Na kontrolu

 Přišlo úterý, 9.února a v kaledáři na mne ,,blikalo,, že jedu do Prahy na kontrolu, jak já říkám s Vetřelcem.

Sněhu u nás docela dost, jela jsem raději o chvíli dříve, co kdyby měl bus zdržení. Pěkně busem na Ládví, tady do metra a pak na I.P.Pavlova, odtud už jen  kousek tramvají. Na Karláku - kupodivu - bylo tentokrát lidí málo, asi nedorazilo hodně pacientů z venkova, právě pro ty záplavy sněhu. Tudíž jsem byla docela brzy hotová a oběhala jsem si vše, co bylo potřeba. Poté, co jsem vyšla z budovy, uviděla jsem v chodníku velkou díru, pobavilo mě to, asi nějaký ortoped ji tady nechal udělat, aby měl dost pacientů? Na asi dvě vteřiny vyšlo z mraků sluníčko a tak jsem se rozhodla, že domů hned nepojedu, že si zafotím po Praze...skákla jsem do tram 22 a dojela jsem na Malostranské náměstí, pofotila tu pár budov a vyšla jsem na Karlův most. Je tu prostředkem sníh a stopa a lidičky zde běžkují a ejhle, podle hlasu jsem usoudila, že je tu i oblíbený architekt p. Vávra a tak jsem si ho vyfotila, snad se nebude zlobit. Bude můj blog zdobit. Pak jsem se odevzdala tramvaji č.17 a odsvištěla jsem na Ládví a domů. Počasí se sice zkazilo a bylo pod mrakem, na mostě byl studený vítr, nicméně mě to neodradilo a fotila jsem holé zadečky andílků, kteří měli plné náruče sněhu a sami se podívejte, co a jak v Praze, momentálně bílém městě: zaujalo mě, že s tím sněhem vystoupí všelijaké linie, kterých si jindy nevšimneme a zvýrazní se barvy oblečení lidí.

Milé KOČKY: 

Pro zvědavé: kontrola dopadla docela dobře, s Vetřelcem je to plichta, zatím ve fázi kdo z koho, boj pokračuje a nevzdávám to. Doktoři, podle toho, co vím, fandí víc mně.

Všichni,  kdo mi drží palce, máte můj dík.

Jedna zasutá

 Nevím, kde se vzala, tu se vzala, jedna zasutá historka na mne vybafla právě dnes:

Milé KOČKY,

Mami! - ty jsi byla s V. v té hospodě u zastávky? ptala se mě dcera  se zvláštním důrazem v hlase telefonem, když jsem zrovna ten den nebyla u nich. Nacházely jsme se asi 35 kilometrů vzdušnou čarou od sebe, přesto jsem zrudla a začala se potit a pak jsem, ač nerada, musela přiznat, že ano. To bylo totiž tak: dcera byla maminkou už asi rok a já jsem jezdila k nim hlídat malou vnučku především v pátek a dcera si naopak někdy jezdila vyřídit své věci, aby do Prahy netahala to malé dítě, svěřila mi ho do péče, jednou to bylo zastřižení vlasů u kadeřníka, jindy kontrola u nějakého doktora, nebo dokonce občas udělala pár hodin brigádu ve svém zaměstnání, aby pomohla v práci kolegyním nebo neztratila s nimi krok. My jsme mezitím dělaly s vnučkou, co tak babičky dělávají, dají mu najíst, napít, uspí dítě a nebo se snaží ho zabavit. Radovánky jako ježdění s kočárkem po okolí, sledovaly jsme datla, jak mlátí do stromu, zajíčka, jak hopká v poli a tak. Když jsem věděla, v kolik že dcera přijede vlakem, šly jsme s předstihem na zastávku a čekaly. Někdy s velkým předstihem a tak se stalo, že vlak měl ještě zpoždění a proto jsem zašla do té hospody, respektive do její zahrádky, kde jsem si koupila kafe, no, žádná hitparáda to nebyla, ale bylo to černé, horké a v hrníčku, za asi 9 korun, no, nekup to...sedla jsem si tam na lavičku a vnučka seděla v kočárku, pod boudou seděli asi 4 pivaři, kteří řešili nějaké fotbaly a podobné, nesmírně důležité záležitosti a v té sluncem prozářené atmosféře jsme se zabavily a čekání nám hezky uteklo. A ptáte se, jak se to dcera dozvěděla?

Za někoílik dní jela dcera s vnučkou na plavání, přišly na zastávku, vnučka ukázala na hospodu a pravila : bába, tam!

Takhle babičku nabonzovat! Dcera asi vnučku vydrhla lyzolem a později mi to odpustila, ale já, kdykoli přijedu k nim na zastávku, vzpomenu si na to. Vlastně jsme vychovaly pravdomluvnou osůbku.

Varhošť

 Je pondělí, dáme si něco střízlivého:

Když jsme před několika lety obráželi pravidelně rozhledny, protože z nich se vysílalo dobře na všechny strany, nejčastěji jsme chodili na Lovoš, na Milešovku, a nebo naproti přes Labe na Varhošť. Slezli jsme se tam i s rodinou z Děčínska, přijel bráška s manželkou a naši mamku bral též sebou, přidali se jeho kamarádi s rodinami a bývalo nás tam dost. Také ke hradu Kamýk, Kalich nebo na jiná, vyvýšená místa na Litoměřicku. Ale k Varhošti: je to rozhledna, odkud je údajně vidět na 10 zákrutů Labe a celkem je dobře přístupná. My jsme tam nahoře dělávali malý ohýnek ( ani nevím, zda se to smí ) a opékali buřtíky. Krásně se okolo ohýnku povídalo.

Milé KOČKY,

berte to jako dobrý tip na výlet pro letošní jaro.Konec konců i v okolí je mnohé k vidění a tak si - pokud tam budete autem - můžete leccos přidat. Mapa napoví. Pár obrázků pro představu:

Jídlo, pití a zápalky si musíte přinést!