Návraty

 Onehdy mi manžel, milé KOČKY, nahrál na PC pořad o jedné z nejvíce navštěvovaných památek Francie - ano, je to Mont-Saint-Michel.

Večer, když byl klid, jsem pořad se zájmem shlédla a vlastně jsem se tam vrátila, byla jsem na tomto kopečku v moři na zájezdu dvakrát a nevadila mi ani tato třetí návštěva. Asi uprostřed povídání o jeho historii i nových výzkumech pomocí super moderní techniky jsem si uvědomila, že mám fotoaparát a zkusila jsem si přes PC něco nafotit a nyní se vám, berte to s úsměvem! - pokusím některé ty snímky ukázat.

Když jsme tam byly s Janou, mojí kdysi kolegyní, prolezly jsme veškeré stavby nahoře - tzn. ty církevní a pak mnohé dole v ,,městečku,, a rovněž hradby a fotily jsme ostošest. Ovšem takové pohledy na skálu, na stavby a na okolí jako byly ty v tomto pořadu - jsme si dovolit nemohly. 

pohled k pevnině:

příliv zvedne hladinu o 15 metrů!

Tajenka

 Vážené blogerky, milé KOČKY, při hledání vhodných snímků k minulému příspěvku jsem narazila i na fotky receptu na jídlo, ve Francii tak obvyklého, že mne logicky napadlo to sem dát - kdo si dá práci - může si to vyluštit a uvařit. Pak dejte, prosím, vědět, jaké to bylo. Renátko, co ty na to?  

 

Slibuji, že jestli tam ještě pojedu, nafotím to pro vás lépe. 

Poděkování

 Ze zatím jen mně známých důvodů mám potřebu poděkovat Janě, mojí druhdy kolegyni z práce, že se několik let dává mnou vláčet po Evropě a jezdí se mnou, zatím celkem ochotně, na zájezdy. Je to od ní hezké, že mi důvěřuje a pokud nějaký zájezd vyberu, beze strachu se nechá přihlásit a věří, že budu mít šťastnou ruku. (kompenzuje si to pak tím, že na nějaký zájezd jede ještě se svým manželem ).

( já jí z legrace vždy říkám - bude se ti tam líbit a běda ti, jak ne! - nebojte, ona mi to stejným vrací)

Milé KOČKY, včera jsme měli s manželem debatu, přišla otázka, kde se mi nejvíc líbilo a opravdu jsem se nemohla hned rozhodnout, co říct. Jak u nás, tak v cizině mělo vždy to zvolené místo něco do sebe. Ale připusťme, že bych měla udělat pořadí, tak asi nejvíc bodů by dostalo Gaskoňsko, ale to jen proto, že to bylo v době, kdy jsem se na celý jeden měsíc cítila skvěle, po voperování kardiostimulátoru a před objevením se Vetřelce, který sice ve mně už dávno hlodal, ale nevěděli jsme o něm.

A abych Janu nezastrašila, co zas chystám, přidám několik snímků z toho zájezdu. ( vynechám hradby v Carcassonnu a nebo zahrady v Albi a jiná, velmi známá a krásná místa) - Bylo to jen 9 dní, ale moc pěkných. Tak doufejme, že se ještě najdou i další a pro nás dvě samé povedené cesty napříč Evropou.  

( schválně vybírám snímky z různých nenápadných zákoutí )

naše posezení v Albi, Jano, škoda, že si to nemůžeme častěji zopakovat!

Jano, neboj, letos tě čekají už jen čtyři zájezdíky! To dáš!

Cestou do knihovny

 Vážené blogerky, milé KOČKY, pár dní jsem nevytáhla paty z domu a tedy z bytu, včera, v pondělí, jsem musela na úřad, na poštu, do knihovny a tudíž jsem se ozbrojila i foťákem, co kdyby...

Je tu! kdo? podzim, přece.

Níže se můžete přesvědčit, že v Nerátkách již pilně pracuje ve prospěch paní zimy, všude leží listí a to, které jestě nesundal zatím mrazík, ani občasný vítr, bude brzy také dole. 

 

U jednoho domu mají i hrobečky!

Tak a nyní s knížkami strávím další tři dny v posteli, já se mám! budu v dobré společnosti dvou kousků Lenky Horňákové Civade...