Jako kamzík

Včera projevil manžel přání, abychom dnes, v sobotu, ještě někam jeli, dokud je hezky.
Hodila jsem oko na mapu a vybrala místo na severu, v mém rodném kraji, Jetřichovicko.
Ráno jsme se neplašili ještě za tmy, vyjížděli jsme tentokrát až po sedmé hodině.
Trasa: Mělník, Štětí, Úštěk, Žandov, Česká Kamenice, Vysoká Lípa...
Zaparkovali jsme ve Vysoké Lípě a hned nastaly problémy, automat na placení parkovného měl nějaké potíže a nešlo platit ani kartou, ani papírovými bankovkami, musela jsem do blízké hospody vyměnit stovku ( tolik to stojí pro parkování ve Vysoké Lípě i v Jetřichovicích a to nemluvím o cenách za jídla, určená asi Sasům a jiným cizojazyčným turistům ) a pak si nechal ten vynález ty dvacky nacpat do krku a vydal stvrzenku!
Nějací lidé mi říkali, že to samé je i v Jetřiškách.
Vyšli jsme si po České silnici k hradu Šaunštejn.
Připadala jsem si jako kamzík, při mé neuropatii jsem opatrně našlapovala a zvládla jsem to až pod hrad.Jindy bych vyšplhala i po těch žebřících, ale dnes jsem pokušení odolala a vrátila se lesem k manželovi, zaparkovanému v půli kopce.

Všude byli Poláci, (hodně Poláků ), Slováci, spousta Čechů a pár Němců.

Jeden člověk, mladší chlápek, nesl v sáčku hřiby, dovolil mi je vyfotit.

Hodně lidí využilo pěkné počasí jako my a proháněli se na kolech.

Při návratu jsem si vymínila zastavení v Horní Polici u Žandova, kde se vyskytuji poměrně často, abych si prohlédla, jak pokročila oprava zdejších památek. A taky jo,
milé KOČKY,
je to krása!
Ještě opravit ty ambity a bude hotovo. Mám radost.
Fotky asi dost napoví. Můj řidič se unavil a nyní svírá ovladač telky a pospává na sedačce.
Houby jsme nenašli, ale ráda bych některý den na nějaké šla.
Už jsem nebyla na houbách 2 roky!
O H.Polici za chvíli, coby druhý díl, domluveno?

domek pro skřítky:

pár domků v Jetřichovicích:

nádherná podívaná i okouzlující vůně:

hrad z dálky v suchém lese:

Mufiny

Tentokrát dávám obrázek nahoru a text pod něj.
Je to z úcty k autorce snímku, mé momentálně nemocné přítelkyni, Věrce.
Věrko, drž se a uzdrav se brzy, ať můžeš jezdit zase intenzivně na kole a obdivovat v krásné krajině na Jindřichohradecku kameny, nejen tyto mufiny, jak jsem je nazvala. Ty víš...
Jiřina

Neklidná

Možná některým lidem přijdu poněkud neklidná, jako, že zmateně poletuji po republice,
ale má to svůj důvod.
Pocházím z Benešova nad Ploučnicí od Děčína, kde jsem to měla vždy ráda a tak nebylo divu, že jsme chodívali od mládí po okolí a poznávali bližší i vzdálenější kopce, rozhledny a památky.
Legrační je třeba fakt, že na Pravčické bráně jsem byla s tátou už ve 3.třídě!- dnes se na ni nesmí.
Po maturitě jsem se odstěhovala od rodičů do Rumburka, později do Jablonce nad Nisou, odkud jsem se po svatbě vrátila zpět do Rumburka. To mi dalo šanci poznat další oblasti republiky a utvrdit se v přesvědčení, že je u nás krásně.
Mezitím jsem jezdívala na prázdniny k tetě do Liberce nebo jiným příbuzným z tátovy strany na jih Čech, protože tam máme příbuzné pomalu v každém městě.
Na Karlovarsko mě zaválo v pozdějším věku léčení ve Frantovkách a tak vznikla láska k tomuto západnímu koutu země.
Možná proto jsem pak, později, byla zvědavá i na jiná místa, vášnivě ráda jsem jezdila na Slavonicko, případně k Mikulovu, na Znojemsko, a nakonec jsem objevila hezká místa pod Pradědem.
Svého času jsem pracovala na místě, kde se hodně jezdilo služebně po republice a to byla voda na můj mlýn.
Jednu dobu jsme s mužem věnovali poznávání Východních Čech a nebyl to promarněný čas.
Po Šumavě jsme hodně chodívali s kolektivem stejně poznamenaných spolupracovníků -
nejméně 3x za rok se organizovaly zájezdy na několik dní a za málo peněz ( dotováno tehdy z ROH ).
Dlouhá léta jsem si nemohla dovolit jet v létě na dovolenou a když už to možné bylo, muselo se to řešit za málo peněz, ale o to větší byl hlad po nových a dosud neviděných památkách a lákadlech.
Využila jsem tedy každé vhodné příležitosti.
To nemluvím o možnosti pobytů na Slovensku, když  ještě bylo součástí jedné republiky.
Později se začaly nabízet  zahraniční zájezdy a začala jsem si plnit své sny.
Pravda, musela jsem rozlišovat, co si můžu nebo nemůžu dovolit a tak jsem mnohdy šla i na dvě brigády, abych na zájezd měla. Při zaměstnání.
Dnes jsem ráda, že jsem to vše podstoupila, na cestu do Skotska i jinam vzpomínám ráda a často.
Uvažuji, že kdybych měla domek a zahradu, asi bych se chovala jinak, ale v malém bytě a s mojí povahou, se zvědavostí po jistých místech, jinak to dopadnout nemohlo.
Zastavil mne až koronavir.
Za vše, co bylo, jsem ráda, co bude dál, to se uvidí.
A všem, kteří mě na cestách doprovázeli, velký dík.
Milé KOČKY:
vzpomínky mi nikdo nevezme.

fotky jsem přidala nahodile, nechci ničemu a nikomu stranit

Od konkurence

Milé KOČKY,
moc vás zdravím a 
zcela výjimečně vám zde předkládám fotky ze včerejšího našeho výletu,
ale  z fotoaparátu mého muže.
Když už tam byl a také fotil, ať z toho něco máte!
V Chrudimi:

V Chrasti:

tu houbu jsem v parku vůbec neviděla! A proč jeho fotek dávám tak málo? abyste si na ně nezvykly a chodily za mými, přeci.