Článeček o Českém Ráji jsem si v hlavě ,,sesumírovala,, dnes v noci, když jsem nemohla usnout. Někdy se mi to stává, že usnu až k ránu a pak se zas nemohu vzbudit...prostě stará bába a její problémy. Ale má to výhody, že nikam nemusím a nechám tomu volný průběh.
Milé KOČKY,
tohle bude vypadat jinak, než dosavadní příspěvky, protože popíšu některé z mnoha našich výprav do této oblíbené krajiny. Většinou jsme jeli jako parta, kdy přišlo několik z mnoha oslovených lidí a nikdy jsem dopředu nevěděla, kdo se zúčastní. Obvykle jsem napsala známým, odkud a kam se kdy jede, co si mají koupit za jízdenku a kde se sejdeme, ve kterém vagonu vlaku. Pak bylo na každém, zda se přidají a přijdou. Někdy se také jelo auty, ale to obvykle do oblasti, kam vlak nejede. Nejvíc se nás jednou sešlo 18 a to už bylo i na mne docela dost. Hlavně jsem si musela dávat pozor, aby na trase byla hospoda a cukrárna, aby mě Marcelka nestáhla z kůže, bez těch dvou výše jmenovaných pro ni výlet neměl takový půvab, a taky po zkušenostech z výletu na Karlštejn jsem musela být opatrná na záměnu kávy za kopřivový čaj, kdy jsem s tímto zdravým nápojem u kamarádky tvrdě narazila!
Vlakem jsme obvykle jeli směr Všetaty, ve vlaku už seděli ti, co jeli z Prahy a nebo z Čakovic, ve Všetatech se přidružila kamarádka s mužem od Milovic a jelo se do Mladé Boleslavi společně, zde jsme přestoupili na vlak do Českého Ráje nebo se pokračovalo až do Turnova a tady přestup na vlak směr Jičín. A pak se chodilo různě:
například:
Rovensko, se zvědavostí na zdejší obrácené zvony, pak pěšmo k Troskám, poté na Hrubou Skálu a odtud dolů k vlaku, buď po silničce nebo Myší dírou a do Sedmihorek.
jindy: vlakem do městečka Železnice, pak pěšky napříč Prachovskými skalami a na zastávku vlaku Hrdoňovice
jindy do Turnova, pěšky přes město na Hlavatici, hrad Valdštejn, pak ke Kopicově statku a na Hrubou Skálu a dolů k vlaku
jindy vlakem do Mladějova a pak pěšky do Troskovic, na Trosky a k vlaku...
jindy do Sobotky, na náměstí do cukrárny, pak k Humprechtu, Nepřívěc, a oklikou zpátky na vlak
jindy vlakem do zastávky Libošovice, pak pěšky na Kost a Plakánkem do vesnice Vesec a do Sobotky na vlak
taky vlakem do Semil, nahoru na Kozákov, do zdejšího lomu pro pecky, a pak, už pěkně unavení, dolů k vlaku do Železného Brodu
nejčastěji ovšem do Turnova, pak po městě a šup u jezu, k Hrubému Rohozci, odtud na nádraží....
či na Malou Skálu a mnohé výlety v jejím okolí...nebo jindy do stanice Březina a pěkně do Drábských světniček a na Valečov, Mužský a pod. nebo Příhrazy...
vlakem do Lomnice nad Popelkou a hore kopcom na Tábor a mnohé další výlety ... často do Rychnova u Jablonce, pak busem do Kokonína, zastavení v cukrárně a pěkně pěšky nahoru na Černou Studnici a po hřebenu do Tanvaldu, odtud rychlíkem ku Praze...ale to už není Český Ráj!
když to vidím takhle napsané, bolí mě nohy! bylo toho opravdu hodně a musím přiznat, že dnes bych to nezvládla...na některých těch místech jsme byli s mužem autem jen sami, ale to je nepodstatné, ty hromadné výpravy měly vždy něco do sebe.
Když dovolíte, připnu i pár fotek z některých těch výletů, kdy jsme byli rádi spolu v přírodě. Nejlepší vždy bylo, že když jsme se vraceli uondaní vlakem k domovu, vyndali jsme zbylé zásoby, obvykle čokoládu a nějaké ty sušenky, ovoce a někdo i řízek, hodovalo se, aby se nemusely ty dobroty nosit zpátky domů. A jedna z nás přinesla většinou meruňkovici! mělo to voňavé dozvuky...
pár výletů bylo i na kole!
Jitka jistě promine, že jí tu lezu do zelí:
