Překvápko

Po večerech třídím a ,,uklízím,, fotky,

máme jich hodně a některé potřebujeme ,,uskladnit,, a zabezpečit,

jeden nikdy neví, kdy počítač klekne a už se mi kdysi stalo,

že všechny fotky z návštěvy Drážďan na podzim 2004 byly po takovém svéhlavém činu fuč.

Sice jsem tam od té doby byla vícekrát, ale už nikdy se mi nepodařilo nafotit stejné,

však to znáte,

milé KOČKY.

Takže si takhle pozdě večer procházím fotky ze zájezdu do Sirmione, Verony, Benátek, Padovy, Raveny, San Marina a Cortiny d.Ampezzo - a tam okolo,

( se sestrou před pár lety, a zajímavé bylo, že v noci jsme zažily zemětřesení )

a překvapila mě fotka, na kterou se už ani nepamatuji, že jsem ji vyfotila,

taková zvláštně rozevlátá a nenapodobitelná, na ulici ve Veroně -

no, uznejte, nedá se to cvaknout znova.

Copak ten mladík dnes asi dělá a s kým?

Kolem řeky

Když už jsem se toulala podél Vltavy,

občas jsem něco cvakla, ač už jsem to tam, tak jako každý, nafotila tolikrát...

navíc v tuhle dobu, kdy není listí na stromech, mívá to několik výhod...

ale takové kvetoucí lípy mají také něco do sebe, že?

však počkejme do června...

to se ukáže, co je lepší...

milé KOČKY.

Ve skle

Nejsou to tři vejce,

ale domy v Praze...

líbí se mi, když mohu fotit nějaké budovy odrazem v protilehlé skleněné fasádě,

tady to tedy nebylo tak přesně ono...

ale -

milé KOČKY,

docela mě ohromila ta velikost budov kolem libeňského mostu,

hlavně to obří staveniště, tam toho ještě vyroste!

Tramvaje

Nepřehlédnutelné jsou v Praze také tramvaje,

včera jsem měla radost, když jsem potkala jednu starou, historickou, ale zachovalou

( něco, jako já ) -

naskákalo do ní plno Japonců nebo Číňanů,

jeden človíček jim tam hrál na harmoniku,

hned bych se s nimi taky svezla...

asi by se vám také líbila,

milé KOČKY,

jen ty dráty mi občas lezou na nervy, když něco fotím a je jich tam jak v Americe...

a nelze udělat pořádný snímek:

Mosty

V pondělí v 11.45 hod. k nám zničehož nic přišli neohlášeně švagr se švagrovou,

trochu mě to zaskočilo, neb jsem doma neměla nic dobrého na zub...

přišli mi popřát a donesli dárek.

Děkuji jim moc i zpětně.

Ale po chvíli - kdy jsme se s Marcelkou bavily, jsem musela opět a znovu prohlásit,

že když k nám chodí švagrová, nemusí k nám lékař...

( tak jsem si upravila známou větičku )...

odpoledne jsem měla o hodně víc energie, než před jejich příchodem a

hned jsem toho využila pro různé práce v bytě.

Dnes, asi díky sluníčku, také...a po obědě jsem se vydala, sama, do Prahy.

Řekla jsem si, že se podívám na Libeňský most, vyfotím si ho,

dříve než sám spadne nebo než ho zbourají.

Prošla jsem ho od Palmovky až do Holešovic na Maniny a pak jsem využila bus 156,

i tramvaje sedmnáctky, projela se kousek, a nafotila ještě i další mosty.

To staveniště okolo libeňského mostu mě docela překvapilo,

už jsem tam dlouho nebyla a nestačila jsem se divit,

co tam všechno vyrostlo!,

ale! - jestli jednou ještě přijdou povodně, neumím si představit, jak se dostanou lidičky do těch domů...

pravda je - nevypadá to špatně.

A pro ty z vás,

milé KOČKY,

kdo se do Prahy jen tak nedostanete,

trochu těch obrázků na dokreslení: