Nerada to píšu, ale včera jsem zůstala úplně paf.
Psala mi, po dlouhé době, jedna milá známá, se kterou jsem kdysi pracovala a máme k sobě blízko.
Její dcera, moc šikovná a krásná holčina, vysokoškolačka, má vysněnou práci, dobře se vdala, má tři úžasné a zdravé děti, krásný byt v Praze a vše úplně jako z pohádky.
Manžel pohledný jedináček, má skvěle ohodnocené zaměstnání, záviděníhodné.
Moje dcera je na tom srovnatelně, jen má dvě dcery, nikoli tři děti.
Proto jsme si občas psaly, co děláme my dvě a naši manželé, kam ti naši mladí jeli a co dělají vnoučátka, jaké navštěvují kroužky a tak.
Na Vánoce či Nový rok jsme si posílaly fotky těch našich drahoušků.
Navzájem jsme se těšily z těchto skutečností.
Včera mi napsala, že jejich mladý od rodiny odešel!
Bylo to pro mne jako rána do hlavy, nikdy se nehádali a neměli žádné finanční starosti.
Jeho rodiče do něho hučeli, aby se vrátil.
Je to v poslední době druhý podobný scénář, nechápu to.
Jen si říkám, která pak Krasavice zde zaúřadovala?
Když manželství nefunguje, nebo má dlouhodobě problémy, pak je asi lepší ,,jít od toho ,, - ale takhle zničehož nic, to mi přijde divné. Nepochopitelné.
My, staré lišky, asi na to koukáme jinak, taky jsem si mezi 30 a 40 lety svého věku myslela kde co.
Ale, dnes už vím své.
A je mi těch lidí a jejich děcek líto. Moc.
Vždycky je špatné, když se rodina rozpadne. Koukám na "Nebezpečné vztahy" nebo "Jak to dopadlo", tam se takových (i jiných nepříznivých) situací řeší hodně. Chápu, že je inscenované a účastníci jsou lidi z ulice, kteří ten příběh jen (někdy křiklavě) přehrávají, mnohdy kroutím hlavou. O to nic, je to druh pořadu. Tam se mnohdy tutlá nepříznivý stav aktérů a jen "výslechem jejich okolí" se přijde na kámen úrazu. U vás se to asi taky nějak tak stalo. Je to běžnější - protože "příklady jsou přece v televizi...
OdpovědětVymazatJiřinko, někdy do toho ale nevidíme. Nechodíme v botách toho druhého. Z dálky se může zdát, že je vše v pořádku, páč někdy se člověk snaží, aby to tak vypadalo a nechce si připustit nějaký problém. Ano, někdy to může být jen blbost, rozladění, které mohl člověk rozhodně ustát a já mluvím z vlastní zkušenosti, ale někdy může jít o nepřekonatelný problém, který trvá už dlouho. A někdy rozchod může být pro děti i přínosem. Žít v prostředí plném napětí nebývá obvykle přínosem. Měj pěkné dny.
OdpovědětVymazatJe smutné když se rodina rozpadne, hlavně kvůli dětem. Pokud tam není vážný důvod, kdy je rozvod východiskem. Ale vždycky to nejvíc odnesou děti.
OdpovědětVymazatMusela jsem v manželství ledacos překousnout, byla doba, kdy jsem o rozvodu i přemýšlela. Neudělala jsem kvůli našim klukům a pak jsem za to byla ráda.
[3]:Děvčata, díky za názor, je mi jasné, že máte všechny pravdu, ono to zpovzdálí může vypadat krásně a pak...
OdpovědětVymazatale je mi to v tomto konkrétním případě moc líto.
Jinak vyprávím občas vtip:
Babičky u 50 let výročí svatby se novináři ptali, jak jste to vydrželi, že jste spolu tak dlouho, nemyslela jste někdy na rozvod? To nikdy, ale na vraždu často!
Ten miluju! Jiřina z N.
Je smutné, když táta odejde od dětí, vím to, jako dítě jsem to zažila taky.
OdpovědětVymazat[5]: Janinko, já to neumím úplně vyhodnotit, nás bylo šest dětí a asi to pro mamku nebylo lehké, pracovala jako dělnice a táta jí zas tak moc nepomáhal, ale zvládla vše.Dům, zahradu, byl to fičák.Zapojila i nás.Brala vše, jak to šlo, od mala jsme slyšeli: uč se, ať máš dobré zaměstnání.V dospívání jsem záviděla těm dámám, popisovaným v knihách, z minulých dob, co byly jen dobře vdané a vedly domácnost.( k ruce služku, a tak, hihi ).
OdpovědětVymazatKrásný den přeji všem: Jiřina z N.
Hezké ráno Jiřínko. Já mám prostě takový pocit, že dnes lidí mají třeba malý problém a hned je důvod k rozchodu. Neumí si sednout a v klidu to vyřešit. Také jsme si svými špatnými obdobími prošli, jako v životě asi každý. Vše jsme přešli a vyřešili a už příští rok oslavíme společnou padesátku. Pokud se toho dožijeme. Manžela bych nevyměnila ta žádného jiného muže. Každý máme své mouchy a ty musíme tolerovat. Byly doby kdy nám kluci dali pořádně zabrat a peníze chyběly. Všechno jsme řešili společně. Prošli jsme si i obdobím hádek, ale to je také všude. Jen dnes je jiná doba a příliš plná násilí že všech stran, sprostého mluvení, neúcta člověka k člověku. Jsem z toho smutná. Životy se přepočítávájí na majetky a luxus a láska se kamsi vytrácí. Slušnost je vzácností. Mládež používá vulgární výrazy jako by to mělo být běžné. Je to hrůza někdy sedět ve vlaku a poslouchat ty výrazy...Ja jen chci doufat, že se to změni k lepšímu. Měj krásný víkend Jiřínko
OdpovědětVymazat[7]:Milá Járo, o té sprostotě mezi lidmi - to mě taky vždy šokoje, v busu, ve vlaku i jinde, a když se podívám v noci na přenos z Parlamentu, tak i tam se chovají jako čuníci. Pro nás to bylo nepřijatelné, kdyby bráchové řekli vole, vole, tak jim táta urazil palici.Někteří mladí neumí ani větu rozvitou, na dotazy jen:dobrý, hustý, a pod.
OdpovědětVymazatUž to neřeším, ale je to smutné. Jak říkal p.Werich: žádný národ na světě nedokáže říct červeňoučké jablíčko.
Jen Češi, ale to bude brzy pryč!
Jřna z N.