čtvrtek 15. října 2020

Nejsem Matka Tereza


Milé KOČKY,

když jsem byla malá holka, táta vždy říkal, nech si ty řeči, v Moskvě jsi nebyl a šedesát ti taky nebylo 

 ( byl totiž vtipný a myslel to ironicky ) - o Moskvě a tamních praktikách si myslel své. Třeba v r.1956 jsme leccos jako děti slyšely!!!

V únoru, jestli se dožiju, mi bude sedmdesát tři roky a tak si tady můžu trochu pustit pusu na špacír. Ne, nejsem Matka Tereza, v životě jsem udělala i spoustu chyb a ne zrovna chvályhodných činů, ale snažím se, ač nejsem věřící, abych jednou, až pocestuju na svůj dlouhý výlet, nemusela ničeho litovat. Všímám si, že spousta lidí, když zestárnou, začínají se chovat jinak, někdy i divně. Nejde o to, že jsou méně zdraví, ale nechtějí si přiznat, že třeba špatně slyší, nechtějí se svými neduhy nic dělat, jsou nedůtkliví a nepřejí si o tom, co je trápí, ani mluvit. Začínají se i zavírat do sebe a u některých dokonce vylézají jejich do té doby ukryté či potlačované vlastnosti. Na mne to dělává dojem, že ženy se po šedesátce většinou vrhnou na své koníčky, na které neměly předtím dost času, starají se o vnoučátka nebo o zahrádku, pletou, háčkují, mění mnohé v bytě, aby to měly doma na stará kolena hezké, vrhnou se na cestování a znám i několik případů, že se rozhodly ke studiu na Univerzitě třetího věku...a také znám chlapy, říkám jim familierně Bručouni, kteří jako kdyby vinili ze svých pohasínajících úspěchů a odcházejících sil celý svět. Místo, aby se radovali, že už nic nemusejí, jen si užívat každý den. Aby byli rádi, že vidí, trochu slyší, mohou jít třeba se psem a nebo s odpadky, že jsou nějak užiteční, že jim je rodina vděčná, když dojdou brzy ráno pro čerstvé housky, nebo pozdě večer přijdou manželce naproti k busu, pokud přijede odněkud s kamarádkou z divadla. Nechápu, proč chlap, který si celý život nechá posluhovat od manželky, kterou si sám a dobrovolně vybral, nedokáže této ženě říct něco mazlivého a příjemného, zato v hospodě toho napovídá s kámošema z mokré čtvrti. ( můj tedy do hospody nechodí a nepije, ale je také velmi odměřený, skoupý na chválu, není divu: musím se občas pochválit tedy sama, že? ). My ženy jásáme nad  každým zatlučeným hřebíkem a splněným  úkolem, který byl ,,na stole,, i několik let. 

Tohle koronaobdobí nabízí i poskytnutí mnoho pomoci pro potřebné, nemusí se pomáhat nutně jen sirotkům v Africe a Indii, myslím si, že i pohlídat děti sousedce nebo vzít sebou na výlet dítě příbuzných stojí za to. Budete mít dobrý pocit vy a také to dítě. 

Co takhle každý den jeden malý dobrý skutek?

A pozor, bude zima a mnoho lidí nemá bydlení, tak až budeme uklízet skříně a botníky, mysleme na ty lidi, že by se jim mohl starší, teplý kabát hodit. 


kdyby někdo nevěděl, proč citrony: kyselé téma, přeci


Poslední dobou se bez ohledu na koronavir valí samé špatné zprávy, ale někdy nevím, co je dobré a co špatné, operace páteře - je to dobré nebo špatné? Dvě kolegyně a kamarádky jsou po operaci, prožívají bolesti a různé peripetie a ještě ty šachy ve špitálech ( třeba Bulovka ) a k tomu ta omezení, je to zkouška? Už vím, co to je se obrnit a neztrácet optimismus, ale je to fuška, řeknu vám!

31 komentářů:

  1. Tak to jsi mi přímo promluvila/napsala, z duše. Přesně takto vnímám proces ztrácení mládí i já. Spousta našich vrstevníků, kteří jak já říkávám - Rádi ten život žili, se začínají uzavírat. Na jednu stranu to chápu, může to mít pozadí jakékoliv - zdraví, starosti v rodině, jenže občas to spolu sdílení také pomůže, ale nelze z nikoho nic páčit. My jsme se s mužem dohodli a plácli si na to rukou :-), že dokud nám zdraví slouží, budeme si užívat života a věcí, které nám dělají radost, budeme od sebe, co to jenom půjde, odstrkovat starosti a negativismus. Vždyť s úsměvem se žije lépe. A to i v téhle napjaté době je potřeba. TA tlačítka - vypnout, používáme nyní nejvíce.
    Moc hezky jsi to napsala Jiřinko!
    Krásné dny ti přeji.
    Ála

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Alenko, někdy se musím hodně zapřít, abych neřekla něco, co nejde vzít zpátky. Ale, jsme jen lidi. Jiřina z N.

      Smazat
  2. Nó, to mi připomíná, že mám nahoře už rok pytel s věcmi do kontejneru s oblečením. Pořád zapomínám říct mužovi aby to odvezl... Manžel je bručoun snad dobrých deset let a to mu je teprve 59. O aspoň poděkování při letošním 35 výročí si tak leda můžu nechat zdát.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Vendy, někdy pomůže, když si z takového chlapa uděláš legraci, uděláš mu dobrou večeři a koupíš nebo natrháš kytku a popřeješ mu stejný nebo vyšší počet šťastných let spolu, za ty jeho vykulený oči a šok to opravdu stojí! garantuji, znám. pac a držím palce.
      Jiřina z N.
      chlapi někdy vědí víc o vzdálené galaxii, než o přání své manželky...

      Smazat
  3. Jiřinko, napsala jsi to báječně. Ano s přicházejícím věkem se lidé opravdu mění a někteří k horšímu. Přestávají být veselí, neradují se ze života, nic je nebaví a jsou méně tolerantní. Vidím to i na sobě. Začalo mi hrozně vadit, že se mi muž motá stále za zadkem v kuchyni. Nikdy tak nečinil, ale od doby kdy je v důchodu ... škoda mluvit. Nedávno jsem něco krájela a on se za mnou zase sunul, asi aby lépe viděl, co krájím. Vrazil mi do lokte a já se nožem bodla do levé ruky. Krve jak z vola a on jen koukal. Asi jsem opravdu už netolerantní. Kuchyň bývala moje teritorium, stejně tak i nákupy. Jezdí se mnou, tlačí vozík s výrazem "burlaka na Volze", abych viděla jak trpí. Mockrát jsem mu navrhla, ať počká v autě. Ne, nepočká. Musí jít se mnou a komentovat vše, co dávám do vozíku. Nedávno mě namíchnul tak, že jsem ho s tím, vozíkem nechala uprostřed Lídla a odešla středem. Naštěstí to nebylo daleko od domova. 😀 Změnili jsme se oba. Já pozbyla toleranci a z mého drahouše se stal hlídací pes. 😀🐕‍🦺
    Měj hezký den

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Alenko, to je hrozné, slyším to ze všech stran. Já chodím na nákupy raději sama, naštěstí máme obchodů v poměrně blízké vzdálenosti několik a zdržím se tam jak chci, nikdo mě nepostrkuje a nekomentuje, manžel chodí do svých oblíbených prodejen jen pro pár věcí, jako je chleba, nealkopivo a případně sádlo na škvaření., brambory a pod.
      Raději si připlatím a koupím dobrý sýr, méně často, než abych vymetala slevy. V tom nejsme zajedno.
      Jiřina z N.
      Já nesnáším, když vařím, zvedá pokličky a slídí, co tam je.

      Smazat
    2. Jiřinko, tak vidím, že v tom nejsem sama.😀

      Smazat
  4. Jiřinko, normálně jsem si při čtení představila tchyni a tchána. Jsou dávno rozvedení a každý má nového manžela a manželku, ale přesto tchyně ovládá tchána. Oba nám dělají strašně zle a to jenom proto, že nezapadáme do jejich představ. Vůbec je nezajímá, že jsme šťastní a zdraví, máme prima kluky a jsme spolu přes dvacet let pořád s láskou. Ale aspoň vím, jak se nikdy nebudu chovat ke svým dětem, jejich manželkám a vnoučátkům.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Janinko, taky jsem měla tchýňku, která...ale nechám ji spát, já se do mých mladých nemontuju a poslouchám je jako hodinky, když se něco domluví, tak to platí a pokud je to nutné, zavoláme si, když je změna.Třeba, když mi řekli, že dětem, když byly malé, tohle a tohle nedávat, nikdy jsem to neporušila, vnučky byly krmeny podle jejich představ, znám ale jiné případy, kde babičky to dělaly po svém.
      Jsou věci, kde si na svém trvám a jinde jedu ke spokojenosti muže, aby měl radost.
      Jiřina z N.

      Smazat
  5. Milá Trvalko, potažmo děvčata.. On možná není ten rozdíl dán věkem, ale životní situací. Vím, že sis Jiřinko prošla tím, čím já, taky víckrát. bohužel. Pro mě byla změna před 5 lety, kdy jsem najednou nic nemohla. jen hlídat základní funkce svého těla, ano, vyhrála jsem, ale všechno se změnilo. žádná práce, žádná fyzická námaha, nic.. Ano podařilo, se, ale já se změnila. Asi logicky, Tak jo tělo už není jako ve 30, tak ani mysl není tak pružná, vstřícná, mladá. Já navíc sama. Tak holky nereptejte na ty svoje polovice, ptž když je třeba, tak tam pro vás jsou. Mě spíš děsí tahle doba, dnes jsem byla něco vyřídit a pokoupit a bohužel všude nálada pod psa. To se fakt musíme škorpit, zlobit, a neoplatit úsměv ? Jako by nebylo dost toho srabu kolem, ještě si dokážeme tu náladu "osladit".. Ryba smrdí od hlavy, dokud se asi národ zase nespojí, bude nám jenom víc na prd... Lenka

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Leni, to máš jistě pravdu, ale když žiješ léta vedle skalního Bručouna, který má ty své návyky, které tě moc nebaví, tak ti je houby platné, že máš partnera a žádné signály nepřijímá ( asi má pokažené antény ).Něco řekneš a on, protože špatně slyší, je schopen tvrdit, žes řekla něco jiného a další a další kapičky do hrnku nepohody, až se divíš, kolik tě toho štve za třeba 30 let.Protože chlapi do 50 celkem fungují a pak to pomalu jde do kytek. Neříkám, že všude, ale jsou takové případy.Tak pak je fajn, když máš kamarádky a můžeš si třeba někam občas vyjet na výlet nebo jít s nimi do divadla ( no, psát o tom teď, když je vše zavřené, je skoro provokace ).
      Pravda ale je, že pokud přijde nemoc a ti lidé trochu fungují, postarají se střídavě o sebe navzájem. Taky je fajn mít dobře vychované děti.
      Omlouvám se za toto téma, ale ráno jsem to tlf. řešila s jednou právě odoperovanou známou.My, holky, si musíme dodávat odvahu a sílu. Jiřina z N.

      Smazat
  6. Chlapi daleko hůř nesou to, že už v práci nejsou potřební a zdraví neslouží tak, jako ještě před pár lety. Většina z nich nemá koníčky jako my baby. Tak jak píšeš, zabavíme se ručními pracemi, chodíme s kamarádkou po krámech nebo na kafíčko, kdo má, pomáhá s vnoučaty a samozřejmě nesmím zapomenout na domácnost. Chlapi se nudí a prudí. U nás to tak funguje během roku, ale když jsme na chatě, je to jiné. Tam se vždycky nějaká práce najde a je celkem klid. Zdravím ☺☺☺

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. To máš, Evi, naprostou pravdu, my sice nemáme chatu ani chalupu, ale manžel je nejraději, když se může dívat na své pořady, nebo dělá něco, co ho baví, opravy přístrojů a pod., ale nadává u toho, protože už hůř vidí, než zamlada.On by neopravoval domek nebo neryl do hlíny, to není jeho hobby.Když musel malovat, to bylo řečí, raději sem vezmu odborníka, i když si stěžovat nemůžu, manžel umí spravit úplně všechno. Příští rok bude mít osmdesát, tak to beru sportovně.
      Jiřina z N.

      Smazat
  7. To já bych i k autobusu chodil, ale nikdo nejede :-). Moc se těším na to, až se jednou taky budu nudit, protože mám rád nové netradiční zážitky :-).

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Konečně jsem se dnes pořádně zasmála!
      Nuda je u mne sprosté slovo, resp. co to je?
      Hezký večer ti přeji. Jiřina z N.

      Smazat
  8. Manžel i já, oba důchodci už léta, stále pracujeme. Když mu bylo 50 let, byli jsme v restauraci s dětmi na večeři. Manžel začal, jak už je starý, unavený, jak už ho nic pěkného nečeká, bla, bla, bla. Vytočila jsem se a říkám: na Ježíška dostaneš truhlu a už můžeš nacvičovat jaké to bude až umřeš. Mezi tím přišel číšník, co si objednáme. Děcka lehla smíchem a číšník musel odejít, smích mu nešel totiž potlačit. Od té doby to už manžel neříká. Kdyby to udělal příště, čert ví, čeho by se ode mne dočkal. Říká, že jsem jak neřízená střela. Zdraví Iwka

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Tak to je léčba! Já jsem jednou ječela na manžela, že je to tu jako čekárna na smrt a pak ledy povolily a dovolil mi koupit nové postele a vylepšit ložnici.Vyměnit starý koberec za nový a pod., už jsem z toho stavu byla nepříčetná. A pak říkal návštěvám, jak jsme dělali ložnici.Ti Raci!
      Iwko, díky za tvůj příběh. Jiřina z N.

      Smazat
  9. Jiřinko, ledaskoho jsem si při čtení tvého příspěvku představila a koukám, že tohle chování je celkem rozšířené. My si s mým mužem pořád připadáme šik a ne k zachození, i když po zdravotní stránce to není nic moc. Ale člověk se má těšit ze života každý boží den a to ty umíš skvěle. My naštěstí taky. Posíláme ti oba moc pozdravů, sousedko.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Jsem tu v dobré společnosti! i když přes Labe. Hola Jiřina z N.

      Smazat
  10. Jiřinko, to je úžasně napsaný článek. K tomu není co dodat. Každý jsme nějaký a máme své horší chvilky. Ale včera, když jsem manželovi říkala, jak se mi snažíš pomoci sehnat lék, který nikde nemají, tak mi potvrdil, že takto ochotných a obětavých lidí je už méně a méně. Já si toho opravdu vážím. A hned na to mi sdělil, že kdyby se sám měl shánět po nějakém léku a lékaři, tak by si nevěděl rady. Počítač neovládá a ani nechce kvůli špatnému zraku a vše pokud je třeba zařizuji já. A musím se pochlubit. Já ještě i teď občas dostávám květiny. Zrovna ve středu mi koupil chryzantémy a odpoledne přinesl syn se snachou také kytici, jen tak pro lepší náladu.Tak mám jednu v obýváku a druhou v kuchyni a dělají mi radost obě. Jinak skříně jsem už probrala a odnesla do charity předminulý týden. Měj se moc hezký Jiřinko a opatruj se Ty i Tvoje drahá polovička.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Járo, spousta lidí se léta těší na důchod a pak si někteří s tou změnou nevědí rady. Já jsem ráda chodila už v důchodu na brigády, protože jsem chtěla ty peníze na cestování a taky jsem přišla na jiné myšlenky.Naposledy loni v lednu. Kytky si s dcerou dáváme dost často, ( i když koronavirus zavinil zpomalení )a vnučky jsou zvyklé, že tatínek mámě nosí kytky velmi často a mladší vnučka s ním chodí vybírat, co by se mamince líbilo.Zjara to tam vypadá jako na poli v Holandsku, dcera má ráda tulipány.Zdravím na sever. Jiřina z N.

      Smazat
  11. Jiřinko,hezký příspěvek.Raději se k němu moc vyjadřovat nebudu,však víš,mám doma toho bručouna.Včera nepršelo,tak mě vyvezl na výlet.Dnes máme výročí svatby a tak odejel do města.To vím,že pro kytku,to nezapomene nikdy a možná dostanu i nový sporák.On ví,že by s ním žádná nevydržela a tak mně podstrojuje.Do hospody s kamarády nemůže a tak je rád,že mě má.Jsme na jedné lodi.
    Měj hezký víkend a opatruj se

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Jitko, to je hezká představa!Vidím loď na klidné hladině a na kapitánském můstku ty s čepicí a dole kmitá tvůj plavčík, podle toho, co mu velíš.
      No, neber to.
      Pokud dostaneš k výročí sporák a kytku, otevři bílé a připijte si na zdraví. Blahopřeji. Jiřina z N.

      Smazat
  12. Jiřinko, sice nám s věkem přibyly nějaké zdravotní potíže, ale snažíme se život si užívat. Každý máme nějakou zálibu a tomu druhému ji tolerujeme. Tak snad se z nás nestanou mrzouti.
    Měj hezký den.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Růženko, to je ta lepší verze. Onehdy jsem si ,, v duchu sepsala,, klady a zápory a zjistila jsem , že mnoho drobných záporů musí vyvážit jeden velký klad, aby člověku nehráblo.
      Pa Jiřina z N.

      Smazat
  13. Když v životě odchází síla, zdraví a naděje, špatně se mnohé v duši ladí.
    Můj ex přítel byl celý život velice činný, sportovně nadaný a život ho bavil do momentu než přišel těsně před důchodem o práci. Pocit zmaru, bolest ze ztracené pozice a najednou vedle mne spal úplně jiný člověk.
    Žiju bez partnera a předesílám, že toto není má vůle, jsem člověk párový.
    Jsem jako kniha, která má už velice bohatý děj a do něj se naskakuje složitě, i partner se na stará kolena hledá obtížně.
    V době, kdy člověk neví hodiny a žije sám, zaplať bůh za dědka, který bručí.
    Tak asi tak.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Simonko, chápu, že tvé bohatě popsané listy by musel číst podobně laděný člověk.Taky bych se jen tak nespárovala s kdekým.Jak jsme zvyklá, že muž nepije a nekouří, má nějaké návyky a názory, špatně bych se v mém věku roubovala na jinou podnož.
      Jo, jít s někým na výlet, pokecat si, vypít kafe, ale pak jít do svého kanafasu spát.Ale já nejsem sama a to je ten rozdíl a ty jsi o hodně mladší.
      Jiřina z N.
      a moc děkuji za tvůj komentář

      Smazat
  14. Jiřinko,máš pravdu,lidi se s věkem hodně mění.Roky,starosti i nemoci přibývají a každý to nese jinak.Někdo je"starý"už ve třiceti,někdo "mladý v sedmdesáti".A je pravda,že i když se tu píše o bručounech,buďte holky rády,že ty bručouny máte! Já žiju sama,se synem,starší už je pryč,mladší ještě bydlí doma,ale pochopitelně už má taky svoje zájmy,je to mladý muž.A přiznávám,že to není žádná hitparáda!Neplánovala jsem to,když odešel bývalý manžel nemyslela jsem si,že zůstanu sama!Jak ráda bych byla,kdybych měla nějakého bručouna,jenže mi holt není dvacet a po padesátce se už hledá těžko!Tak přeju nejen Tobě,ale i Tvému manželovi,moc pěkné dny.Marťa.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Marťo, tak to je mi líto,
      tak až zase budu vrčet u pocákaného zrcadla nebo pěny na holení na umyvadle, při pohledu na drobky kolem kráječe chleba, vzpomenu si na tebe a sklapnu.
      Kdo by mě vozil na výlety?
      Jiřina z N.

      Smazat
  15. Přesně tak,Jiřinko.Kdo by Tě vozil na výlety��a člověk musí být trošku tolerantní,ovšem ne pokaždé to jde,hi hi.Tak hezkou i když upršenou sobotu.Marťa.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Marťo a kdyby nebyly výlety, nebyly by fotky, co bych dávala na blog?
      Ahojky, KOČKO. Jiřina z N.

      Smazat