Kalich - vstal z popela

 Dnes, milé KOČKY. milé blogerky a blogeři, se dopustím něčeho, co jsem dosud neudělala:

O tom, že jsme chodívali s manželem, případně s přáteli, na různé kopce a rozhledny a další místa po republice, jsem mockrát psala a většinou jsem to dávala na vědomí prostřednictvím blogu pro zájemce o cestování po Čechách jako inspiraci.

Já sama si obvykle nastuduji vše, co se dá sehnat o místě, kam zamíříme a co zajímavého je i v okolí, pokud jedeme autem, abych u jedné cesty využila čas a možnosti. Mockrát jsme se s rodinou bráchy a jeho přáteli setkávali na půl cesty - bral sebou i naši mamku a ta zase své kamarády z Klubu důchodců a tak nás bývalo hodně - třeba na Děčínském Sněžníku, na Klíči, na Jedlové, na Varhošti, na Lovoši, na Milešovce a na Řípu by mohli vyprávět, co za bandu tam občas přišlo, na hradě Helfenburk, ve Sloupu  a pod. - tak se stalo, že jsme se párkrát sešli na Kalichu, hradě nehradě - kopci porostlém lesem s pěkným výhledem k Ploskovicúm přes obec Třebušín. Sem tam byly v roští a kopřivách k vidění nějaké zbytky zdiva, spíš to vypadalo jako sklepy ... Neuměla jsem si ten Žižkův hrad představit! Navíc tak daleko od Jižních Čech! Od Trocnova! Jaké bylo moje překvapení, opravdu největší, jaké jsem u nás zažila, když jsem docela nedávno zjistila, že kopec je odlesněný, zbytky hradu vykopané a něco dostavěno a celé je to opečované a stále tam budují! Měla jsem z toho velkou radost a je to opravdu chvályhodný čin.

Na změnu se můžete podívat na internetu - na adrese 

https://mapy.cz/turisticka?source=firm&id=13665038&weather=Z%C5%99%C3%ADcenina-hradu%20Kalich&gallery=1&x=14.2076536&y=50.5991806&z=15

Jelikož jsou tam i záběry z dronu, nemohla bych já tímto způsobem vám ukázat vše a v takové kvalitě - takže si zatím, v tuto chvíli, tímto vypomůžu, abych vám, případným zájemcům, nastínila možnost výletu zjara na tento kopec.

A dovolím si doporučit zastavení v Ploskovicích na zámku. Případně v Litoměřicích?

Kalich - Pozůstatky gotického hradního sídla, které nechal zbudovat Jan Žižka z Trocnova. Hrad byl v roce 1421 postaven na základech původního dřevěného sídla německých rytířů. Z památkově chráněného objektu se dodnes dochovaly relikty zdí a vstupní brány a výrazným terénními nerovnostmi.

Opět spolu

 Milé KOČKY, včera jsme se dočasně rozešly a nyní, opět spolu, jdeme z Levého Hradce na Řivnáč, kde můžete při dobrém počasí sledovat údolí Vltavy a vlaky z Prahy směr Ústí, Děčín a Hamburk. I opačně! Krásné místo, obklopené kvetoucími keři, kde sídlí malí zpěváčci.

Jenže, než tam do prudkého kopce vyjdeme, potkáme obecní velikonoční výzdobu:

tady dokonce araukárii, tu bych spíše čekala v Bretani 

 a poté stráň krásnou jako obrázek: voňavou jako miminko!

Dýchejte, snad tu chybí jen vůně posečené trávy a jehličí z borovic -

máma a kojenec:

už tam budem!:

Teď hned - malé děti na vodítko:

Jaképak tajemství se skrývá za rohem?

zhluboka dýchat!

zámek v Úholičkách není přístupný...

Nachodily jsme asi 8 km a načerpaly energii a odhodlání brzy zase někam vyjet...

Ohledně informačních tabulí na L.Hradci - všechny jsem si je pofotila za účelem přečtení později doma, ale na blog jsem je nedala, nedávno to tam Jitka nafotila a bylo by zbytečné to opakovat.

Změna je život

 Minulý týden jsem hodně polehávala, ale když ve čt zavolala Jana, že v sobotu by někam šla/jela, hned mě přivedla na myšlenky, že by to nemuselo být špatné se vzmužit a nabrat sílu v přírodě, nakukala jsem jí, že se zamyslím a něco spácháme - a později jsem ji nalákala na výlet na Lovosicko, 

domluveno, odjezd v sobotu v osm ráno. 

Milé KOČKY, později jsem při brouzdání v Jízdních řádech přišla na to, že bychom musely v Kralupech čekat hodinu ( ano, tak to někde v Praze u stolu někdo vymyslel ) a tak jsem se poohlédla po něčem jiném, méně ,,zdržovacím,, a Janě jsem ráno řekla, že je změna plánu a jí to bylo jedno.

Motoráček starší než já nás odvezl do Kralup a tady jsme přestoupily do osobního vlaku směr Praha, vystoupily na zastávce Roztoky/Žalov ( naproti Řeži ) a vydaly jsme se hlemýždím tempem do kopce a tady - ke kostelu na Levém Hradci, dá se sem jít i z Roztok. ( už jsem tu nebyla spoustu let, tak co? )

Pokud se chcete díky blogu podívat do této památky, musíte si najít příspěvek Čerfa - Petra Vápeníka, který tam před časem byl na komentované prohlídce a má o tom pěkné povídání + foto. My jsme, bohužel, s Janou kostel našly zavřený a tak ho mám tentokrát pofocený jen zvenku. Zdržely jsme se zde docela dlouho, prošly jsme oba hřbitovy, poseděly na sluníčku a později jsme se po zelené a žluté vydaly na kopec Řivnáč (poskytuje krásné výhledy na údolí Vltavy a okolní skály a mapa říká, že na L.Hradci i na Řivnáči bývala kdysi hradiště ) a pak jsme pokračovaly po pěšině nádhernou jarní krajinou k Úholičkám. Potkávali jsme spoustu lidí, dětí, zvířátek a rozkvetlých stromů, keřů, květinek. Ty vůně! na okraji lesa u Úholiček jsem viděla v životě největší výskyt fialek a to i bílých a ta vůně byla neskutečná! To v Dubaji neuvidíte!

Korunu našemu výletu dal oběd v tamní všemi chválené hospodě a pak už nás čekala jen cesta busem na Dejvickou, metrem na Hl.n. a poté vlakmo domů, do N. Ta celá nádhera nás za cestu stála každou 40,- Kč! Báječné.

opsala jsem: Na Levém Hradci byl za knížete Bořivoje vybudován první kostel v Čechách, již tenkrát zasvěcený svatému Klimentovi. Původní přemyslovský svatostánek však nemá s dnešní podobou kostela mnoho společného. Byl nejspíš dřevěný a až někdy v 11. století jej nahradila kamenná rotunda, jejíž základy byly objeveny pod podlahou dnes stojícího kostela.

okolo kostela se rozprostírají starý a nový hřbitov a je tu mnoho tabulí s popisy různých historických událostí z počátků české státnosti:

zítra se vám, milé blogerky, pokusím nabídnout další část naší poutě...

Výročí

 Kdepak bych se 14.4.2014 nadála, když jsem si nechala založit blog, že on i já budeme dnes slavit? Ale je to, milé KOČKY, tak - můj blog má první nesmělé krůčky za sebou a co ho v budoucnu čeká, nikdo neví, zatím jsme si jedenáct let zkoušeli, on i já, co blogový svět vezme a co ne.Někdy i co snese.

Tak uvidíme, kolik nám toho osud ještě dovolí:

( pravda je, že až na dvě, tři osoby jsem tady potkala samé fajn lidi a s některými bych se ráda potkávala i nadále ). 

Také je ale pravda, že jsem párkrát měla cukatůru s blogem skončit - nicméně mi to buď některá z vás rozmluvila nebo jsem uvážila, že se nenechám vyprovokovat a potáhn tu káru dál. Vím, že to samé jste prožívaly i mnohé z vás a jsem vděčna, že mám u vás velké zastání. Za to vám moc děkuji.

Dnes nemám pro svůj blog dort s jedenácti svíčkami, ale - blíží se Velikonoce a tak není problém sem dát něco velikonočního:

 

Vám všem a především blogerkám a blogerům - ať se daří! 

Co se nepovedlo

 Milé KOČKY, dnes je třináctého, ne, nejsem pověrčivá, nicméně využiju toho a dám sem dlouho uvažovaný příspěvek - co se mi nepovedlo. Občas tady nanesu, co se povedlo, nebo co se povedlo jen částečně, ale nyní jsem se rozhodla, že vám napíšu, co se mi buď nepovedlo vůbec a nebo jen jednou - ale snad to nebude moc dlouhé povídání. Omezím se na ČR.

Tak určitě jsem chtěla kdysi vylézt na Kralický Sněžník 1423 m n.m. a nyní vím jistě, že tam se už nepodívám ( leda by mě tam vzal vrtulníkem někdo bohatý ). Také na horu Smrk 1124 metrů nad mořem, u Libverdy nebo kousek od Hejnic, na česko - polské hranici, tam už také nevylezu, promarnila jsem možnosti v mladším věku a lepší kondici. Ač se to nezdá, ani na hrad Vítkův Hrádek 1035 m n.m. jsem se nakonec nedostala, přesto, že jsme u Lipna byli tolikrát.

Jednou a nikdy více jsem byla na Ralsku - hradní zřícenina byla svědkem, kdy jsme tam s přáteli opekli buřty a snědli chleba a pak spěchali na vlak. Stejně tak jsem byla pouze jednou na pozůstatcích hradu Ronov u Blíževedel - 552 m n.m., kde jsme shodou okolností také na ohýnku pořádali občerstvení - abychom se pak vlakem rozutekli do svých domovů. Také zbytky hradu Sokol / Falkenberg 593 m n.m. severně od Jablonného v P. nás jednou přivítaly a jelikož bylo kolem Velikonoc, asi nikoho nepřekvapí, že drobně padal sníh - takové veliké vločky, na které si pamatuji dodnes. 

Ale, těší mě, že jsem spoustu kopců poběhala, pojezdila na svém horském kole a prošla pěšky velkou část naší zemičky a jsem se sebou spokojená - musím se smířit s tím, že už to lepší nebude a zůstanou mi jen fotky a vzpomínky - na události v české krásné krajině a také na lidi, kteří to se mnou podnikli - jak se dnes říká - sdíleli.

toto je Rudolfův Kámen v Jetřichovicích - ten v mých výletech figuroval vícekrát...už po jeho žebřících také nepolezu.

( Jetřichovice a úsek Šumavy z Modravy na Čeňkovu pilu jsou moje nejoblíbenější )

vám všem, kdo ke mně na blog chodíte přeji, abyste své sny a přání stihli plnit průběžně, na nic nečekali a aby se vám toho hodně podařilo, jak přijde stáří, ukrajuje a ukrajuje a nakonec se můžete těšit i vzpomínkami a fotkami...