Dnes v noci

Dnes v noci jsem se po delší době zase jen převalovala,

ležela jsem ve své posteli a ne a ne usnout.

V takových chvilkách vám hlava šrotuje a vymyslíte toho tolik ( ráno pak z toho nevíte téměř nic ).

---

Ale, jelikož jemně pršelo,

poslouchala jsem ten šum, tiché zvuky kapek dopadajících na listí a občasný hlučnější dopad kapky na parapet okna.

Milé KOČKY,

po tak dlouhé době veder, sucha a prašnosti -

užívala jsem si té změny.

Jemný deštík byl občas vystřídán prudším, bohužel, jen krátkým deštěm,

a já si říkala, jak je to úžasné v češtině,

všechny ty výrazy, které vystihují tohle životodárné H2O:

voda, déšť, prší, mokro, vláha, potok, pramen, říčka, jezírko...

vodopád, vodotrysk, fontána,

( moře ).

Cítila jsem, jak ty rostliny venku (jistě dychtivě) nasávají všemi póry ten dar z hůry.

Doufala jsem, že se mi venku před domem dostatečně promáčí zemina a zasadím, konečně,

tu hostu, kterou jsem si přivezla od švagrové.

Vodička je fajn, horší ovšem je, když musíme použít slova: záplavy nebo povodeň.

Kolem třetí ráno jsem usnula a v osm už venku na ulici zbylo z nočního deště jen pár louží.

K velké radosti vrabců a kosů, měli se kde vykoupat.

Návštěva

V úterý mě manžel ráno vzbudil a že prý pojedeme ke švagrové na návštěvu.

Zavolala jsem tam, jestli je doma a vydali jsme se na cestu. Na to, že v pondělí tam měli mít ( na Děčínsku ) velký déšť, to cestou moc nevypadalo - zato u nás ani kapka.

---

Strávili jsme tam celý den, nejprve v bytě a u oběda, který nám Růža uvařila, posléze jsme se přesunuli na chatičku a zahradu - ta byla tradičně v záplavě květin.

Celou cestu jsem si pěstovala laskominy - představila jsem si loňskou úrodu broskví a letos - nic.

Vše prý shnilo na stromě!

Můj manžel a švagrová si udělali malý ohýnek, opekli si špekáčky, které já nejím, tedy víc to vypadalo jako černé uhlí!,

já sice ty černoty nejedla,

ale, dostala jsem dárečky:

starou, porcelánovou konvičku s víčkem, květináč se zelenobílým muškátem, několik druhů semínek kytek,

misku červeného rybízu, Růža mi i vyryla jednu zelenobílou hostu,

mému manželovi natrhala několik okurek,

překypovala jsem nadšením,

a zatímco jsem po zahradě pobíhala s foťákem, manžel se pohupoval na zdejší houpačce.

V altánu to švagrová měla vylepšené a omlazené, velmi ráda tam sedávám, když je pěkné počasí.

Probraly jsme se švagrovou, kde jsou a byli její a naši mladí na dovolené, co máme v plánu my dvě a podobné neodkladné věci, vyptala se mě na zážitky z léčení mého neduhu.

Prostě jsme semlely všechno. Však jsme se dobu neviděly.

Milé KOČKY,

abyste tam byly tak trochu se mnou,

nafotila jsem i několik špionážních snímků:

Rodiště

Dneska jsem úplně náhodou na Seznamu.cz natrefila na článeček o svém rodném městě!

Co vím, tak na domě, kde se to v minulém století stalo, že se mojí mamce narodila, jako první dítě, roztomilá holčička, ještě nevisí bronzová deska s detailními údaji, hihi,

---

ale i tak jsem přesvědčená, že každý, kdo do tohoto kraje zavítá třeba na dovolenou, by měl tohle město navštívit.

Nebudu tady popisovat, kde všude jsme s kamarádkami pobíhaly a co vše jsme zažili se sourozenci,

kam jsem chodila do školy ( byly tu hned dvě! ),

ani jak jsme v zimě, v létě, chodili k řece Ploučnici, buď plavat, nebo bruslit, nebo?...třeba randit.

Tady to je v kostce napsáno:

https://vyslapy.cz/benesov-nad-ploucnici/?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu

Kdo rád plánuje, může si z toho vzít mustr, co se tu dá vidět,

ostatní mrknou na mapu a přidají si něco z okolí.

Nakonec jsem tohle městečko v pohraničí dávala na blog už vícekrát.

Milé KOČKY,

prázdniny ještě nekončí a tak - proč si tam nezajet.

Fakt

Tak to je překvápko, hlavně pro mne.

Fakt, že jsem - čirou náhodou - zjistila, že jsem ve svém starém blogu a plus nyní v tomto novém

už zveřejnila 1292 článečků a množství fotek.

Nejsem tedy nějaká moc ukecaná?

---

Od dubna 2014 toho tedy bylo!

Výlety, zájezdy, dovolené s vnučkami, mnohá místa v ČR i venku a stejně to ještě není všechno,

protože, když ,,zabrousím,, do fotek, zjišťuji, co míst jsem procestovala a na blog to nedala,

neb jsem ho tehdy ještě nepsala.

A kdybych mohla taky stejně zjistit, kolik blogů jsem za poslední roky navštívila a kolik jsem toho tam pročetla a prohlédla,

byl to pěkný díl mého života.

Hodně jsem to zredukovala, ale i tak je to zajímavá část mého světa a nemám v úmyslu s tím přestat.

Stejně tak se nehodlám vzdát knížek a časopisů o bydlení.

Z mých velmi oblíbených už několik blogerek omezilo svoje psaní, přešly na Instagram a to mě nebere.

Ale našla jsem pár nových, takových, kam ráda zajdu a beru je za stejnou krevní skupinu.

Bez ohledu na věk můj, či jejich.

Milé KOČKY,

říkám tomu zajít na návštěvu, v bačkorách a v pyžamu.

Jdu se polepšit

Slíbila jsem,

milé KOČKY,

že nafotím naše hodiny a že se jimi tady pochlubím,

nu, když koukám na ty fotky, není čím se chlubit. Klepou se mi ruce jako stařence ( což asi už jsem ).

---

Tak jsem udělala fotku hodinám v ložnici, v obýváku, v kuchyni a v koupelně, pak jsem cvakla moje náramkové,

někde mám schované ( proč vlastně ) staré náramkové a taky jeden prstýnek/hodinky digi, kde to manžel koupil, ani nevím.

Někde jsou ještě schované dvoje hodiny, které, když se mi bude chtít, dám je na Mělník k hodináři spravit.

Jedny jsou kulaté, porcelánové, kobaltem barvené do kuchyně na baterku a jedny na stěnu závěsné, na točené šňůře do obýváku, které jsem si koupila jako svobodná - tak to už o něčem svědčí! Ty se natahují klíčkem!

A tady ty moje hodiny a mnohé budíky, co u nás za ta léta přistály v naší domácnosti.

Ty divné, pod skleněným poklopem, nemám v oblibě, ale to souvisí s dárkyní, nikoli s časomírou.

Tik, tak.

Když se nad tím zamyslím, už mi některé z nich odměřují notnou dobu život!

( manželovy mnohé náramkové sem dávat nebudu, proč taky? )