Možná si tímto příspěvkem na svém blogu naběhnu!
Možná mě někdo nepochopí, ale zkusím to.
Vyjádřím svůj názor, konec konců ve svém věku už si můžu dovolit říkat, co si myslím.
Konec konců jsem vždy říkala, co chci.
Taky netvrdím, že mám vždy pravdu, ale na má slova obvykle dojde, hihi.
Nejsem klasicky věřící, v naší rodině byl křtěný jen táta, mamka byla bez vyznání.
My děti, bylo nás šest, jsme pokřtěné nebyly.
Nicméně nás naši vedli asi tak, jako bychom byli křesťani, takové to Desatero vyžadovali.
Za přestupky jsme byli i biti, táta se s tím nepáral a občas použil pásek.
Nedodržování pravidel a lži, nedej bože něco víc, byly trestány!Přísně.
Dokonce jsem jednou klečela a na rukách držela polínko.Stejně jsem neodprosila!
Mamka nás nebila, alespoň mne ne.
Od mala jsem ráda četla a jelikož jsem nemohla chodit na náboženství, dětem na vsi, kde jsme poblíž Strakonic v té době bydleli, jsem záviděla. A časem došlo i na literaturu ohledně náboženství.
A tady už došlo i na info o trestání, mučení a upalování lidí jen proto, že neměli tu správnou víru nebo byli nařčeni z čarodějnictví. Iluze o středověku vyprchávaly. Začala jsem si dělat názor na katolickou církev, byla jsem zvědavá na židovskou, na muslimskou i na ty v Indii a dál na východ. Půjčovala a kupovala jsem si knížky, jak to jen šlo a četla, hltala.
A rozhodla jsem se, poměrně brzy, ve svém mládí, nevstupovat do žádné církve ani do žádné strany, byť by byla ověnčena krásnými slovy, či skutky.
Ovšem ráda navštěvuji kostely, hřbitovy, hrady, zámky, obdivuji práci dávných architektů a dělníků.
Jednou jsem v kostele v L. vyslechla pražského kardinála, kterak tam hřímal, přišlo mi to jako kdysi za totáče, když do nás na školeních hustili někteří straníci svá moudra. Běda, když jsme položili nějakou nepříjemnou otázku!
Nemohu poslouchat někoho na slovo, když nejsem o jeho pravdě přesvědčená.
Překvapuje mne, když hlásají lásku k lidem a pak na lidi dští síru a výhrůžky, pokud nemají stejný názor.
( mají lidí plnou hubu a jde jim jen o peníze, říkávala babička )
Pozor, vážím si lidí věřících, kteří to berou vážně, jsou v tom vychováni a dodržují např.Desatero. Nepočítají s tím, že udělají nepěkný skutek a vyzpovídají se a za odříkání čehosi jim bude automaticky odpuštěno.
A tak to shrnu:
Věřím v rozum.
Věřím, že něco nad námi, lidmi, je, nějaký bůh, ale nepředstavuji si vousatého dědečka na obláčku.
Chci věřit, že bude i nadále mír, i když momentálně zase nedaleko ( v Íránu ) začínají harašit zbraně.Začít je tak snadné, ale ukončit válku tak těžké.
( ptám se, komu to prospívá? )
Věřím, že kdyby lidi přírodě nekazili její zákony, vše by bylo ok.
Věřím, že každý může zlepšit svět tím, že začne u sebe. V každém ohledu.
Věřím v lidi, v to, že těch dobrých je víc.
Věřím v ženskou sílu a obdivuji ženy, které zvládají i to, co by chlapa porazilo. Mají vytrvalost, něhu, houževnatost, obětavost.
Věřím v smysluplnost naší - evropské - kultury.
Věřím, že se slušností se dojde dál.
A dnes věřím i v to, že blogování je fajn,
milé KOČKY.
