Pokaždé, když jedeme přes Nový Bor, pokaždé, když je tam v Muzeu na náměstí otevřeno, jdeme se tam podívat. To si neodpustím, je jedno, zda jedeme sami, nebo s někým. Mám to tam moc ráda, protože jsou tam vystavené kousky, které se mi líbí a které obdivuji. Loni jsem tam vlekla o prázdninách i vnučky a taky se jim výstavené sklo líbilo. Proč bych tedy neukázala některé úžasnosti i vám, vážené blogové přítelkyně - milé KOČKY?
Vystavené exponáty občas obměňují a nahrazují jinými...
Nečekejte, že se přiznám, že se cítím jako olejovky nebo lančmít! - to ani náhodou, já se totiž musím přiznat k jedné věci: mám ráda, když je na ulici mnoho obchodů, mají čisté a krásně udělané výlohy ( jako studentka jsem koketovala s myšlenkou, že bych chtěla dělat aranžérku ) a když mají takové ty pěkné vývěsní štíty nebo nápisy. Pro mne stačí Papírnictví nebo Tabák nebo Pekařství nebo Cukrárna, Restaurace či Kadeřnictví, Oděvy a Kožené zboží - chápete mne, že? Květiny, Drogerie, Potraviny a Pletené zboží, Parfumerie - hned vím, která bije a nepotřebuji nic dalšího.V cizině obdivuji i vývěsní štíty originálně řešené a vždy se je snažím vyfotit.
Milé KOČKY,
nedávno dávali asi na ČT 2 pořad o tom, jaký smog je v ulicích s reklamou a různými přemnoženými nápisy a zbytečnostmi a inzeráty a nálepkami všeho druhu - uvědomila jsem si, že mají pravdu, když se nad tím zamyslím, mám z toho taky vždycky vyrážku, pokud vidím některé ty vietnamské a jiné krámky, olepené a přehnaně vymustrované vším možným, je to zkrátka a dobře kýč jak bič. A k tomu přičtěte sprejery!!!
Vzpomínám si, jak jsem hned po revoluci jela s dcerou na jednodenní zájezdík adventní do Chamu, byli jsme tam brzy ráno a obchody ještě nebyly otevřené, pan vedoucí nebo nějaký příručí vynesl ven před vchod dva květináče s nějakým jehličnanem, otřel sklo na dveřích, aby zářilo a nebylo opatlané, výloha byla zaplněná přiměřeně zbožím, které prodávali a vše ozdobené na Vánoce. Krámek, jen vstoupit. Nepřeplácané a vkusné. Však jsem si tam hnedle koupila vánoční ubrousky a jiné zboží, tehdy u nás takové nebylo.
To samé v restauraci: kde jsou ty doby, kdy servírka měla černé šaty, bílou zástěrku a v cukrárně ještě krajkovou čelenku, dnes na vás čučí mnohdy holka v kraťasech nebo rozervaných džínách a žvejká žvejkačku a bradou, co jako?
A závěr? Zajímalo by mne, jaký máte názor vy - taky zákaznice...( u vietnamských prodejců si vážím toho, že jsou v krámě od nevidím do nevidím a nemají problém sehnat cokoli, pro lidi, kteří k nim chodí na nákup, hotové blaho, mají i zboží, které řetězce nenabízejí, i když, já jim moc vydělat nedávám )
vezměte zavděk - velikonoční motiv:
Skanzeny máme, tak jako mnohé z vás,
milé KOČKY,
velice rádi a taky jsme se vždy snažili každý, o kterém jsme se dověděli, alespoň jednou navštívit. Ten od nás nejblíž je asi Přerov nad Labem, kde jsme byli mockrát, líbilo se nám, když byl ještě přístupný a nevadil nějaký covid, zajet si tam buď kolem Velikonoc nebo na Vánoce, protože to tam upravovali různě, nápaditě a zajímavě. Moje mamka tam také ráda jezdívala, pocházela z Čelákovic a ráda se sem, do této oblasti, vracela.
Ráda vás teď všechny do tohoto skanzenu vezmu, vím, jsou to trošičku starší obrázky, ale však brzy zase otevřou své brány a bude to radost se jít podívat na staré bydlení a hospodaření našich předků: račte dál:
Babičkou jsem se stala, a to moc ráda, ve svých 56 letech, právě včas, abych ještě mohla vnučky nosit ze školky na zádech, běhat okolo nich na hřišti a brát si je na dovolené o prázdninách. Jestli je pravda, že si děti své rodiče vybírají, tak mám teorii, že možná přihlédnou i k tomu, jaké budou mít prarodiče? protože naše vnučky si to jistě dobře omrkly, než se dceři narodily. Já, jako babička, jsem byla v tu ránu nastartovaná na hlídání, jak já tomu říkám, stala jsem se holkou na telefon. A že jsem se k nim najezdila hodně, chápu naprosto přesně, jaké výhody kdysi mělo, když mladí bydleli se starými pod jednou střechou. Naštěstí jsem byla do té míry zdravá, že mi to nečinilo potíže a že mladí bydlí v rozumné dojezdové vzdálenosti, kam jsem to vlakem měla asi hodinu i s přestupem. Tak se taky stalo, že když dětem bylo 4 a 2 roky, odvážila jsem se s nimi jet prvně na dovolenou spolu s mým mužem. A jelikož obě strany byly spokojené, pak jsme to každé prázdniny opakovali, jezdili jsme pokaždé na jiné místo a výletovali po okolí ubytování a co jsem znala z našich výletů, jsem jen trochu upravila a vnučkám přizpůsobila jejich věku a hrnula jsem to na ně.
Milé KOČKY,
vím, že jste mnohé na tom podobně a tak vám nebude proti srsti, když některá ta místa zmíním? Naše první společná dovolená byla v Křepici u Vodňan, kde jsme výletovali jak po okolí, tak jsme vyjížděli autem - třeba na Kratochvíli, Zvíkov, Orlík, Helfenburk a další místa. Památná byla plavba ze Zvíkova na Orlík a zpět, kde vnučky vyzpěvovaly Láďa jede lodí, lodí výletní...Hluboká i zdejší ZOO byly také na pořadu dne. Holčiny nikdy dopředu netušily, co je čeká a myslím, že jim to bylo jedno, ale já jsem tomu věnovala docela péči a nelitovali jsme my s dědou, ani vnučky.Naopak se nám zdál ten týden, na který mi dcera s předstihem dala termín, hodně krátký, třeba, když jsme byli poblíž Kunžaku a navštívili jsme Telč, Dačice, Kostelní Vydří, Slavonice, hrad Landštejn, koňskou farmu a mnoho jiného, také bydlení jsme měli krásné a voňavé - prostě dokonalé prázdniny a na mne to tam mělo kouzelné účinky, v noci naprosté ticho a tma. V noci byly vidět hvězdy!, kvanta hvězd! ráno kokrhal kohout a měli jsme skvělé počasí. První patro, balkon a dvě decky červeného ...to byly večery, když děti už byly v posteli.Proto jsme se tam další prázdniny znova vydali a Třeboň, Chlum u Třeboně, Nové Hrady, Jindřichův Hradec, zdejší Betlém, či zámek E.Destinové ve Stráži nad Nežárkou se nám podařilo navštívit. Příští dovolené se odehrávaly zase jinde: na Jičínsku, další pak na Malé Skále, jiný rok v Potštejně či loni na Děčínsku a jinde, holčiny mi vyrostly a proto jsem prázdninové pobyty upravovala podle jejich věku. Doufám pevně, že mi ani letos nedají vnučky košem a ten týden spolu zase něco spácháme. Už je to sice obráceně, protože už se spíš ony budou starat o mne, ale tak to chodí. Báječné chvíle jsou završeny tím, že si je pak rodiče vyzvednou a odvezou domů.
Apropo, asi dvakrát jsme byli na společné dovolené, tzn. že jeli i jejich rodiče a také to nemělo chybu, celé dny jsme výletovali někdy společně, jindy rozděleně a večer jsme u ohýnku večeřeli a povídali v kruhu rodinném. Tak třeba v Jeseníku - oni jeli do Aquaparku a my na hrad Sovinec, na Rešovské vodopády a jindy jsme společně vystoupali na Praděd. Další takovou akcí byl pobyt v Pekle u Nového Města nad Metují a také jsme do Aršpachu jeli společně a jindy oni do Muzea Merkuru a my na vršky Orlických hor.
na hradě Helfenburk u Bavorova:
Pár fotek nastíní, o čem je řeč. Na plyšáky a spoustu pastelek, papírů, všelijakých výtvarných věcí, nutných sebou si musíte zvyknout, potkaly byste mě třeba na výletě Šumavou s batohem, lahvinkami s pitím, hračkami, bundičkami, ani mě pod tím nebylo pomalu vidět...
...A resumé? jsem babičkou moc ráda.
Milé KOČKY,
já jsem tak ráda, že se dozvídám i dobré zprávy, jako například: že bude přístupná od 1.7. francouská zahrada u zámku v Dobříši, opravená je zahrada u hradu Pernštejn a už se pracuje na Křížové cestě - zdejších kapličkách v Římově, viz foto dole:
tak jen doufám, že se na ta místa stihnu opět jednou podívat a udělat si radost. Kéž by bylo více peněz a lidí, kteří mají takové znovuzrození památek v popisu práce.
Také dostavba v Mariánské Týnici je hotova a už se nemohu dočkat, až se tam zase jednou podívám - a Dášenka, v rámci služební cesty, jistě také ...
Pak, že nebude na co se těšit!
