Rodiště

Dneska jsem úplně náhodou na Seznamu.cz natrefila na článeček o svém rodném městě!

Co vím, tak na domě, kde se to v minulém století stalo, že se mojí mamce narodila, jako první dítě, roztomilá holčička, ještě nevisí bronzová deska s detailními údaji, hihi,

---

ale i tak jsem přesvědčená, že každý, kdo do tohoto kraje zavítá třeba na dovolenou, by měl tohle město navštívit.

Nebudu tady popisovat, kde všude jsme s kamarádkami pobíhaly a co vše jsme zažili se sourozenci,

kam jsem chodila do školy ( byly tu hned dvě! ),

ani jak jsme v zimě, v létě, chodili k řece Ploučnici, buď plavat, nebo bruslit, nebo?...třeba randit.

Tady to je v kostce napsáno:

https://vyslapy.cz/benesov-nad-ploucnici/?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu

Kdo rád plánuje, může si z toho vzít mustr, co se tu dá vidět,

ostatní mrknou na mapu a přidají si něco z okolí.

Nakonec jsem tohle městečko v pohraničí dávala na blog už vícekrát.

Milé KOČKY,

prázdniny ještě nekončí a tak - proč si tam nezajet.

Fakt

Tak to je překvápko, hlavně pro mne.

Fakt, že jsem - čirou náhodou - zjistila, že jsem ve svém starém blogu a plus nyní v tomto novém

už zveřejnila 1292 článečků a množství fotek.

Nejsem tedy nějaká moc ukecaná?

---

Od dubna 2014 toho tedy bylo!

Výlety, zájezdy, dovolené s vnučkami, mnohá místa v ČR i venku a stejně to ještě není všechno,

protože, když ,,zabrousím,, do fotek, zjišťuji, co míst jsem procestovala a na blog to nedala,

neb jsem ho tehdy ještě nepsala.

A kdybych mohla taky stejně zjistit, kolik blogů jsem za poslední roky navštívila a kolik jsem toho tam pročetla a prohlédla,

byl to pěkný díl mého života.

Hodně jsem to zredukovala, ale i tak je to zajímavá část mého světa a nemám v úmyslu s tím přestat.

Stejně tak se nehodlám vzdát knížek a časopisů o bydlení.

Z mých velmi oblíbených už několik blogerek omezilo svoje psaní, přešly na Instagram a to mě nebere.

Ale našla jsem pár nových, takových, kam ráda zajdu a beru je za stejnou krevní skupinu.

Bez ohledu na věk můj, či jejich.

Milé KOČKY,

říkám tomu zajít na návštěvu, v bačkorách a v pyžamu.

Jdu se polepšit

Slíbila jsem,

milé KOČKY,

že nafotím naše hodiny a že se jimi tady pochlubím,

nu, když koukám na ty fotky, není čím se chlubit. Klepou se mi ruce jako stařence ( což asi už jsem ).

---

Tak jsem udělala fotku hodinám v ložnici, v obýváku, v kuchyni a v koupelně, pak jsem cvakla moje náramkové,

někde mám schované ( proč vlastně ) staré náramkové a taky jeden prstýnek/hodinky digi, kde to manžel koupil, ani nevím.

Někde jsou ještě schované dvoje hodiny, které, když se mi bude chtít, dám je na Mělník k hodináři spravit.

Jedny jsou kulaté, porcelánové, kobaltem barvené do kuchyně na baterku a jedny na stěnu závěsné, na točené šňůře do obýváku, které jsem si koupila jako svobodná - tak to už o něčem svědčí! Ty se natahují klíčkem!

A tady ty moje hodiny a mnohé budíky, co u nás za ta léta přistály v naší domácnosti.

Ty divné, pod skleněným poklopem, nemám v oblibě, ale to souvisí s dárkyní, nikoli s časomírou.

Tik, tak.

Když se nad tím zamyslím, už mi některé z nich odměřují notnou dobu život!

( manželovy mnohé náramkové sem dávat nebudu, proč taky? )

Vaření

Skoro to vypadá, jako kdybych se do toho pustila, abych měla co dát na blog do této mnou opomíjené rubriky.

Ale zkrátím to.

V pátek odpoledne jsem posedávala na gauči, snažila se nemyslet na nevolnosti, z nudy sledovala úplně mimořádně pořad v TV Prostřeno.

---

Mladice, která vařila ten den mě tak nadchla, že jsem se později večer rozhodla spáchat na druhý den taky něco podobného. Na rozdíl od kuchtičky z obrazovky jsem neměla kance, tak jsem sáhla do mrazáku pro libovoučké hovězí plátky ( nejím tlusté maso ), prošmejdila jsem trochu internet a sáhla po receptu podobném tomu z pořadu.

Kančí na víně - napsala jsem si vše, co se tam má dát a pro jistotu jsem opsala i recept na karlovarské knedlíky.

Povedlo se mi to uvařit, manžel čichal a nenápadně obcházel a zjišťoval, co se to děje, a nachytal mne, jak tvořím navíc ještě domácí nudle do polévky do zásoby. Vlastně ho od sledování televize zvedlo to, že mne viděl, jak otevírám láhev červeného a dost se tomu divil, když ví, že už nejméně 2 roky jsem víno nepila.

Než začal páteční večerní pořad K.Šípa, měla jsem hotovo a v sobotu byl oběd raz dva, neb jsem jen ohřívala.

Nebylo to špatné, maso bylo měkké a knedlíky docela dobré, omáčka pikantní, jen mne trochu zaskočilo, že to bylo nasládlé, dala jsem tam podle receptu lžíci brusinkového džemu.

Vyzkoušela jsem něco nového, ale, po pravdě, kdybych šla do Prostřena, asi bych uvařila něco jiného.

Co to do mne vjelo, že jsem se tak vybičovala, to vám,

milé KOČKY,

nepovím,

ale už jsem zase polevila.

Dnes budou brambory a ryba. Rajče, paprika.

Dobrou chuť k nedělnímu obědu

Jiřina

Sobotní zážitky

Tak jsem se dnes, v sobotu, vykutala z postele až kolem půl osmé, koukám,

manžel nikde.

Odešel.

---

Nemusíte mi gratulovat, odešel do obchodu,

pije v tyto horké dny o hodně víc, než jindy a to pro upřesnění - nealkoholické pivo.

( nepije alkohol, nekouří )

Takže musí po ránu, kdy je snesitelně, doplnit zásoby.

Když se posléze vrátil, byl plný zážitků:

zážitků z PENNY.

My dva jsme dvojka - kontrolujeme totiž hned za kasou paragony, neb máme špatné zkušenosti s pokladními.

A je jedno, zda jdeme do Lídlu, Penny, Billy, Tesca, nebo jiného obchodu, ono je to pomalu stejné!

Takže zpět k nákupu mého manžela dnes ráno:

jako první položka v jeho paragonu se usalašila 1 přepravka za sto korun!

žádnou přepravku ale neměl.

Tudíž se ohradil a paní, která mu přišla na pokladnu opravit účtenku, měla řeči, jak se tam mohla ta přepravka dostat,

no, to by mne a manžela taky zajímalo.

Kolika lidem asi takovou přepravku namarkujou během dne a kolik lidí si všimne, že je vzali ,,na hůl,, ?

A ještě dělají obličeje, když se všímavý zákazník ozve?

A další zákazníci v řadě mají rovněž řeči: nezdržujte a pod. Jako by šlo o peníze jim.

Já jsem měla podobných zážitků u nás v obci už víc, ale největší obnos se ze mne snažili vymámit v Albertu:

při procházení prodejny si v duchu počítám útratu, ač platím obvykle kartou, a tak na pokladně mám představu, kolik by to asi mělo být.

A najednou rána, koukám, že mám namarkováno něco za 327,- Kč a že je to nějaký sýr. Říkám si, to ani ve Francii jsem něco tak drahého nekupovala a tudíž se dotazuji, co to je.

A klasika: zákazníci za mnou mručí, že zdržuji, pokladní se kroutí a volá vedoucí, ta na mne!!! vrčí, že takový sýr na prodejně nemají a co jako s tím má dělat, já na to: tak proč ho mám na účtence?

Řešilo se to dobu a pak mi to velice nevrle vrátili. Ani se neomluvili!

Takových nepříjemností v těchto obchodech ve městě mám plno.

Takže,

mé milé KOČKY,

kontrolujte si nákupy.

Ušetříte.

A pokud je vše v pořádku, buďte rády.