Tak trochu z ruky

Dnes ráno, ještě za tmy, půl hodiny po čtvrté!!! mě manžel vytáhl z postele a v pět už jsme odjížděli na výlet - směrem na jih. Prahu jsme projeli poměrně snadno, nikde nikdo, v půl šesté už jsme pelášili kolem Barrandovské skály po strakonické.
Vlevo jsem pohledem zavadila o Zbraslavský zámek, taky jsme tam párkrát byli.
Postupně svítalo, místy se válely mlhy, hlavně kolem Mníšku a pak u Dobříše.
V sedm jsme stáli v pozoru na strakonickém náměstí a lovili jsme z útrob auta taštičky a foťáky.
Vydali jsme se na procházku přes Otavu a ke hradu. Sluníčko svítilo, bylo hezky a teplota přijatelná.
Doufám, že ta pohoda bude ze snímků patrná.
Strakonice - rodné město mé sestry a jednoho bratra a bydlí zde jedna příbuzná.
Město fezů, dudáků, motocyklů ( kdysi ) a místo dětství mého táty. Protéká jím zlatonosná Otava. Vlévá se zde do ní Volyňka.
Město se pomalu probouzelo a my měli čas a klid na opětovné prohlížení známých míst.
Poté jsme se vydali do Vodňan, budu mít malér, neb jsme prosvištěli Skočice, aniž bychom se stavili u sestřenice, ale nebyli jsme ohlášeni!
Ve Vodňanech měli na náměstí nějaké trhy a různé atrakce, na můj vkus tam bylo příliš hlučno, kapela s lidovkami a ještě další muzika...
Prošla jsem se a něco nafotila, navštívila jsem Íčko, poseděli jsme u čaje a koláčů.
Další naše cesta vedla navzdory objížďce k Týnu n.Vl., projížděli jsme jihočeské půvabné vesničky se štíty v selském baroku a srandovními názvy: třeba Záblatíčko! a taky jsme se mihli kolem Temelína. a pak, z Týna do Kolodějů k Lužnici - k zámku Mitrowicz, o kterém psala před časem Dáška F.
Jenže, ten už je do jara mimo provoz a tak mám foto jen zvenku.
Pokračovali jsme na můj popud do Bernartic, kde jsem chtěla pozvat manžela na oběd, ale hospůdka, kde jsme bývali spokojení už neexistuje a proto jsme si dali poradit a navštívili hospůdku v Opařanech. Najedení a spokojení jsme kolem Tábora jeli k Voticům, kde jsem výlet chtěla ukončit v Motýláriu a nafotit zdejší památky.
Ovšem - manžel už toužil po domově a proto mi Votice slíbil na jindy a minul je bez povšimnutí.
Milé KOČKY,
stihla jsem ve Vodňanech koupit manželovi dvě bílá bavlněná tílka a jednu dečku na stoleček za velmi solidní cenu.
( přeloženo do češtiny - nízkou cenu )
Pár obrázků z naší dnešní cesty napříč republikou vás seznámí s tím, co zde popisuji.
Fotek je zas tolik, že je těžké vybírání.
( Vrátili jsme se a tady začalo pršet - jsem nadšená )

ráno na silnici:

masné krámy ve Strakonicích:

rodák:

Strakonický dudák:

papežovy domky:

od Otavy k hradu:

dvojdomek:

tolik lásky!:

nádvoří:

z panelu:

střípky z Vodňan:

Koloděje n.L.:

Bernartice:

kolem Temelína:

starouš na pumpě:

Čirá radost

Někdy se mi zadaří a pak mám radost.
Dlouho jsem šilhala po sklenicích s víčkem s ptáčky nebo něčím takovým, ale zdály se mi dost drahé a tak jsem to s těžkým srdcem oželela.
Pak se stalo, že jsme jeli do České Kamenice na výlet a zašly jsme s Janou pro něco do zdejšího zapadlého krámku a tam měli ty sklenice jako výprodej za málo, a?...
už byly moje!
Podobné to bylo s jinými věcmi.
Toužila jsem po bedýnkách, které byly součástí některých kuchyní v časopisech, ale zdálo se mi,
že ceny jsou přehnaně vysoké, včera v Jablonci nad Nisou jsem vešla do prodejny,
která vypadala zajímavě, že se podívám na nějaké hrnky, za kolik je tu mají,
a hned překvapení.
Měli spoustu hrnků, které bych si ráda koupila, kdybych neměla plný kredenc,
a za slušnou cenu!!! - jenže jsem tam uviděla další lákadla:
v první řadě piknikový koš - dlouholeté přání. Měli tři různé a jeden jel se mnou domů,
převážilo provedení, barva a cena.
Také jsem zde objevila dvě různě velké bedýnky za neskonale nízkou cenu, byla bych arogantní, kdyby si je konečně nekoupila.
K tomu jsem si koupila pár dalších drobností.
Přála bych vám,
milé KOČKY,
vidět ten pohled mého manžela, když jsem k autu na parkoviště pod kostelem přicupitala
s těmi nákupy, byly obří a vypadalo to, jako kdyby Vánoce byly za týden.
Ještě, že máme Jablonec trochu z ruky, jinak za sebe neručím.
Byt také není nafukovací!

Hádanka

Dnes, zcela výjimečně, nechám zatím tohle místo jako hádanku. Protože vím, že tam žije jedna zajímavá blogerka a ta se jistě ozve. Pak bych mohla zveřejnit i víc.
To bylo tak - zase mě ráno manžel vytáhl z postele a jelo se na místo, kam už jsem chtěla někdy dříve.
Je to město od nás na sever, kdysi jsem tam chvíli bydlela, byla jsem na něj zvědavá, jestli je stejné nebo hezčí, než kolem r.1969.
Pro snadnější uhádnutí : na radnici mají zajímavý výtah!, na okraji města je přehrada, tramvají můžete jet do vedlejšího velkého města, v okolí je několik pěkných rozhleden, lesy, kopce, město se pyšní několika zajímavými výrobky a mají tu také muzeum.
A to vám,
milé KOČKY,
musí zatím stačit.
Manžela cesta bavila víc než místo samotné.
Musím uznat, že rozestavěnost je taková, že jsme se  do města pod horami dostávali docela s problémy, ale vyznáme se a tak jsme to zvládli.
Já se musím pochlubit, že jsem si tam úplně náhodou a neplánovaně nakoupila nějaké věcičky do  domácnosti.
( možná se časem i pochlubím novými úlovky)
Jsem spokojená.
Cestou jsme se stavili na pivečku v pivovaru Rohozec a ještě jsem cvakla pár obrázků za jízdy autem, líbily se mi totiž mráčky, které se kupily na obloze.

 vaše:

Létat je prý snadné

Já si létám, já se vznáším:
jak si s chutí občas v rádiu zpívá Hana Zagorová.
Já si ulétávám s myšlenkami, že si pořídím novou kuchyni, že si upravím - čti nově opatřím nábytkem obývák a že mi to manžel nebude bojkotovat,
jiní si létají na rogalu a nebo na křídle, opatřeném motorem.
Tedy, možná je to trochu jinak, ale já, technický antitalent, to tak říkám.
Rádi jezdíváme občas na Ranou, na dohled od Loun, sedím na dece a sleduji cvrkot.
Dokonce jeden synovec se tomu věnuje a jeho žena trne strachy.
Já osobně si říkám, že kdyby pánbu chtěl, aby lidi létali, nechal by nám narůst křídla!Taky peří a tak.
Nicméně jako tip na výlety pro chlapy a kluky vám to,
milé KOČKY,
tady naservíruji.
Kdo byste se tam chtěl podívat, zkuste to spojit s prohlídkou hradeb a vyhlášeného kostela v Lounech!
Pár obrázků z mého fotoaparátu vás navede:

Nevěřím, že by kus látky za pomoci vzduchu mohl unést něco tak těžkého jako jsem já.