neděle 16. května 2021

Nedělní odpoledne

Dnešní nedělní odpoledne, aneb procházka po městě jako výzvědy, co odkvetlo, co déšť zničil a co vykvetlo nového, mohu se vám, milé KOČKY svěřit, že to byla docela dlouhá, voňavá a slunečná výprava, vyplněná nakukováním do zahrádek i na veřejné prostory...a TO NEJLEPŠÍ SI NECHÁM NA KONEC! 

Nic bych za to nedala, že kdyby byly otevřené zahrádky restaurací, bylo by tam plno!

Na záhoncích kolem náměstí i kolem MěÚ už odkvetly tulipány, narcisy a další květy, které jsem fotila nedávno,  chystají se zase jiné, vykoukly nějaké nízké, žluté tulipánky,  kvetou šeříky, různobarevné a voňavé, krása nesmírná. Před domem mi z několika mladých proutků bezu vykvetly dva bílé, které mi asi před dvěma lety darovala Jana, až jednou pokvetou všechny., bude to moc fajn.Mám totiž několik barev.

Modré nebe křižovaly bílé duchny a chvílemi, díky svižnému větříku, pluly po nebi též ty tmavé, slibující déšť, naštěstí se odporoučely někam ke Kostelci.

Půjdete se mnou ?














u pošty:




 
brzy pokvetou i tamaryšky:

 
zazelenaly se akáty:


odkvetly sakury:





tyhle prťavky tulipánové vylezly naposledy ze všech:




kaštany už se chladu nebojí:

 
u Billy asi kopou metro?






pivoňky vykvetly najednou!






ta vůně!















blížíme se k nám, nejhorší ulice v městě, ale má se to změnit ( za cenu zničení mých dvou záhonů? )







Pokaždé

 Pokaždé, když jedeme přes Nový Bor, pokaždé, když je tam v Muzeu na náměstí otevřeno, jdeme se tam podívat. To si neodpustím,  je jedno, zda jedeme sami, nebo s někým. Mám to tam moc ráda, protože jsou tam vystavené kousky, které se mi líbí a které obdivuji. Loni jsem tam vlekla o prázdninách i vnučky a taky se jim výstavené sklo líbilo. Proč bych tedy neukázala některé úžasnosti i vám, vážené blogové přítelkyně - milé KOČKY?




















Vystavené exponáty občas obměňují a nahrazují jinými...

sobota 15. května 2021

Jsem konzerva

 Nečekejte, že se přiznám, že se cítím jako olejovky nebo lančmít! - to ani náhodou,  já se totiž musím přiznat k jedné věci: mám ráda, když je na ulici mnoho obchodů, mají čisté a krásně udělané výlohy ( jako studentka jsem koketovala s myšlenkou, že bych chtěla dělat aranžérku ) a když mají takové ty pěkné vývěsní štíty nebo nápisy. Pro mne stačí Papírnictví nebo Tabák nebo Pekařství nebo Cukrárna, Restaurace či Kadeřnictví, Oděvy a Kožené zboží - chápete mne, že? Květiny, Drogerie, Potraviny a Pletené zboží, Parfumerie  - hned vím, která bije a nepotřebuji nic dalšího.V cizině obdivuji i vývěsní štíty originálně řešené a vždy se je snažím vyfotit.

Milé KOČKY, 

nedávno dávali asi na ČT 2 pořad o tom, jaký smog je v ulicích s reklamou a různými přemnoženými nápisy a zbytečnostmi a inzeráty a nálepkami všeho druhu  - uvědomila jsem si, že mají pravdu, když se nad tím zamyslím, mám z toho taky vždycky vyrážku, pokud vidím některé ty vietnamské a jiné krámky, olepené a přehnaně vymustrované vším možným, je to zkrátka a dobře kýč jak bič. A k tomu přičtěte sprejery!!!

Vzpomínám si, jak jsem hned po revoluci jela s dcerou na jednodenní zájezdík adventní do Chamu, byli jsme tam brzy ráno a obchody ještě nebyly otevřené, pan vedoucí nebo nějaký příručí vynesl ven před vchod dva květináče s nějakým jehličnanem, otřel sklo na dveřích, aby zářilo a nebylo opatlané, výloha byla zaplněná přiměřeně zbožím, které prodávali a vše ozdobené na Vánoce. Krámek, jen vstoupit. Nepřeplácané a vkusné. Však jsem si tam hnedle koupila vánoční ubrousky a jiné zboží, tehdy u nás takové nebylo.

To samé v restauraci: kde jsou ty doby, kdy servírka měla černé šaty, bílou zástěrku a v cukrárně ještě krajkovou čelenku, dnes na vás čučí mnohdy holka v kraťasech nebo rozervaných džínách a žvejká žvejkačku a bradou, co jako? 

A závěr? Zajímalo by mne, jaký máte názor vy - taky zákaznice...( u vietnamských prodejců si vážím toho, že jsou v krámě od nevidím do nevidím a nemají problém sehnat cokoli, pro lidi, kteří k nim chodí na nákup, hotové blaho, mají i zboží, které řetězce nenabízejí, i když, já jim moc vydělat nedávám )

vezměte zavděk - velikonoční motiv:



pátek 14. května 2021

Ten nejblíž

 Skanzeny máme, tak jako mnohé z vás, 

milé KOČKY, 

velice rádi a taky jsme se vždy snažili každý, o kterém jsme se dověděli, alespoň jednou navštívit. Ten od nás nejblíž je asi Přerov nad Labem, kde jsme byli mockrát, líbilo se nám, když byl ještě přístupný a nevadil nějaký covid, zajet si tam buď kolem Velikonoc nebo na Vánoce, protože to tam upravovali různě, nápaditě a zajímavě. Moje mamka tam také ráda jezdívala, pocházela z Čelákovic a ráda se sem, do této oblasti, vracela.

Ráda vás teď všechny do tohoto skanzenu vezmu, vím, jsou to trošičku starší obrázky, ale však brzy zase otevřou své brány a bude to radost se jít podívat na staré bydlení a hospodaření našich předků: račte dál:

















 Nezapomenu,  jednou jsme tu byli s mojí sestřenicí a jejím manželem, kdy jsme se navzájem ujišťovali: tohle jsme měli doma, tohle také, hlavně Venda říkal, s čím hospodařili jeho rodiče, zemědělci z Jižních Čech.






Kde jinde vypadá vánočka nebo mísa koláčů tak dobře? Kde jsou malá okénka s háčkovanými záclonkami a masivní, dřevěný stůl, případně almárka s plechovým nádobím, s malovanými džbány tak
přirozené, jako ve staré chaloupce? 

čtvrtek 13. května 2021

S vnučkami

 Babičkou jsem se stala, a to moc ráda, ve svých 56 letech, právě včas, abych ještě mohla vnučky nosit ze školky na zádech, běhat okolo nich na hřišti a brát si je na dovolené o prázdninách. Jestli je pravda, že si děti své rodiče vybírají, tak mám teorii, že možná přihlédnou i k tomu, jaké budou mít prarodiče? protože naše vnučky si to jistě dobře omrkly, než se dceři narodily. Já, jako babička, jsem byla v tu ránu nastartovaná na hlídání, jak já tomu říkám, stala jsem se holkou na telefon. A že jsem se k nim najezdila hodně, chápu naprosto přesně, jaké výhody kdysi mělo, když mladí bydleli se starými pod jednou střechou. Naštěstí jsem byla do té míry zdravá, že mi to nečinilo potíže a že mladí bydlí v rozumné dojezdové vzdálenosti, kam jsem to vlakem měla asi hodinu i s přestupem. Tak se taky stalo, že když dětem bylo 4 a 2 roky, odvážila jsem se s nimi jet prvně na dovolenou spolu s mým mužem. A jelikož obě strany byly spokojené, pak jsme to každé prázdniny opakovali, jezdili jsme pokaždé na jiné místo a výletovali po okolí ubytování a co jsem znala z našich výletů, jsem jen trochu upravila a vnučkám přizpůsobila jejich věku a hrnula jsem to na ně.

Milé KOČKY, 

vím, že jste mnohé na tom podobně a tak vám nebude proti srsti, když některá ta místa zmíním? Naše první společná dovolená byla v Křepici u Vodňan, kde jsme výletovali jak po okolí, tak jsme vyjížděli autem - třeba na Kratochvíli, Zvíkov, Orlík, Helfenburk a další místa. Památná byla plavba ze Zvíkova na Orlík a zpět, kde vnučky vyzpěvovaly Láďa jede lodí, lodí výletní...Hluboká i zdejší ZOO byly také na pořadu dne. Holčiny nikdy dopředu netušily, co je čeká a myslím, že jim to bylo jedno, ale já jsem tomu věnovala docela péči a nelitovali jsme my s dědou, ani vnučky.Naopak se nám zdál ten týden, na který mi dcera s předstihem dala termín,  hodně krátký, třeba, když jsme byli poblíž Kunžaku a navštívili jsme Telč, Dačice, Kostelní Vydří, Slavonice, hrad Landštejn, koňskou farmu a mnoho jiného, také bydlení jsme měli krásné a voňavé - prostě dokonalé prázdniny a na mne to tam mělo kouzelné účinky, v noci naprosté ticho a tma. V noci byly vidět hvězdy!, kvanta hvězd! ráno kokrhal kohout a měli jsme skvělé počasí. První patro, balkon a dvě decky červeného ...to byly večery, když děti už byly v posteli.Proto jsme se tam další prázdniny znova vydali a Třeboň, Chlum u Třeboně, Nové Hrady, Jindřichův Hradec, zdejší Betlém, či zámek E.Destinové ve Stráži nad Nežárkou se nám podařilo navštívit. Příští dovolené se odehrávaly zase jinde: na Jičínsku, další pak na Malé Skále, jiný rok v Potštejně či loni na Děčínsku a jinde, holčiny mi vyrostly a proto jsem prázdninové pobyty upravovala podle jejich věku. Doufám pevně, že mi ani letos nedají vnučky košem a ten týden spolu zase něco spácháme. Už je to sice obráceně, protože už se spíš ony budou starat o mne, ale tak to chodí. Báječné chvíle jsou završeny tím, že si je pak rodiče vyzvednou a odvezou domů.

Apropo, asi dvakrát jsme byli na společné dovolené, tzn. že jeli i jejich rodiče a také to nemělo chybu, celé dny jsme výletovali někdy společně, jindy rozděleně a večer jsme u ohýnku večeřeli a povídali v kruhu rodinném. Tak třeba v Jeseníku - oni jeli do Aquaparku a my na hrad Sovinec, na Rešovské vodopády a jindy jsme společně vystoupali na Praděd. Další takovou akcí byl pobyt v Pekle u Nového Města nad Metují a také jsme do Aršpachu jeli společně a jindy oni do Muzea Merkuru a my na vršky Orlických hor.

na hradě Helfenburk u Bavorova:


Hoslovický mlýn:



od rozhledny Javorník:


Hluboká:



Křepice:




Pár fotek nastíní, o čem je řeč. Na plyšáky a spoustu pastelek, papírů, všelijakých výtvarných věcí, nutných sebou si musíte zvyknout, potkaly byste mě třeba na výletě Šumavou s batohem, lahvinkami s pitím, hračkami, bundičkami, ani mě pod tím nebylo pomalu vidět... 

...A resumé? jsem babičkou moc ráda.