V Pekle

 Vendy mi připomněla jednu podařenou dovolenou:

vytáhla jsem tehdy naše mladé na pár dní do přírody a koupila na asi 4 dny nebo spíše noci chatku v Pekle u Nového Města nad Metují, abychom si tam užili sebe navzájem a klidu a lesa. Není tam signál! a když potřebujete zavolat, musíte vystoupat, 

milé KOČKY,

 na kopec! Takže raději nikam nevolejte. My jsme s manželem přijeli asi den předtím, cestou jsme se zastavili v ZOO Dvůr Králové, manžel ZOO má moc rád. Já to nějak mezi zvířaty vydržím. Pak jsme druhý den navštívili Josefov, kde jsem tehdy byla poprvé a zvědavá jsem na tu pevnost byla moc, nicméně stačilo. Popojeli jsme do Kuksu, prohlédli zahrady a sochy a vrátili jsme se do chatky. Udělali jsme si procházku kolem řeky Metuje a pak jsme přivítali dceru, zetě a obě vnučky, tehdy asi 5 a 3 leté. Na výlety jsme jezdili různě, někdy společně, jindy každý jinam. Třeba do Adršpachu jsme jeli všichni, na Dobrošov jen my, do Orlických hor sami dva a do N.Města n.M. společně. 

Takže následující obrázky budou především z výletů, kdy jsme s mužem jeli sami. Myslím, že jedno poutní místo, kde jsme tehdy taky byli, se jmenovalo Rokole. 

ZOO Dvůr Králové:

Kolem Metuje:

Naše dočasné bydlení:

Dobrošov:

Josefov:

Kuks: ( máme odtud  spoustu lepších snímků z jiných výletů )

 Adršpach:

Výlety : Masarykova chata na Šerlichu

Slavoňov:

Bílý Újezd se sekyrkou zaseknutou do věže zvonice s mnoha pověstmi:

Židovský hřbitov v Podbřezí:

Nové Město nad Metují:

(tehdy se náměstí opravovalo)

Chatka krásně voněla borovým dřevem a bylo nám tam pěkně. 

Po Toulavce a Objektivu

 V neděli, tak, jako spousta z vás, pokud nikam nemusím a mám  normální program, sedím od 10 - 11 u telky a dívám se na Toulavku a na Objektiv ( poté přepnu na ČT  - kde běží obvykle pořady o přírodě a zlých lidech přírodu poškozujích, úřadech, které nic nechrání a jen škodí a pod. Třeba jako dnes o kácení mnoha stromů v mých milovaných Slavonicích.

Ale zpět k Toulavce, dnes byl krom jiných příspěvek o Homoli, poutním místě, které jsem prvně viděla v poněkud nedobré kondici, schody byly rozpadlé a kostelíček sám taky nic moc. To bylo tak, byla jsem s kamarádkou na zájezdu v Itálii v Apulii a ve vedlejší chatce bydleli lidi z Kostelce nad Orlicí a s nimi jsem se dala do řeči, byli to manželé mého věku a zcestovalí, tady i venku, a tak jsem si nechala poradit, kam zamířit na dovolené, na kterou jsem se do jejich kraje chystala s manželem autem po návratu z Itálie. Nu a o Homoli mi řekli a také nás pozvali!, abychom se u nich stavili, že nás vezmou na pěkné vyhlídkové místo. Dodnes jsem manželům L. vděčná za to, co mi ukázali a o čem mi tehdy řekli, neb by mi poznávání tamního kraje bez jejich rad trvalo déle. Byli jsme tam už od té doby několikrát, spali jsme buď v Letohradu nebo v Potštejně a vždy jsme dělali intenzívní výpady za krásami a památkami okolí. 

Moc doporučuji každému milovníkovi přírody. Dokonce jsem tam na týden vzala i vnučky a těm se tam také moc líbilo, protože viděly v Potštejně zámek a hrad, zámek a zahrady v Častolovicích, zámecký park Kostelec n.O., zámek Doudleby n.O., Muzeum hraček + zámek a park Rychnov n. Kněžnou, Betlémy v Třebechovicích, skanzen Krňovice, krajky ve Vamberku, přehradu Pastviny, Hedeč u Králík, a mnoho dalšího. Též jsme je vzali na Homol, do Vysokého Mýta a hlavně ke koním do Slatiňan. Cestou zpátky do Potštejna jsme navštívili Vracov s kostelem.

Bože, to jsem se rozepsala...něco musím nechat vám, abyste si to samy objevily, 

mé milé KOČKY.

tak jen pár nahlédnutí do toho kraje?...

v Letohradu:

pod hradem Potštejnem:

Hedeč u Králík:

Zemská brána:

Pytlácká lávka: ( opraveno po zásahu Vendy, dík )

Homol:

Andrlův Chlum:

 Na Suchém vrchu:

Potštejn :

Březnový

 Co bych tu dnes, v neděli, psala? stačí použít tuhle loňskou fotku,

milé KOČKY,

a bude vám jasné, že si přeji nejen pro sebe, aby to jaro brzy přišlo, koukala jsem v Praze i u nás v Polabí, že už ,,zlaté deště,, mají pupence a pokud bude pršet, brzy rozkvetou a hned se nám bude zdát ten svět venku hezčí.

tady je takový příslib -  trocha zelené a malinko modré:

Direkt

 Tak nějak bych mohla nazvat svůj přístup k situaci, v jaké se nacházím. Představuji si, že mám na rukou boxerské rukavice a přeneseně dávám covidu a případně Vetřelci, který si mě oblíbil a nehodlá se mě jen tak pustit, přímou ránu do čumáku. Prostě nevím, jak to všechno dopadne, ale nehodlám sedět v koutku, čekat, slzet a užírat se, chci žít a dělat spoustu věcí jako dřív, ale v rámci možností a s plným vědomím toho, že musím být opatrná a nevystavovat sebe ani druhé čemukoli nebezpečnému. Takže blogování považuji za docela dobrý způsob cestování a navštěvování se s druhými, převážně fajn lidmi, nejen, že se dostanu i tam, kam bych se teď nepodívala, ale ještě si mohu vybrat, jak dlouho třeba budu koukat na rybník pod ledem u Jitky, na stráně pod Dýmníkem u Járy, na ptactvo u obou, na západ nebo východ slunce u někoho jiného, na mlhy a cestičky lesem, na zahrádky, na krásné rukodělné výrobky či upečené dobroty, kdy nepřiberu z vyfocené bábovky ani deko? Aniž bych někoho urazila, vyberu si, ke komu půjdu na návštěvu, u koho budu komentovat a kde jen prohlédnu obrázky a kam se budu neustále vracet. ( jsou i blogy, na které jsem si vypěstovala závislost - je to možné?).

Milé KOČKY,

dnes, třináctého března - mají svátek Růženky, jednu takovou si vzal za ženu můj nejmladší bráška a tak jí ráda popřeji. Ale i všem vám, Růženkám, které znám z blogů, přeji pevné zdraví, hodně štěstí, spoustu radosti a mějte se dobře a rádi. Protože mi toto jméno evokuje růže, přidám nějaké na koukání, nafotila jsem jich před časem v Tullnu a v Badenu docela hodně, je z čeho vybírat.

Vám, ostatním, kterým rodiče nedali toto jméno, přeji také hodně krásné dny. Rozkvetlé jako růže můžeme být přece každá.