

 

a jdeme do zámecké zahrady - je 31 st. ve stínu:

v zahradách je mnoho soch, květin, fontán a třeba rozárium, ale jsou tak rozlehlé, že jsem to v tom horku ani všechno nestihla projít...

Pokračovalo se do Hamburku, tady ubytování po celou dobu zájezdu. Podvečer procházka k Labské filharmonii a ke Špýcharům - zapsáno v UNESCO.

Hola, hola

 Milé KOČKY, napsala jsem hola, hola, blog mě volá - ale, není vše tak zalité sluncem jako dnes příroda venku. Včera večer jsem se vrátila ze zájezdu, s průběhem a  programem spokojená, ale dnes ráno se na mně asi podepsala klimatizace v busu? nebo si to jinak neumím vysvětlit - protože jsme s druhou babičkou mých vnuček obě ochraptěly a já jsem nemocná.

Takže dnes pouze stručně - tzv. rekapitulace a stažení fotek  a jindy, po zlepšení stavu, se pustím do práce.

Takovou dobu se člověk těší na zaplacený zájezd a pak je to za pár dní za námi. Čekal nás bohatý a náročný program - Hannover, Hamburk, Lübeck, Schwerin -  (pro mne hlavní lákadlo), lázně na břehu Baltu Boltenhagen a poté několik objektů v Postupimi, sousedce Berlína. Aneb - 5 dní na cestách.

První den jsme nachodili 12 km, druhý 17 km a pak už jsem ztratila přehled - údaje jsem převzala od lidí, kteří měli chytré hodinky a krokování - ( já sama mám jen hloupé hodinky, které pouze umí ukazovat čas). 

Moje souputnice umí německy a anglicky, takže jsme neměly problém, neb se starala pilně a obětavě o komunikaci - ale jaká byla radost z mé strany., když jsem si sama mohla objednat bez nejmenšího váhání - protože obsluha byla  - krásná a milá mladá Slovenka!

Jako příslib lepších časů na mém blogu tu zanechám několik fotek - abyste, moje milé blogerky a blogeři, měli představu, co vás čeká. Mějte se moc hezky. A věřte mi, že už se těším nejen na to, že vám o své cestě povím a fotkami doložím - ale, že se postupně i na vaše blogy podívám, už mi to chybí.

jako průřez by to mohlo stačit...vaše

V Anežském klášteře

 Zastavení v Anežském klášteře jsem tentokrát, milé KOČKY, mohla brát jako možnost se ochladit v horkém dni - ale ne, horko snáším docela dobře a jen jsem se tam chtěla zase jednou podívat.

Musím se přiznat, že se mi zejména v Praze moc líbí to množství kavárniček, hospůdek, posezení na předzahrádkách a zvláště v tomto panujícím horkém počasí mají nejen zdejší, ale i cizokrajní turisté a obdivovatelé Prahy spoustu možností, jak si odpočinout a konzumovat pití i jídlo ( nebuďme malicherní a na ceny se pro tuto chvíli nedívejme ). Je to prostě světová metropole a ty restaurace a cukrárny a kavárny k tomu patří. Počasí jim hodně nahrává a je radost ten cvrkot pozorovat.

A nyní jdeme do místa klidu, historie a víry, k Anežce České:

Tímto příspěvkem se spolu, milé blogerky, u mne na blogu se srpnem rozloučíme.