Vesele do začátku

Dnes si nedávám žádná předsevzetí a nechávám první den roku plynout v pohodě.

Jako každý rok v tento den jsme pojedli zelňačku, čočku,

já si po chvilkách čtu novou knížku a i káva s cukrovím byla.

---

Venku svítí sluníčko,

občas odpovím na nějakou tu smsku.

Ráno jsem si malinko přispala, nikdo mne nikam nehoní,

nemám já se báječně?

Dokonce jsem si poseděla v ušáku a zírala na stromeček, na ozdoby,

dokud má tu možnost krášlit náš obývák.

( kdo ví, kdy mne napadne ho odstrojit? )

Už jsem stihla shlédnout pořady, které mi v mé nepřítomnosti manžel nahrál:

Toulavku, Objektiv a dva díly Marie Terezie, dnes večer se hodlám podívat na nově natočený díl -

už třetí pokračování jejího příběhu.

Jo,

milé KOČKY,

líbilo by se mi někde na horách, ve vyhřáté chatě s výhledem na zasněžené pláně a do údolí,

na smrčky, zapadané sněhem,

ale doma se mi také líbí.

Aby ne.

pozn.:

( po půlnoci jsem si na mobilu všimla data, které vypadalo zajímavě: 01.01.2020 )

Smích léčí

Jak známo, smích léčí,

vím,

milé KOČKY,

---

že někdy není člověku do smíchu a problémy vylézají jako myši z díry,

jeden za druhým v rychlém sledu,

proto musíme jít co nejvíc smíchu naproti, ať se děje cokoli.

Já jsem si dnes obřadně otevřela novou knížku:

L.Zibura: Prázdniny v Evropě.

Je věren svému stylu - už znám z jeho tří jiných knih, které jsem dostala od Ježíška jindy, byla jsem uchechtaná ani ne na třetí stránce knihy a zelená závistí, že neumím psát jako on.

Budu to muset číst přes den a nebo, pokud si knihu otevřu večer, tak určitě ne v posteli, to by se manžel moc nevyspal. Moje salvy smíchu by probudily mrtvého.

Jelikož kniha začíná cestu v Polsku, hned jsem si vzpomněla na moji cestu tamtéž v létě r.2016

( dávala jsem na blog ) a šla jsem se po obědě podívat na fotky pořízené na tomto zájezdu.

Ač někam jezdím opakovaně nerada, jela bych tam s radostí znova, ale třeba s Janou,

protože jsem na její společnost zvyklá. Navíc bych ji mohla povodit, když už to tam ,,znám,,.hihi.

Jela jsem tam tehdy hlavně kvůli hradu Malbork a taky jsem si ho řádně užila.

Nu, a teď zpátky ke knize.

Je to báječný společník pro zimní dny, to mi věřte.

A že k ní mám novou deku se soby, to se hodí?

Ještě pěkný hrnek s podšálkem, v něm kávičku a jedu.

jsem:

Písmenkožrout!

Od Ježíška

Bývá zvykem u nás v rodině, že mladí 26.12. přijedou na oběd a nechají mi tu vnučky. Tak i letos. Pojedli jsme, oni i my s dědouchem jsme dostali dárky, a pro mne měl Ježíšek letos jeden dárek extra speciál.

---

( kromě dalších dárků mi dal i novou knížku od L.Zibury - jupí!)

Léta jsem jezdila na zájezdy do Rakouska kolem města Freistadt a moc jsem si přála ho vidět ( nejen z busu ) a projít. Lákaly mě hradby a tušila jsem, že by se mi tam mohlo líbit.

Takže se mladí domluvili a v sobotu ráno jsme vyjeli směr Linz.Já jsem si trůnila vedle zetě, který třímal volant a dcera s vnučkami si udělaly valnou hromadu vzadu.

Nálada byla skvělá, jen to počasí nejisté, zvládli jsme to s jednou zastávkou v Č.Budějicích a už kolem poledne jsme se ubytovali v příjemném hotýlku poblíž dómu uprostřed centra.

Počasí se vylepšilo a my jsme vyrazili na procházku, dali jsme si obídek a pokračovali na zámek. Tady výstava A.Warhola.

Zhlédli jsme z výšky na město a na Dunaj, odpoledne a během podvečera jsme prochodili centrum, nikde už nebyly stánky a vánoční výzdoba jako bývá na Adventu, ovšem to nás nijak nemrzelo. Později jsem se vrátila s vnučkami do hotelu a dcera se zetěm se zdrželi ve městě. Večer jsme ponechali vnučky na hotelu a šli se ve třech projít znova do města. Od zámku byly úžasné výhledy na řeku a v ní zrcadlící se město.

Stavili jsme se v jedné příjemné kavárně na čaj a zákusek a vrátili jsme se do hotelu. Právě včas, abychom šli v rozumnou dobu spát. ( vnučkám jsme urvali mobily z rukou a zahnali je do peřin ).

V Linzi jsem byla o Adventu v prosinci 2016 a stejně mi teď připadal zase jiný, přesto, že jsem převážně chodila po stejných místech.

Milé KOČKY,

v neděli po snídani jsme uložili batožiny do auta, navštívili nedalekou katedrálu (údajně největší v Rakousku, s překrásnými vitrážemi v oknech, ve dvou patrech nad sebou ), ze které nám její zvony dávaly najevo její blízkost hotelu, poté jsme se v nedaleké ulici v kavárně či cukrárně? posadili ke kávě a lineckému koláči, dodám vyhlášenému, ovšem poté už jsme se domluvili na odjezdu do Freistadtu, kam jsme měli hlavně namířeno.

Na konci dálnice, od Dunaje v Linzi směřující k ČR, se nachází historické, hradbami opatřené městečko Freistadt. Tudíž jsme si tady udělali delší zastávku a obešli jsme to celé, něco nafotili, já jsem si velmi užila, konečně se mi splnil další sen.

Vše trochu pocukrováno, na rybníčku s kachnami dokonce i led.

Ve městečku jsou k vidění různé styly domů, zajímavá zákoutí, věže na hradbách, kostel, brána a mohlo by to tu být atraktivní i v létě!

Bylo slunečno a když jsme odjížděli zpět do Česka, ani se mi odtud nechtělo.

Ježíšku, moc děkuji.

Lesní koláč

Mnohé z vás,

milé KOČKY,

přejedené cukrovím, se jistě odvrátíte od mého příspěvku zpět k něčemu slanému nebo kyselému?

---

Jenže, s cukrovím to u nás je letos jinak: část mi donesla Marcelka a část mi darovala Jana, spolucestovatelky,

jelikož jsem ale chtěla udělat i to svoje, připravila jsem si minulý týden do lednice tři druhy těsta, ovšem v malém množství a dokonce jsem se po večerech snažila i něco upéct. Z různých důvodů mi to letos šlo jako psovi pastva...

Na cukroví chodíme pilně a jen moje skrblická povaha zachránila na zítra pro vnučky vzorky pečiva!

Z lineckého mi zbylo část těsta, tak mne napadlo, vykouzlit na zítra něco jablečného a naplánovala jsem si, že udělám dolní placku do jednoho silnějšího kastrolu a druhou, že do ní vykrájím formičkou dírky, tu ,,děravou,, pokličku položím navrch přes pocukrovaná nakrájená jablíčka.Přijedou totiž mladí s vnučkami, ať máme něco ke kávě a čaji, něco, co doma nemají.

A jak to dopadlo? Je tu teplo a těsto je za chvíli jako bláto, tak jsem musela udělat změnu: vykrájela jsem stromečky a nakladla je navrch. Proto ten název lesní.

Už si hoví v troubě.

Určitě to bude dobré a běda, jak ne!

Hezký večer všem.

V kině

Dnes u mne došlo k posunu, tedy malému, ale!,

včera jsem se na tabuli dočetla, že budou dnes v patnáct hodin promítat film Ledové království,

---

myslela jsem si, že bych tam mohla poslat dědu s Honzíkem,

i zeptala jsem se maminky Honzíka, zda by na to šel, jestli to rodiče dovolí,

dojednáno,

jenže, děda zastávkoval a spadla jsem do toho já.

Do kina s cizím chlapem jsem nešla už hrůzu let a nyní s pětiletým, ještě k tomu na film 3D,

když jsem ani netušila, co to vlastně je!!!

Doslali jsme brýle, myslela jsem, že to Honzík nebude chtít mít na nose, ale statečně se díval a já nakonec také.

A jestli jste,

milé KOČKY,

zvědavé, jaké mám po shlédnutí dojmy a názory, zde jsou :

Film je moderní pohádka, oplývá mnoha triky, efekty a kouzly, barevnými zvraty, chytlavými písničkami,

obdivuji tu něčí fantazii, děj byl svižný, i když předem odhadnutelný, ale je to pro děti!, i mne vtáhly události na plátně do děje a obdivuji práci, kterou tomu musel někdo věnovat.

Nakonec jsem to ohodnotila jako zajímavou zkušenost a Honzík byl nadšený.

Byly i divné momenty! Například, že princezna běhá po lese a skalách na podpatcích, nicméně chápu, že těžko bude princezna nosit pohorky,

dále obě protagonistky vypadaly, jako by právě šly z kosmetiky a od kadeřníka,

ovšem ty animace, jejich provedení, to bylo něco! Famozní!

Pozn.:

měli k tomu promítání vydávat s brýlemi ještě hluchátka, neb zvuk byl vyšroubovaný na maximum a to mi silně vadilo, a pak - jak jsem odchovaná B.Němcovou, H.Ch.Andersonem a jinými horory, tohle bylo zase něco jiného a ve svých bezmála dvaasedmdesáti jsem musela leccos skousnout.

Také ty obří papírové kbelíky pop cornu, co celou dobu konzumovali vlevo a vpravo od nás, to křupání, které bylo slyšet přes hluk filmu, mně znervózňovalo, jsem holt stará páka. Ani mi to nevonělo!

Za nás se v kině cucaly nanuky a eskymo!

Tak, a mám tu premiéru za sebou.