Ve Středohoří

 Zima u hradu Kostomlaty:

Milé KOČKY, tyto skvělé snímky mi z výletu poslaly dvě bývalé kolegyně, pilné turistky, Markéta a Ilonka a jsem moc ráda, že vám je mohu tady ukázat - třeba někoho navedou na tento hrádek časem také. Je to od Milešova kousek ,,přes les,,.

Pod dekou

Leden, ještě k tomu málo zimní, šedivý, mokrý a nudný, řekla jsem si - s tím musím, milé KOČKY, rázně něco udělat - proto není divu, že jsem koupila 5 knížek a čtu, pěkně pod lampou a pod dekou - ušák i postel jsou nyní moji častí a přítulní společníci.

Asi nepřekvapí, že už jsem dočetla 4 z nich a čeká na mne poslední, pak se vydám raději do knihovny a napůjčuji si něco na únor. 

Tady jsem pro vás  a především pro sebe nafotila, čemu jsem se po večerech věnovala - já vím, není to žádná oddechová četba, ale já to tak mám, že to střídám.

Tato mne čeká:

Tohle jsou moje největší kámošky, se kterými se občas radím - ty už mám hodně dlouho - dárečky od matinky a od některých sourozenců.

Čtu, milé blogerky, docela hodně, ale zapomínám si knížky nafotit a přidat je do ,,knihovničky,, na blogu - tak jednou taky udělám výjimku.

V zimě u Sázavy

 S manželem jsme se také občas vypravili vlakem do jeho oblíbené části Vysočiny - a nyní vám, 

milé KOČKY, ukážu jeden z výletů :

Z Ledče nad Sázavou pěšky přes vesnici Benetice do Světlé nad Sázavou. Povím vám, že to v tom sněhu nebylo jednoduché a cestou zpátky ve vlaku jsem byla pěkně unavená.

Tedy, mezi námi, milé blogerky, teplo vypadá jinak. V létě bychom zašli do zámku a jeho parku...a nespěchali bychom na nádraží.

Když zima čaruje

 V mém archivu, milé KOČKY, mám také fotky z výletu pěškobusem od vlaku do Opárna podél Opárenského potoka - bylo to v únoru a tak se není čemu divit - myslíte, že bych vám je mohla ukázat? - já mám totiž dojem, že tu kdysi na blogu byly, ale některé staré snímky jsou smazané a tak si dovolím je přidat znova.

Dočasná krása, že?

zřícenina hradu Opárno: