Ve třech

 Volala mi Jana, prý : nejela bys se mnou a s mým manželem na výlet? V sobotu? Slibovali sice, že mají přijít bouřky a déšť, ale co bych se kácela předem? Domluveno a ráno jsme se sešli, a davaj na sever.

Po silnici č.9 jsme si to nasměrovali na Mělník, dále Liběchov, Dubá, Jestřebí, zde jsme si udělali první zastávku: Došli jsme na hřbitov a prohlédli jsme si zdejší Křížovou cestu: poté jsme pokračovali do České Lípy, Mnichovickou průrvu jsme vynechali, ač jsme ji v plánu měli, ale byl tam shluk stavebních strojů, počkáme, až tam bude volné místo k zastavení osobního auta.V Lípě jsme to trochu poběhali, jelikož jsme hrad už viděli jindy, hlavně jsme si tentokrát prohlédli náměstí, které se dost vylepšilo oproti minulým letům.Poté jsme se vymotali z Lípy a dopravili jsme se do Zákup, kde jsme si udělali klasické kolečko po zdejších památkách a přidali jsme procházku po veliké, zámecké zahradě. Odtud jsme jeli do Jablonného v Podještědí, bylo slunečno, horko, skoro dusno, a najednou od Luže se přiblížila bouřka, začalo pršet, v restauraci na náměstí byli vietnamští nájemci, tady jsme jíst nechtěli a pokračovat podle plánu dál na Lemberk a Bílé Kameny k Jitravě nemělo smysl, otočili jsme se, minuli jsme i Noviny pod Ralskem, kde jsem jim chtěla ukázat  Průrvu Ploučnice, ale kdo by tam chodil, když bouří a prší?,  a přes Mimoň jsme dojeli do Doks, kde jsme se dobře najedli a pak trasou Okna, Nosálov, Mšeno a Mělník dojeli domů. No, třetina plánu zůstala nesplněna, ale kdo nás honí, že?

Manžel Jany nás bezpečně dopravil tam i zpátky a bravurně zvládl naše věčné povídání...

Milé KOČKY, i fotky byly:

V Jestřebí:

Na skok v České Lípě:

Kolečko v Zákupech:

zámecký park:

a výletu byl konec, v Jablonném jsem už nenafotila tentokrát ani jeden snímek...

Kdy jsem byla nadšená?

 Opravdu to chcete, 

milé KOČKY, 

vědět? Tak jdeme na to: byly jsme s Janou, kolegyní (kolegyní  kdysi a nyní kamarádkou ) na zájezdu v severní Itálii, to byly samé zahrady a kytky a občas nějaký ten zámeček, honosná vila, jezero, obroubené to bylo Alpami, no, nekup to. ( co byste také ode mne čekaly? ) A v jedné té zahradě, velké překvapení, samé pomeranče, citrony, prostě neuvěřitelná směsice, vůně květů a zároveň plody, nu, mé nadšení nebralo konce. Další den jiná zahrada a jiné úžasnosti a tak to šlo den po dni... Přiznám se, že něco podobného, i když v menší míře, jsem zažila i na jednom německém hradu, jenže, tam ty citroníky a pomerančovníky mají ve velkých džberech a musí si je na zimu schovávat pod střechu. V Itálii, konkrétně kolem Luccy a Cinque Terre to mají asi jinak. Jestli se ráda chlubím a občas to dělávám, tak tentokrát to sem dám obzvlášť ráda, protože se může stát, že někdo něco takového nikdy na vlastní oči neuvidí.

Přeji vám všem krásný den, krásný víkend, to by bylo, abych vás nepotěšila!

Jak si můžete všimnout, stíháme i zmrzlinu. My jsme s Janou tááák šikovné. ( a mlsné!)