pondělí 23. září 2019

Prostě: tele

Dnes jsem si řekla, že když je to pondělí, bude pracovní, vyluxovala jsem, vyprala, uvařila oběd, stihla se vykoupat a umýt vlasy, ( ještě mi jich pár zbylo ),
ostatní mohu udělat zítra,


proto jsem po obědě sedla na vlak a jela do Litoměřic, mého oblíbeného města,
obešla náměstí, nafotila po kolikáté již zajímavé domy,
( hospůdky tam praskaly ve švech! )
posléze jsem našla obchůdek s dětským oblečením neteře.
Tady jsme se zapovídaly a probraly nějaké detaily - zajímalo mne, kde dala vyrobit nábytek a pod.
Obdivovala jsem dětské ošacení a litovala, že už nemám malé vnoučky...
Před pátou jsem se rozloučila a kráčela k nádraží, že se vydám na cestu zpátky.
Potkala jsem pekařství a spěšně jsem tu zakoupila jeden kousek dortíku, že si ve vlaku smlsnu.
Před nádražím velké, hrubě osekané žulové kostky, jedna byla trochu výš a já - zakopla a už ležím na zemi,
ležím, a říkám si, to snad ne!
Jako prkno a rovnou na obličej!
Nějaká paní mi pomohla vstát, cítím, že mi teče krev, prý: chcete zavolat sanitku? Já na to, že to zvládnu a pojedu domů, hodná paní pokladní mi darovala papírovou utěrku, abych mohla alespoň trochu utřít krev.
Cestu vlakem jsem docela zvládla a nyní spočtu ztráty:
mám rozbité pravé koleno, natlučená obě zápěstí a výron na každé ruce, rozseklé pravé obočí a tenisák nad ním.
Zdálo se mi zkraje, že mám i vymknuté rameno, ale to asi ne.
Ani bych se nedivila, kdyby ta kostka žuly byla na kusy.
Můj zákusek po mém pádu putoval do koše, byl z něj lívanec.
Můj spolupracovník, asi o 20 let mladší, kdysi v zaměstnání v Praze - starý šprýmař,
kdyby mě dnes viděl, určitě by řekl:
konečně si tvůj manžel doma udělal pořádek!
Místo, abych vám,
milé KOČKY,
popsala, jak to kolem trati chytá červené a žluté barvy podzimu a až na smrádek kolem Štětí to byl hezký výlet,
musím napsat:
Zkrátka, jsem to poslední dobou tele.
Takže, zase jsem uznala, že nejlíp a nejbezpečněji pro mne to bude pár dní v posteli.
( pan průvodčí jel tam i zpátky stejný a kupodivu mě podle svetru poznal a jistě si myslel, že se vracím od Chlumce nad Cidlinou, kde jsem dělala 24. března 1775 reportáž? )






















11 komentářů:

  1. Jiřinko, obdivuji krásné fotografie z Litoměřic, ale především myslím na Tebe. Takový pád jsem jednou zažila cestou na MHD, mohla za to jedna dlaždice, která vyčuhovala z chodníku. Odneslo to rozbité koleno(díra v riflích) a v dlaních jsem měla zadřený písek a kamínky. To Tvůj pád je daleko horší, tak hlavně odpočívej.

    OdpovědětVymazat
  2. [1]:Růženko, jsem prostě nemehlo a to si dost dávám pozor!Jako mladá jsem jednou v dešti upadla na nádraží v Liberci a z kytice karafiátů, kterou jsem vezla tetě Hele, zbylo jen zelí. Taky jsem spadla jednou v zimě v Opletalce na kostrč a dva měsíce jsem měla o zábavu postaráno.Litoměřice jsou moc hezké a ráda tam jezdívám, občas.Hezký večer. Jiřina z N.

    OdpovědětVymazat
  3. Jiřinko, žádný tele - to se může stát každému! jedna nepozornost a tolik starostí potom...
    Já na Krétě vletěla do díry, kde kostka chyběla, strup na kotníku mám ještě teď...
    Odpočívej a opatruj se!
    Pa, Helena

    OdpovědětVymazat
  4. Takové neviditelné překážky jsou hodně zrádné. Ještě že města dbají na údržbu chodníků zámkovou dlažbou, ale jedna přece někde vyčouhne a je malér. Tak se teď opatruj a vzpomínej z Litoměřic na to pěkné a bezpečné :-)

    OdpovědětVymazat
  5. Budeš se divit, ale já jsem se před nějakým rokem natáhla na rovné ploše chodníku. Jakoby se mi zastavila noha, neposunula se a já byla na zemi raz dva.
    Odnesl to obličej, ale nepřej si jak jsem vypadala. Quasimodo byl proti mně krasavec. :-)
    Fotky jsou moc hezké!V Litoměřicích jsem byla jenom jednou- už to je docela dost roků- na Zahradě Čech, takže to byl docela fofr. Město jsem vlastně neviděla.
    Tak ať se Ti to všechno brzy zahojí.
    Hezký den, Jiřinko!
    Hanka

    OdpovědětVymazat
  6. Jiřinko, krásné fotky. A tele určitě nejsi, i já jsem několikrát spadla. Naposledy v loni. Měj se hezky a odpočívej.

    OdpovědětVymazat
  7. Litoměřicím závidím krásné náměstí a hlavně architekta, který je na svém místě. Nedovolí zničit starou část středu města jako u nás.
    Přeji, aby tohle chytání zajíců zůstalo atraktivní pro jiné, myslím, že parkur už pro tebe není :-)

    OdpovědětVymazat
  8. [7]:Milá děvčata, kdybych vás chtěla pobavit, nafotím se dnes: spala jsem koleno podložené polštářkem, pravé víčko oka s modřinou, nad tím otok a strup na obočí,levý loket a pravé koleno odřené a s výronem a bolavé.Obě zápěstí bolí.Snad to bude za pár dní v pořádku, doufám.Jinak - v Lito jsou i jiné, zajímavé stavby. Ale už jsem je na blog dávala: katedrála, muzeum K.H.Máchy, Kafe s párou a další. Mně se líbí i hradby.A hlavně, nemám to tam daleko.Hezké úterý vám všem. Jiřina z N.

    OdpovědětVymazat
  9. Jiřinko,tvůj dar slova mě natolik vtáhl do děje, že jsem ten pád prožívala s tebou. Někdy se to na člověka lepí ani neví jak. Při ti brzké uzdravení.

    OdpovědětVymazat
  10. Jiřinko, nejsi tele, to se opravdu může stát každému. Jen ty dopady jsou strašné a těch bolístek co sis udělala. No děs, bolí mne to za Tebe, opatruj se. Ale výlet to byl bezva, hezké fotky. Pa D.

    OdpovědětVymazat
  11. [9]:[10]:
    To je, milá děvčata, docela legrační, jak jsem oznámila několika známým svoji novou story, hned mi plno lidí říkalo, kdo a kde taky upadl a byli na tom ve finále i hůř, než já teď, i když, moje pravé oko vypadá, jako kdybych si malovala stíny potmě.Za ty dva dny mám okolí oka fialové a vypadám jako mončičák.
    Dokonce jsem požádala manžela o fotku.
    Tak vám přeji  krásné podzimní dny bez pádů.
    Jiřina z N.
    Díky za návštěvu.

    OdpovědětVymazat