sobota 16. listopadu 2019

Výročí

Všichni a všude mluví o nastávajícím výročí.
Přiznám se, že ta různá výročí mi za můj dlouhý život obvykle lezla na nervy,
jedině snad oslavy mého, také rodičů a sourozenců svátků a narozenin jsem měla ráda.


Jenže něco na tom je a já to umím ocenit!
Řeknu to takhle:
zeť odjel do Alp na italskorakouské hranice s mladší vnučkou na pár dní lyžovat, vrátí se příští týden,
dcera se starší vnučkou poletí koncem příštího týdne do Londýna na divadelní představení! Pobydou tam asi 4 dny.
Letos tam byli, v Londýně, všichni čtyři koncem srpna asi týden, starší vnučka koncem září se školou byla v Anglii a Wellsu na zájezdu.
Zjara byli na týden ( už podruhé ) v Paříži.
V létě u Lago di Garda a v Rakousku.
Pochybuji, že by to šlo před listopadem 1989!
To jsem byla u moře jednou a ještě na severu NDR! ( i tak jsem byla ráda )
( ovšem v listopadu 89 mi jedna věc vadila, a to, že stávky v našem podniku organizoval jeden mladý muž, který se necelých 6 týdnů předtím přihlásil do strany! )
Kdyby všichni, co se do strany přihlásili ,,proti své vůli,, do ní nikdy nelezli, asi by těch straníků moc nebylo?
Změním téma: včera jsme si na odpoledne půjčili malého Honzíka, aby si Honzík s dědou mohli zase osvěžit své aktivity, Honzík kreslil, vystřihoval, povídali si. Vedou hovory o nákladních autech, busech, tramvajích, těžké technice...zkrátka chlapské řeči.
Večer jsem ho šla vrátit a cestou zpátky jsme navštívila prodejnu a nakoupila hřebíček, vanilkový lusk, badyán, skořici, prostě zbrojím!
A mnou nejmíň oblíbený měsíc listopad pomalu plyne...












6 komentářů:

  1. Tohle výročí se nedá přehlédnout ani přeslechnout. Ano, ledacos dobrého nám doba po 7.listopadu 89 přinesla, jako je třeba cestování, možnost podnikat, svobodu slova. Ale nemůžu zapomenout i na negativa jako je tunelování a rozprodání podniků, zhoršení mezilidských vztahů a také ekonomická nejistota.
    Měj pěknou sobotu. Růža

    OdpovědětSmazat
  2. [1]: Růženko, každá mince má rub a líc, bohužel. Někdy mě štvalo, že lidi, co nikdy pořádně nepracovali, mají větší příjem, než my, senioři, kteří jsme pracovali od ( já od 18 do 62,5 roku ).A ani za těch 30 let se podpora těchto nemakačenků nezměnila.
    Já to tady už nějak ,,doklepu,, - ale ti mladí by si měli udělat pořádek. Tím nemyslím, že by lidé neměli podpořit třeba nemocné a nemohoucí.
    Ale vyřadit parazity.
    Ale nekazme si slunečný den.
    Jsem ráda za ty změny, zeť i dcera mají VŠ a pěkná zaměstnání, jsem spokojená. A bez jakékoli stranické příslušnosti.
    Zdravím Jiřina z N.

    OdpovědětSmazat
  3. Hledáš barvy i v listopadu. Toto výročí je vlastně pěkné, i to cestovatelské a hlavně to osvobozující. Ještě je v lidech touha po svobodě, a tehdy to vyvrcholilo.
    Třeba ten mládenec ve skrytu všeobjímající strany byl chráněný a mohl být aktivní ;-)

    OdpovědětSmazat
  4. Ono sice jde cestovat, ale bát se, že se někde odpálí nějaký pošuk, jsme se dřív moc nemuseli. A říkat, že mně se to stát nemůže, může jen blázen - moje nadřízená takhle pustila syna do Paříže a on jí zoufale volal, že je v centru a že tam nějaký migrant střílí u kostela... Takhle jsem si tu svobodu nepředstavovala.

    OdpovědětSmazat
  5. [4]:Janinko, ty jsi takové odvážnější JÁ!
    Nechtěla jsem o tom psát, aby nebyly řeči, že straším lidi, ale máš naprostou pravdu: loni jsme se vrátili z adventu ve Strasburku a týden po našem pobytu tam střílel takový magor!, podobných pocitů jsem zažila na některých místech víc, právě v Drážďanech nám říkali, že muslimové zde bydlící si nepřejí, aby se hrály koledy a vánoční písně! to mě naštvalo, co je jim do toho? Kdo z křesťanů může v arabských zemích do něčeho mluvit? atd. Jiřina z N.

    OdpovědětSmazat
  6. [5]: Je to mazec, co se poslední dobou děje. Zatím jediné místo, kde se cítím bezpečně, je v Čechách, tak doufám, že to tak zůstane co nejdéle...

    OdpovědětSmazat