Na jehličí

Prý - kam pojedeme v sobotu? má být hezky...

řekla jsem na to manželovi, že něco malého vymyslím a hodlala jsem to dodržet.

Ráno jsem prohlásila, že stačí Kokořínské údolí

( máme to tam kousek )

a chci se brzy vrátit domů,

možná se odpoledne pustím do šití.

Na Pokličkách jsme byli mockrát, ale napadlo mě, že jsme neviděli Jestřebické pokličky,

tak jsme ponechali auto u křížku v obci Vojtěchov a šli pěknou lesní cestou v příjemném čistém vzduchu po zelené -

jenže poslední úsek na ty J.pokličky to bylo velmi strmé a klouzalo to, manžel pravil, že se tam škrábat nahoru nebude a tudíž jsem hrdině vystoupala v nepříliš schůdném terénu sama,

já bloud měla jen tričko, kraťasy a sandály! a tak to bylo nepohodlné, bylo mi docela chladno

a k mé nelibosti jsem až úplně nahoru nedokázala vylézt.

Byly tam napadané stromy a přelézat se mi je nechtělo.

Obrátila jsem se k návratu a zjistila, že spouštět se dolů je to ještě horší.

Chtělo to jiné boty!

Kardiostimulátor pracoval dobře, nikde jsem se nesvalila...

Manžel řekl, že chce jet ještě někam, a tak mě napadlo, že to bude Bezděz, pojedeme přes Mšeno a Nosálov.

Ten nápad jsme neměli jen my, na parkovišti spousta aut, platí se tam parkovné 60,-Kč, nahoru na hrad proudilo dost lidí.

Už jsme tam byli vícekrát.

Milé KOČKY,

dnes přikládám jen pár obr.,

za mne ta akce docela ucházející, byl i borůvkový koláč a káva.

Brambory

Manžel odjel ráno do Kbel, podívat se po nějaké době znovu do Leteckého muzea a já jsem si šla oloupat brambory,

že založím na oběd,

včera je koupil v Penny? nebo v Bille?

zkusím ho vyzpovídat, až se vrátí.

Ono je to asi jedno, kde je koupil, moc tomu výběru nedal,

z celého sáčku jsem nemohla použít ani jednu bramboru,

tak jsem se dopálila, že tam na ně snad půjdu:

brambory, jak známo, už dávno nejsou levné,

kvalita nestojí za nic,

manžel popadne první sáček, aniž by pořádně vybíral ( ale uznávám, mnohdy se to poznat nedá )

obchodníci jsou potvory a pěstitelé ???

co si mám o tom všem myslet?

Co abych začala víc vařit rýži?

Nejlepší brambory byly ty z našeho minipolíčka kdysi...jo,

milé KOČKY,

ale kňoukání mi nepomůže...

napadá mě jedno: fuj.

Radost a zlost

Milé KOČKY,

já mám teď období, že se střídá radost a zlost a fakt nevím, co zase za chvíli na mne kde vybafne.

Včera tu byl Honzík, v září mu budou čtyři roky a to mi jistě uvěříte, že to byla radost.

Vzala jsem ho na projížďku 2 stanice busem a jednu vlakem a byl nadšený.

Na balkoně mi kvetou docela hodně muškáty a to mi také dělá radost.

Ale - když jsem zjistila, že před domem, kde mi zjara sestra vysázela kytky, trsy kosatců a nějaké denivky

jeden trs kosatců někdo ukradl a zeje tam jen díra v hlíně, popadl mě vztek.

Já tu TRDLO pořád přemýšlím, jak to před domem,

až budu fit, zryju a osázím, poprosím známé o další květiny,

zvelebím a pokusím se ten pozemek udělat hezčí

a někdo jiný jde jen tak okolo a vyškubne si, co se mu líbí a odnese pryč?

Přemýšlím o proklínání...

ještě štěstí, že neumím VOODOO...v první chvíli jsem byla schopna všeho.

Snažím se udělat jeden dobrý skutek každý den,

ale někdy mi dojde dech.

Teď si dám odpolední kávu a dopřeju si malou kostičku 70 proc. čokolády a budu koukat na balkon.

Přeji hezké odpoledne, večer se má počasí zkazit a snad i zaprší,

huráááá.

( k obědu jsme měli čočku na kyselo a párek, čočku si zopakujeme a na párky zase hodně dlouho zapomenem )

ta žlutá minigerbera je od sestry a pěkně se jí u nás daří

Stolek

Nerada bych se příliš ,,odkopala,, - ale tohle snad napsat můžu:

u nás všechno funguje tak nějak jinak, než v jiných domácnostech.

Buď neumím manžela správně zpracovat, nebo co, prostě mnohdy to nejde podle mého.

( a že mě to často pěkně štve! )

Příkladně stolek:

můj sen byl v běhu let pokaždé jiný: kdysi se mi líbil takový čtvercový, s jedním košem v každém rohu,

u firmy Říha v Praze, a pozor!

milé KOČKY,

je to k neuvěření, nebyl bílý, ale dřevěný!

Nějak se stalo, že jsme ho nekoupili a já jsem si udělala P R O V I Z O R N Í stolek z koše, který jsem si koupila na vlnu už někdy v sedmdesátých nebo osmdesátých? letech,

vlna a příze všeho druhu ( hodně jsem tehdy pletla a háčkovala ) tam byla uskladněná vzdušně a větrala...

sehnala jsem si desku, obrátila víko koše vzhůru nohama a šup, na desku malý ubrus a je to...

( mockrát jsem ho chtěla natřít bílou barvou! )

jenže!

to provizorium nám vydrželo ( stydím se - udat přesný počet let ! )

a to jsem časem toužila i po stolečku kulatém, bílém, s hodinami, z Kika,

chodila jsem se na něj do Letňan dívat - převážně vážně v zimě, v neděli odpoledne, na holčičí odpoledne, a obdivovala jsem myšlenku, že se usalaší vedle ušáku, bude se v našem obýváku pěkně vyjímat,

na něm pěkný hrnek s podšálkem s mým kafíčkem a k tomu časopejsek o bydlení...

jo, houbeles...

Pondělí

V noci jsem špatně spala.

Ráno jsem vstávala jak do fabriky - ve 4.55 hod.

V 6.04 hod. jsem odjížděla do Prahy busem.

Kolem 7,30 hod. kontrola na kardiu a stehy.

Z Ládví na Bulovku tramvají č.30.

Zapomněla jsem si vzít kolíček na prádlo na nos a růžové brýle: špína a smrad na schodech k tramvaji i v ní.

Ve špitále čekání, ale vše ok.

Ještě 4 týdny nemám používat a zvedat levou ruku. Žádné česání třešní, mytí nádobí, věšení prádla.

Milé KOČKY:

mám to za sebou.

Doma manžel připravil letní oběd:

nové brambory na loupačku, sůl, kopr, máslo, k tomu kefír.

Dobré to bylo a teď čekám, co to se mnou udělá.

Stihla jsem dojít před dům pro ,,novou,, kytici.

Koupila jsem vnučce klobouk.

Krásný týden přeji všem.