Advent část II. Zhořelec

Ve Zhořelci jsem, kupodivu, byla prvně.

Ač byla předpověď počasí slabé chumelení a zima, měli jsme slunečno a chladno.

Město samotné mne okouzlilo a jistě se tam někdy v létě vrátím:

---

nechci psát o navštívených městech sáhodlouhá pojednání, jednak nemám moc času, chystám se na zítřejší chemku,

druhak si každý, koho to zajímá, leccos najde na internetu,

a pak, pokud se tam osobně podíváte, připravila bych vás nyní o objevitelskou radost!

Faktem je, že v tomto koutě bývalé NDR se hodně domů opravuje a vylepšuje a jsou i místa, která jsou opuštěná a nevzhledná! Asi obyvatelé odešli na západ.

Paní průvodkyně nás zase povodila po největších zajímavostech a pak byl krátký rozchod.

Já jsem si tady, cestovatelsky - smlsla.

Ve 14 hod. jsme odjížděli do nedalekého Budyšína.

V busu nám paní průvodkyně tradičně řekla něco o Lužických Srbech a různých organizacích s tím spojených a o historii této části Lužice.

Někdo bedlivě výklad sledoval, jiní to zaspali, ale v pohodě jsme dojeli do města věží.

O tom v dalším článečku:

milé KOČKY,

díky za vaši trpělivost.

( je tu jedna z mála za nacistů nezničených synagog, je to město rozdělené řekou Nisou - část patří Polsku a část Německu,

je tu spousta zachovalých historických domů atp. )

Advent část I. Wroclav

Všechno jednou začíná a taky jednou končí.

Byly jsme s Janou o víkendu dva dny na adventním zájezdu do polské Wroclavi a německých měst Zhořelce a Budyšína,

dovolím si,

milé KOČKY,

stručně zájezd od CK Geops popsat.

---

( pozn. : ve Wroclavi jsem byla potřetí a v Budyšíně po xté, ve Zhořelci poprvé a pecka! )

A nyní: v sobotu ráno kolem šesté odjezd od hl.n. v Praze, řidič oproti mému očekávání, že se pojede na H.K., Náchod a Wroclav vyrazil směrem M.B., Turnov, Liberec a hranice polskoněmecké!, tam najel na dálnici č.4 a davaj do Wroclavi, cesta trvala 5 hodin a namíchlo mě to, prý to takhle jel kvůli tomu, že u Náchoda problémy s dopravou!!! jen aby!

Ve Wroclavi počasíčko: slunečno, chladno.

Paní průvodkyně nás povodila po kostelích, po památkách a pak dala rozchod. Ve městě je přes 300 trpaslíků, spousta kostelů, mnoho zajímavých domů, adventní tržišťata, se vším možným a nemožným sortimentem, cukrárny, kavárny a hospody

( obvykle velmi zaplněné! ),

na stáncích - od karamelek krowek až po květiny. Pletené zboží, masné výrobky, sýry, dřevěné hračky, vánoční ozdoby, klobásy, palačinky, ořechy a mandle, pivo a kořalky, zelné závitky, nechtějte na mně, abych vše vyjmenovala. Stánků opravdu hodně a obejít vše znamenalo druhý den necítit kotníky.

Namixovaly jsme si s Janou vše : kostely, památky, trpaslíky, stánky a občerstvení.

Na sedmou večerní jsme se už značně unavené sešly s ostatními účastníky zájezdu a čekaly na smluveném místě na bus. Ten nejel a nejel, až vyšlo najevo, že to blikání opodál je místem nehody: našeho autobusu a zdejší tramvaje.

Zdržení dvě hodiny, následovalo - policie a kolaps veřejné dopravy, pak v devět odvoz na hotel na okraji Wroclavi.

Hotel pěkný, snídaně v neděli ráno skvělá, v noci odjel poškozený bus a otřesený řidič do Prahy a poslali nám jiný bus i čerstvého řidiče.

Jak moc byl čerstvý nevím, ještě v sobotu večer byl v Drážďanech!

Po snídani následovalo krátké zastavení u ZOO a jiných atrakcí - fontána a Japonská zahrada a odjezd do Görlitz - Zhořelce,

O tom později.

Výběr foto pro vás:

Hezký večer

Jak jsem avizovala, měly jsme na včerejší večer s Janou koupené vstupenky a hodně jsme se těšily:

však jsme nebyly samy! -

sál v Kulturáku byl plný, ještě se přidávaly židle, dokonce tam byla spousta lidí o francouzských holích a na vozíčku, tak přitažlivý byl program:

---

naše město navštívil můj spoustu let obdivovaný a oblíbený pan Ondřej Havelka a jeho Melody Makers.

( Vzhledem k tomu, že jsme seděly v deváté řadě, že hůř vidím, připadá mi stále stejný, ač já stárnu a on je jen o šest let mladší, ale pořád je přitažlivý).

Začali přesně v sedm a hned od počátku bylo jasné, že se O.H. ani trochu nezměnil, ač mu věk neubývá, jede stále to své, pro mnohé z nás obdivované:

pěkné oblečení, koncentrovaná slušnost, noblesa, humor všudypřítomný, jemný a nevtíravý, hejble profesionální, sehraná parta pěkných chlapů, skvělých muzikantů,

vtipné scénky mezi písničkami,

potěcha oka i sluchu,

milé KOČKY,

co bylo jasné od počátku? : že budou hrát řadu evergreenů J.Ježka a Gershwina.

Swing, jazz ... nohy, ač mám s nimi nyní trochu problém, vlivem muziky by samy poskakovaly a dokonce jsem se nechala do té míry unést, že jsem si u některých písniček představovala ( ve svém požehnaném věku! )

že tančím s jedním pánem - konkrétním!

Zpívala a tančila i krasavice - dcera p.Havelky Rozálie a zpěvem okouzloval a tančil též jeho syn Vojtěch Havelka.

Netroufám si hodnotit jednotlivé muzikanty, ale vypíchnu klavíristu: borec! a další taky stojí za vidění!

Byl to zase jednou úžasný a vzrušující večer.

Dokonce jsem si ( prvně v životě ) říkala, jestli nemám dojít za p.Ondřejem a nechat si ho podepsat na levou ruku. Nemusela bych se pár dní na tom místě mýt!,

škoda, že neprodávali cédéčka, mohla jsem mít dáreček pro zetě.

Potkala jsem tu i několik známých, není špatné se takhle náhodou setkat, popřát si klidný Advent a pousmát se na milé lidi.

( doma před spaním jsem si uvědomila, že mi p.Havelka byl vždy sympatický i v jeho filmových rolích, všech, kde jsem ho stihla vidět )

A vám všem - pokud bude v TV jejich pořad, což by televize o Vánocích mohla zařadit, nechte všeho a zasedněte a potěšte svoji duši také.

Koukala jsem i na internet, že mají podobné koncerty v dalších dnech i jinde po republice.

Hezké chvíle ve společnosti slušných lidí přeji: Jiřina

Polštářky

Tak si představte,

milé KOČKY,

jak jsem dostala za vyučenou.

---

Asi dva dny jsem po chvilkách

( bylo hodně zataženo a skoro tma celý den - tak - co taky dělat? )

šátrala ve vyhledávači a prohlížela nabídku - velmi bohatou - polštářky a různé jiné textilie vhodné do domácnosti na advent a Vánoce.

Chtěla jsem si něčím novým zpříjemnit bydlení v adventním čase.

Když jsem to prostudovala křížem krážem, vytáhla jsem si několik favoritů a z nich udělala užší výběr,

něco pro sebe a několik jich bylo myšleno jako dárky pro blízké,

a už, už jsem sama sebe přesvědčila, že tohle ano a tohle raději ne,

objednávala jsem a ouvej!,

zjistila jsem, že moje právě zamilované zboží, které nutně potřebuji!!!,

ubrus a polštářek s vyšívanými ptáčky je vyprodané!

Další polštářky - jeden červený a jeden bílý s vyšitými vánočními symboly jsou vlastně k nám vhodné barvou,

jenže tím, že jsem odložila rozhodnutí na druhý den, už se mi nezdálo tak nutné je koupit, když polštářků máme spoustu.

Zjistila jsem, že to prvotní nadšení ze mne vyprchalo a nakonec jsem od objednávky upustila.

No, vyhráno ještě nemám, ale už se snažím být rozumná.

Kdo by to do mne řekl? že?

A něco aktuálního?

Dnes večer jdeme s Janou na p.O.Havelku a moc se těším.

Úplně paf!

Nerada to píšu, ale včera jsem zůstala úplně paf.

Psala mi, po dlouhé době, jedna milá známá, se kterou jsem kdysi pracovala a máme k sobě blízko.

---

Její dcera, moc šikovná a krásná holčina, vysokoškolačka, má vysněnou práci, dobře se vdala, má tři úžasné a zdravé děti, krásný byt v Praze a vše úplně jako z pohádky.

Manžel pohledný jedináček, má skvěle ohodnocené zaměstnání, záviděníhodné.

Moje dcera je na tom srovnatelně, jen má dvě dcery, nikoli tři děti.

Proto jsme si občas psaly, co děláme my dvě a naši manželé, kam ti naši mladí jeli a co dělají vnoučátka, jaké navštěvují kroužky a tak.

Na Vánoce či Nový rok jsme si posílaly fotky těch našich drahoušků.

Navzájem jsme se těšily z těchto skutečností.

Včera mi napsala, že jejich mladý od rodiny odešel!

Bylo to pro mne jako rána do hlavy, nikdy se nehádali a neměli žádné finanční starosti.

Jeho rodiče do něho hučeli, aby se vrátil.

Je to v poslední době druhý podobný scénář, nechápu to.

Jen si říkám, která pak Krasavice zde zaúřadovala?

Když manželství nefunguje, nebo má dlouhodobě problémy, pak je asi lepší ,,jít od toho ,, - ale takhle zničehož nic, to mi přijde divné. Nepochopitelné.

My, staré lišky, asi na to koukáme jinak, taky jsem si mezi 30 a 40 lety svého věku myslela kde co.

Ale, dnes už vím své.

A je mi těch lidí a jejich děcek líto. Moc.