Obyčejný den

Ráno jsem hbitě vyskočila před šestou

( to je vtip, vstávat se mi nechtělo, ale musela jsem ),

v půl sedmé už jsem seděla v busu a jela do okresního města...na krev.

---

Kolem sedmé ve špitále, pak do laborky,

více jak hodinu čekání na výsledky a pak ještě k paní doktorce pro info a papíry -

přípravy na vyšetření v hlavním městě příští týden.

Přesun zpátky k nám do města s přestupem a v teplém, čistém busu...jela bych klidně i dál.

Krátce po desáté už jsem byla doma a postavila na kafe.

Po obědě jsem využila výhody důchodkyně a lehla si.

Odpoledne nenadálá návštěva, přišel jeden manželův známý,

ještě z doby, kdy patřili mezi pracující...

nechtíc jsem vyslechla zpoza rohu chlapský rozhovor.

Teď podvečer telefonát:

zvonivý hlásek mladší vnučky mi oznámil: skončila v hudebce a kluše na tanec,

pobavilo mě, že mi řekla,

babičko, viděly jsme se naposledy loni!

( milé KOČKY,

bylo to přesně 29.12.2018 )

Holka je vtipná, jak tvrdívá, po tátovi.

Je třetího, čtvrtek a takový obyčejný den. Dík za něj.

Silvestr

Dnešek je tak jiný, než jsem si představovala:

začnu od lesa - ráno manžel zjistil, že nám klekl počítač,

---

máme sice ještě každý svůj notebook, ale já jsem na něm nebyla asi půl roku, proč taky?

a tak se díky tomu maléru manželova nálada prudce zhoršila,

( vzteklý pes a naštvaný chlap - je lepší se držet v povzdálí )

tudíž jsem nasadila léčbu,

nic neříkat, neodporovat, uvařit oběd a odpoledne udělat oblíbenou pomazánku,

( 1.pomazánkové máslo, lučinu a česnek

2.pomazánkové máslo, nastrouhaný tvrdý sýr a česnek

3.pomazánkové máslo a nastrouhanou nivu a česnek

dělávám tyto tři verze, nivovou zdobím půlkou vlašáku, třeba...

umíchat a natřít na kolečka rohlíků, ozdobit kouskem kompotované mandarinky, komp. ananasu a plátkem kiwi )

a uvařit kotel čaje.

Mezitím jsem se uklidila do nejzazšího kouta bytu s další knížkou L.Zibury, až později jsem dospěla k názoru, že to je nejspíš třetí díl, ale nešť, druhý tedy přečtu jako poslední.

Kniha je výrazně vtipnější - než první, i když se to zdá nepravděpodobné, ten chlapík Zibura je obdivuhodný, z mnoha důvodů.

Tady se hodí vsuvka:

výňatek z knihy - vtip

Potká se takhle u stolu muslim, křesťan, hinduista a žid...a úplně normálně se spolu baví, protože nikdo z nich není debil.

Jelikož nejsme s mužem ti, kteří by kdy utratili jedinou korunu za petardy a ,,zábavnou,, pyrotechniku a nehodláme přijít o uši ani prsty, držíme se doma a přečkáme v klidu domova poslední den v roce.

Sice o půlnoci dáme dvojku vína a pusu sobě navzájem, ale to je z bujarých oslav opravdu asi vše.

Zato zítra bude manžel vařit čočku k obědu a já mám volno,

kéž by platilo: jak na Nový rok, tak po celý rok.

Kdo by ale jedl neustále čočku?

Milé KOČKY,

dovolte mi popřát do dalšího roku vám všem hodně zdraví, štěstí a úspěchů, ve všem ať se vám daří.

Jiřina

Zibura

Ježíšek mi letos nadělil ( kromě jiných dárků ) tři knížky Ladislava Zibury,

přiznám se, že jsem si všechny tři chtěla časem půjčit v místní knihovně a se zájmem je přečíst.

---

Podle všeho mě Ježíšek dobře zná,

ví, co mě zajímá a po čem toužím,

a co už neví je, že jsem poslední tři dny, resp. večery proseděla v posteli a četla a četla.

Můžu si to dovolit, jsme s mužem sami doma a jíst máme co,

zkrátím to: jednu z těch tří knížek jsem dnes dočetla.

Na ty další dvě se vrhnu podle nálady brzy.

Ale,

milé KOČKY,

to by nebylo nic zajímavého,

musím vám napsat jinou věc:

děsně jsem se naštvala!

Ten chlap, rozumějte spisovatel Ladislav Zibura,

je mladý a asi svobodný a chodí si po světě s krosnou -

a píše o svých cestách vtipně, svižně, zajímavě, pěknou češtinou,

vadí mi, že to tak já neumím.

Je to KOUSEK!

Ti muži!

Včera dopoledne jsem fotila své vnučky, ale moc mě to tentokrát nebavilo,

světlo nic moc a mladší vnučka byla jako rtuť a nechtěla dělat, co jsem požadovala,

---

když jsem fotila starší vnučku, tak nás vyrušovala a pak si vzala foťák a zkoušela mým aparátem něco fotit sama.

Šla jsem tedy raději dělat něco jiného.

Poté, co jsem je večer odvezla a vrátila se domů, povídá mi manžel:

prosím tě, co jste dělali s tím tvým foťákem, je celý upatlaný a pocákaný nějakou barvou...

to jsem zbystřila a jdu se podívat, o co jde, že by ta vnučka měla upatlané ruce a sahala na můj fotoaparát?

( je fakt, že jedly mandarinky, žlutého melouna, cukroví, čokoládu a pod. )

Vyndám foťák z pouzdra a valím oči:

je tam můj vysněný a léta obdivovaný nový fotoaparát, který jsem si přála nejméně 4 roky, možná i více.

Zůstala jsem beze slova ( a to je u mne co říct! ) stát a ze šoku jsem se vzpamatovala až za delší chvíli.

Pořád jsem tomu nemohla uvěřit.

Takže jsem šla spát se zajímavými pocity všeho druhu.

Dnes ráno mi manžel povídá: představ si, že ten fotoaparát mezitím zdražili!

( já jsem celý podzim laškovala s myšlenkou, že jestli ho v lednu zlevní, tak si ho na splátky koupím, možná! )

Něco mi říká, že se blýská na lepší časy,

milé KOČKY,

po roce 2017 s přestavbou domu ( hluk, špína, stres )

a po roce 2018 ( nemoce a nejistoty )

budoucnost vypadá na zajímavé období.

Nechám se překvapit.

Druhý svátek vánoční

Mladí přijeli - jako každý rok - dnes na oběd.

A jako už spoustu let zpátky v tento sváteční den,

---

dělali jsme kachnu, zelí, knedlíky, houskové i bramborové,

přinesla jsem stolek rozkládací, kempinkový,

přidala k těm, co jsou v obýváku celoročně,

abych měla dost místa na cukroví, oříšky, pistácie, čokoládu, mísy s ovocem,

svícny, minichlebíčky, prostě na to všechno, co jsem nachystala a opatřila, abychom se měli báječně.

V momentě, kdy jsem vylovila z mrazáku další mlsky, málem jsem dostala od dcery ,,čočku,, -

to je toho tady málo? ptala se.

Ale vnučky vůbec neprotestovaly.

Mladí odjeli asi v 16 hod. a jakmile se pořádně setmělo,

šly jsme s vnučkami obhlédnout na náměstí vyzdobený strom a v koutě osvětlený Betlém.

Milé KOČKY!

Musely jsme se trochu projít.

Holky sledují Simpsnovy a já mám chvilinku s blogem.

Manžel se zašil s novou knížkou.

Ježíšek tradičně dnes opět a znovu naděloval a všem se nám dostalo dle zásluh.

A já vyhrála první cenu:

Tři knížky L. Zibury, jsem nadšená. ( a to nebylo všechno! )

Vnučky u nás budou asi tři dny a tak si je hodlám užít.