Pozdvižení

Musím se smát, i když vlastně téměř není čemu,

protože jsem teď ta ,,padací babička,, - vodí mě manžel, pokud už někam musím jít,

za ruku.

A sousedky, převážně vdovy a neúnavné pozorovatelky přes záclony,

které jsou - řekněme - o 15 let starší než já,

mají pohotovost,

nejspíš se domnívají, že prožíváme v našem manželství renesanci,

sepnulo se jim

1.máj + kvetoucí stromy, naše vodění se za ručičku a pomalá chůze a BYLO TO.

O mém blogu nemají šajn, počítač nemají a tak se nedočetly o mých zdravotních potížích a pravém důvodu a já jim to říkat nebudu.

Pravda, byly doby, kdy manžel po práci rybařil, já jsem za ním jezdívala kvečeru na kole s menáží a vydrželi jsme na tůni klidně do 23hod.,

komárům jsem tam znepříjemňovala život malým čoudivým ohýnkem, pod nímž se nám dělala večeře...

( znáte? : dáte masíčko, papriky, cibuli, rajčata do alobalu a nad tím delší dobu přikládáte klacíky na ohníček )

pak manžel 1.5.2002 odešel do důchodu a vše se trošku změnilo,

každý z nás měl jiné priority,

manžel si hrál se svými hračkami: radiostanice, počítač, TV,

já se svými:

práce, domácnost, cestování, knížky, a pilné ježdění za vnučkami.

I pak jsme občas chodívali s mužem na večerní procházky kolem Labe, ale ...

posledních 15 let to bylo málokdy...

a najednou tohle - babky jsou ve střehu.

A já?

Milé KOČKY,

klidně se s ním budu vodit za ručičku, i když už padat nebudu.

Odrazem

Tyhle odrazy ve skle auta fotím často a ráda.

( a taky budovy v loužích, když naprší )

Milé KOČKY,

na první jsme s Janou spolu v Zubrnicích.

Druhá je hrk frk fotka v Úštěku na náměstí.

Líbí se mi ta zdánlivá deformace budov...

Figurky v Úštěku

Psala jsem včera o výletu do Úštěku, který jsme podnikli v sobotu

a dnes se k tomu musím vrátit a ukázat vám,

milé KOČKY,

co to bylo vystaveno na takovém jakémsi podiu za figurky,

zdánlivě to vypadalo jako betlém, ale nebyl:

byla to úžasná vesnička a lidičky s jejich typickou činností:

hezky rozpohybované,

kdyby tam nebylo tolik diváků, asi bych toho vyfotila ( a pořádně ) i víc.

Ale jako lákadlo by tohle mohlo stačit.

( kdo to vyřezal a zprovoznil, je machr a je to pěkné pokoukání na lidské hemžení! )

Tak jsem to riskla

Sedím 14 dní doma a jsem naštvaná,

než mi doktoři najdou příčinu mého padání, bude jiná móda!

Tak jsme se s mužem a s kolegyní Janou domluvili,

že zkusíme autovýlet do jarní přírody,

a snad to zvládnu...

sobota 28.4. jako malovaná, sluníčko, poměrně teplo,

jelo se ráno směr Mělník, Zakšín, vesnička Rašovice,

( na tady ten úsek silnice doporučuji vzít si obrněný transportér - co vy na to, pane Ťoku? )

tady necháváme auto a couráme se ke hradu Helfenburk ( nedaleko Úštěka ),

výhledy na vzdálenější kopce: Dlouhé Stráně, Sedlo, Ronov,

dětičky měly na hradě roztomilou akci, byly zdvořilé, zdravily, jsem nadšená.

Po obejití hradu a jeho nafocení ( jsme tu už pokolikáté ) jdeme zpátky k autu a přesouváme se do Úštěku,

zde ukazuji Janě: Ptačí domky, věž, synagogu, domy kolem náměstí a ostatní zajímavosti.

U Pikartské věže byl vystaven vůz s pohyblivými figurkami, něco jako pohyblivý betlém, úžasné postavičky...

a hned za rohem lákali čerti do muzea.

Pak jsme se přesunuli na nedaleký kopec, do vesničky Levín, se zvonicí zdaleka viditelnou,

tam jsem asi 25 let nebyla,

a odtud už to byl skok do Zubrnic. Právě zde probíhala nějaká akce s myslivostí, trošku jsme se prošli,

nakonec jsme sjeli dolů do Velkého Března a prošli se zámeckým parkem, rozkvetlým a zeleným.

Ptáci zpívali a dobře jsme si tu poseděli u kávy. Na dohled se vaří pivo Březňák!

Poslední zastavení na tzv. 2 fotky bylo u Křešic, kostelík na kopečku je velmi fotogenický.

A pěkně přes Hošťku a Štětí a Mělník domů.

Všude bylo plno kvetoucích stromů, dokonce kvetly kaštany! a množství šeříků, vůně a pylu.

Jsem moc ráda,

milé KOČKY,

že jsem to riskla a jela, udělalo mi to dobře na duši.

Každý něco umí

Mám jednu známou a ta je naprosto nepoužitelná v přírodě,

nejen,

že si plete Turnov a Trutnov,

Broumov a Bruntál,

a další místa...

ale tu postavíte 6 metrů od kraje lesa a neví, kudy z něj ven.

Naprosto dezorientovaná, prostě musí mít na výletě sebou někoho, kdo se vyzná.

( hrdě hlásím, třeba mne! )

Ona tedy není úplné nemehlo,

protože umí plést, vyšívat, šít na stroji,

a pozor! takové vánoční cukroví, jako peče zmíněná B. - to hned tak někdo neumí! Lahoda!

A taky se vyzná, co se má a co ne, v chování lidí....v tom já někdy plavu.

Kdo komu a kdy podá pac, koho má kdo pozdravit první a tak...

Takže, jestli se chlapi smějí ženám, že se neumějí vyznat v mapě - neplatí to na každou ženu

( s tím já třeba problém nemám )

a nutno uznat, že každý něco umí a něco mu nejde ani náhodou.

Já např. neumím drhat, vyšívat,

pořádně zpívat a kreslit,

nemám řidičák,

neumím hrát na žádný nástroj, ( leda tak na nervy )

nevlezla bych na raft,

neskočila bych padákem,

nechovala hady a pavouky,

nevlezla bych na ruské kolo,

neochutnala bych cizokrajné a exotické jídlo,

ale zkusila jsem střílet na střelnici a docela mi to šlo,

vylezla jsem na Kraví Hoře na rozhlednu, když byla ještě vojenskou hláskou těsně po revoluci

( ale nebylo to snadné! )

a mnokrát potom - když už tam stála nová, pohodlná rozhledna.

Jo, rozhledny, to je moje.

Umím tapetovat, plést, háčkovat, občas něco spíchnu, ale jen něco ne příliš náročného v ruce nebo na stroji,

natírání starého nábytku mě baví, rýpat se v hlíně a pěstovat kytky je pro mne zábava,

plavat a jezdit na kole je samozřejmost.

Před dvěma lety jsem si sama vymalovala obývák, řekla jsem si, když to může dělat kamarádka Irenka,

můžu já taky.

A když jsem řidiči ze Slovenska po telefonu řekla, jak se dostane k nám do areálu 15 km za Prahou, přijel a nemohl si mě vynachválit! v době, kdy GPS ještě asi nikdo neměl.

A když jsem zavařila okurky nebo udělala rybízový džem, snědli jsme to sami, na trh bych s tím nešla. Nejsem Blanka M.

Největší stres byl, když nás nutili na střední škole jednou týdně dělat na soustruhu,

jedna parta měla soustruh a jedna frézu,

čekala jsem, kdy to upnu špatně a přiletí mi obrobek na hlavu.

Jsem prostě na něco kopyto.

A už to,

milé KOČKY,

se mnou lepší nebude.