Už zase bude co dát do džbánu či vázy, aniž bych musela utrácet,
hurá!
Včera jsem si vyšla kvečeru do jednoho z mnoha místních obchodů a málem jsem si koupila dvě kytice:
bílé drobné karafiáty a to samé v červené barvě. Mám je ráda, dlouho vydrží.
Pak jsem se vzpamatovala a nechala je tam.
Chtěli totiž za ně víc, než jsem byla ochotna utratit a proto jsem večer,
pod rouškou tmy a taky jsem si vzpomněla až pozdě,
vyběhla ven, před dům
a utrhla si šeřík, takové dvě větvičky a jak, pane, dělá mně radost
a mému muži voní, on má nos čuchacího psa. Snad i lepší.
Ráno byla kuchyně plna vůně a já jsem si džbán zvěčnila.
Tak máme výzdobu téměř zadarmo, trhala jsem na místě,
kde to město stejně nechá ostříhat, až sem přijdou s křovinořezem.
Milé KOČKY,
mívali jsme za domem krásný, tmavě fialový, bohatě kvetoucí plnokvětý šeřík,
a jelikož sem chodily otrhávat jisté Romky každý rok a rvaly to opravdu hodně,
paní sousedka ho nechala vykácet.
Sousedka byla stará, umřela a je mi líto, že tu není ani ona, ani keř.
Ten voněl tak, že jsme museli zavírat okno u ložnice!
