Trvalka Dahlia

pondělí 13. ledna 2020

Plakátovací plocha

To si takhle vykračuju po zapadlé ulici ve staré Praze a najednou zákoutí plné barev,

přijdu blíž a je to zákoutí plné informací:

milé KOČKY,

ty plakátovací plochy jsou zajímavé:

Dnes podruhé

aneb: I tohle je Praha:

milé KOČKY,

jak jsem se dnes odpoledne toulala uličkami staré Prahy,

našla jsem krásné domy, opravené a vzhledné,

ale nezastírám, že pár jich bylo sice zajímavých, nicméně na opravu a zkrášlení dosud čekají.

A tak šup s nimi sem:

poznámka: ( doufám, že vtipná!)

zpívá se: My Prahu nedáme, radši ji zbouráme,

no, z historie víme, že v minulosti mnohdy Prahu dobili kdejací cizí vojáci, Pražani nic nebourali, ale já si Prahu fotím, co kdyby to fakt udělali?

neděle 12. ledna 2020

Toulání

Já se mám!

Včera jsem si nechala pustit dva nové díly Marie Terezie,

dnes dopoledne jsem si dopřála Toulavku a Objektiv,

nedávno jsem na mapě Prahy našla rotundu Sv.Kříže,

( na rohu Konviktské a K.Světlé ),

kterou jsem na svých výletech do hlavního města ještě ,,nepotkala,,

tak jsem dnes po obědě naskočila na bus a vydala se ji hledat.

Počasí bylo tak akorát, foťák jsem pomalu nepustila z ruky, však mě taky prsty docela zábly.

Byla jsem tam sama, samička.

Tedy, aby se to nepletlo,

milé KOČKY,

v Praze bylo lidí plno,

angličtina, ruština, němčina, chvílemi i čeština byla slyšet,

pak taky nějaké ty cizokrajné, šikmooké jazyky.

Ale nikdo, kdo by se mnou jel, žádná kamarádka ani manžel neprojevili zájem.

Rotundu jsem hravě našla, nafotila jsem pár detailů ze staroměstských uliček,

zjistila pár podrobností o Zrcadlové kapli a pak jsem se toulala přes Karlův most a po Kampě.

Když se setmělo, zavelela jsem si k návratu.

Ještě jsem si zašla v rámci ohřátí prstů na kávičku.

To by jeden neřekl, co vše se dá stihnout za jedno nedělní odpoledne.

Protože už hůř vidím, měla jsem při cestě busem domů další povyražení:

od Dáblického hřbitova vypadaly Letňany v té tmě jako krásný, barevný, štrasový náramek,

lampy a koncová světla aut jako nádherné vánoční ozdoby,

protože je vidím rozplizlé a ve tvaru kytiček.

A to nemluvím o světlech, odrážejících se ve vodě Vltavy.

Přidám pár obrázků pro vás:

čtvrtek 9. ledna 2020

Jak slepička sháněla vodu

Všechny asi znáte tu pohádku,

milé KOČKY,

jak slepička sháněla kohoutkovi vodu a co vše při té anabázi zažila.

Nějak podobně jsem si dnes připadala já.

Nebylo to ale o vodě!

Rozhodla jsem se roztlouct staré ořechy a dát je ptákům na balkon.

Chtěla jsem převléknout cejchy a dát je vyprat.

Při tom vždy vyluxuju kde co.

Jenže, máme malý byt a ke skříňce, kde skladuji povlečení, je postavený ušák, u ušáku je stoleček, na kterém stál stromeček!

Tudíž to začalo tím, že jsem si stromeček postavila v kuchyni na stůl, odstrojila jsem ozdoby,

Nic se mi nepodařilo rozbít, i když mi jedna ozdoba upadla, naštěstí z malé výšky.

Pak jsem přendala stolek, dala na balkon roztlučené ořechy, aby si ptáci přišli zobnout, odtáhla jsem kousek vedle těžký ušák, vyndala ze skříňky povlečení, v ložnici převlékla polštáře a proš.deky, odnesla použité povlečení do koupelny a nacpala pračce břicho. Vyluxovala jsem matrace, koberce, vytřela chodbu a koupelnu, umyla nádobí a vypila kafe.

Manžel si ohřál jídlo od včerejška, hovězí polívčičku a vepřovou krkovičku, bramknedlík a špenát.

Ještě, že nám zbylo, nemusím dnes vařit.

Teď už jen zabalím ozdoby do bublinkové folie a naskládám do krabic.

Tak zase za rok,

krásní medvídci, barevné kouličky a třpytivé šišky, zbylí sněhuláci, ptáčci.

A kdyby někoho zajímalo, co FURT dělá důchodkyně, mám ještě v plánu - začnu číst další knížku od Ježíška a na pátou mám schůzku s Janou - musíme se poradit ohledně akcí v letošním roce.

Večer ještě provětrám nějaké blogy, abych měla přehled.