Umění vyhnout se maléru

 Tak rovnou říkám, že já to neumím, ale! asi mám skvělé a obezřetné a pozorné anděly, kteří mě na poslední chvíli ochrání...a že občas mají plné ruce práce, to vím.

Jako jednou, to jsme si s Janou, mojí kolegyní, vyrazily na zájezd do Itálie, konkrétně oblast Cinque Terre a náramně jsme si to tam užívaly, navštívily jsme město Luccu, oběhaly spousta barokních zahrad, nádherných vil, záhony s květinami, citroníky v květu spolu s plody, liliovníky tulipánokvětými v oblasti Montecatini Terme, kde jsme byly ubytované, a pak, poslední den, se jelo po asi 5 - 6 městečkách - Riomaggiore, Manarola, Corniglia, Vernazza, některé ty vzdálenosti mezi nimi jsme šly pěšky a někde se jelo jednu zastávku vlakem...s tím, že jsme skončily ve městečku Monte Rosso al Mare a odtud se pak plulo lodí podél pobřeží do La Spezie ( někde tam poblíž prý bydlí Alena Šeredová, ale tu jsme nepotkaly) a tady nastal problém. Já pořád slídím, co kde vyfotit a tudíž nemám kapacitu tolik na sledování jiných věcí. Loď zakotvila později odpoledne v nějakém přístavu ( Porto Vernere ) a část lidí se hrnula ven, já, nadšenec, taky. Nebýt pozorné Jany, vystoupila bych o jednu zastávku dříve a doteď mám docela problém si ujasnit, co bych tak asi pak dělala, když my jsme měli vystoupit až tu další, o několik km dál a hlavně, tam čekal bus a pak už nás odvážel na noc do republiky.

Milé KOČKY, 

takových povedených a nakonec dobře skončených historek mohu napsat i víc, abyste si o mně udělaly obrázek. Ale je i pravda, že já naopak jsem zachránila několik lidiček jindy na zájezdech, kdy oni chtěli běžet opačným směrem, než byl zaparkovaný bus, takže je to asi 1:1.

Co abych vám v tyto podzimní dny navodila středomořské pocity? JÁ SI TO RÁDA PŘIPOMENU! Tak a je tu Itálie:

pluli jsme i kolem vojenského přístavu, tak jsem fotila jako nějaký špion úplně všechno:

Vylodění až ve La Spezii...