Každý den

Díky bohu jsem se už docela uzdravila a po naražení žeber krátce před Vánocemi

je mi líp,

i když - ležení na pravém boku dosud nic moc...

sluníčko mi ukazuje problémové partie v bytě,

i dala jsem se do jarního úklidu,

takové etapové řešení -

abych to zvládla a nebylo toho najednou moc,

snažím se každý den udělat určitou část, kousek,

navíc nám v pondělí přišli -

( asi, že jsou ty velké mrazy !!! ) -

vybourat staré a instalovat nové vstupní dveře do bytu, takže úklid po nich byl nutností.

(ostatní byty už měly dveře hotové začátkem prosince )

Přesně před rokem, 1.3.2017, nám dělali nová okna a balkonové dveře a pak pokračovala celková rekonstrukce domu.

Uff, máme to pomalu za sebou,

čeká nás jen vymalovat chodby na schodišti a natření zábradlí.

Pak si dáme nohy nahoru a budeme věřit, že si opravený dům dlouhá léta užijeme.

Milé KOČKY.

Byl to náročný rok.

Dárky

Všichni si přejí, aby únor, ač je to nejkratší měsíc v roce, brzy skončil,

ovšem my, v únoru narození, si ho musíme nejprve užít...

(taky se těšíme na jaro )

chodí gratulanti, nosí kytky, dárečky, čokoládky, vínečko.

Moje přítelkyně a dcera švagrové mají narozeniny hned na počátku měsíce,

moje vnučka má v únoru svátek, dcera narozeniny,

no jasně, že bych oslavu - nejlépe společnou -

raději měla v létě, na louce plné kopretin, nebo pod rozkvetlými lípami!,

ale, co už nadělám, když jsem se našim narodila v únoru a ještě k tomu den po svém svátku?

V sobotu k večeru přijela dcera s rodinou a trošinku jsme oslavovali:

dostala jsem krásnou kytici, luxusní bonbonieru a zajímavou knížku,

dojemná, vnučkami vyrobená přáníčka,

plus dárek, který mi vyrazil dech,

dnes nepovím o co jde, až jednou...

ale bylo to, jako byste čekali stan a dostali jste Karlštejn.

Milé KOČKY,

překvapení je slabé slovo.

Jsem úplně fascinovaná.

Věděla jsem, že dcera je formát, že její muž je velkorysý,

ale tohle?

Je báječné mít KULATINY.

Tímto děkuji všem, kdož mi blahopřáli, přinesli dárky a květiny, dali najevo svoji náklonnost, přáli zdraví, velmi si toho vážím.

Speciální poděkování patří tomu, kdo mi po telefonu z druhého konce Čech zahrál písničku na harmoniku.

Jiřina

Plesy

Leden, únor - plesová sezona...

my s mužem na plesy nechodíme ( já bych ovšem ráda chodila )

a tančit, ač jsem se nikdy neučila, to se mi vždy líbilo,

to mě baví a těší,

pokud se někde na oslavě do kola dostanu,

vždy si to užiju,

v mém věku už je jedno, zda tančím s pánem nebo kamarádkou

hádejte,

milé KOČKY,

s kým raději?

no přeci s těmi, kdo slyší muziku a nešlapou mi na nohy!

Dnes jsem si tu zavzpomínala na ,,nedávné,, plesání svých vnuček:

byly u nás v době pořádání dětské veselice jen dvakrát,

2011 a 2012 -

ale

hned poprvé mladší vnučka soutěž masek vyhrála,

fotky jen dokazují, že už je to dlouho,

dnes by ani ta křídla holky ,,neoblékly,,.

Překvápko

Po večerech třídím a ,,uklízím,, fotky,

máme jich hodně a některé potřebujeme ,,uskladnit,, a zabezpečit,

jeden nikdy neví, kdy počítač klekne a už se mi kdysi stalo,

že všechny fotky z návštěvy Drážďan na podzim 2004 byly po takovém svéhlavém činu fuč.

Sice jsem tam od té doby byla vícekrát, ale už nikdy se mi nepodařilo nafotit stejné,

však to znáte,

milé KOČKY.

Takže si takhle pozdě večer procházím fotky ze zájezdu do Sirmione, Verony, Benátek, Padovy, Raveny, San Marina a Cortiny d.Ampezzo - a tam okolo,

( se sestrou před pár lety, a zajímavé bylo, že v noci jsme zažily zemětřesení )

a překvapila mě fotka, na kterou se už ani nepamatuji, že jsem ji vyfotila,

taková zvláštně rozevlátá a nenapodobitelná, na ulici ve Veroně -

no, uznejte, nedá se to cvaknout znova.

Copak ten mladík dnes asi dělá a s kým?

Kolem řeky

Když už jsem se toulala podél Vltavy,

občas jsem něco cvakla, ač už jsem to tam, tak jako každý, nafotila tolikrát...

navíc v tuhle dobu, kdy není listí na stromech, mívá to několik výhod...

ale takové kvetoucí lípy mají také něco do sebe, že?

však počkejme do června...

to se ukáže, co je lepší...

milé KOČKY.