Do cizího rajónu

 To si tak večer prohlížím starší fotky a našla jsem docela zajímavé snímky z jednoho výletu 5.11. z nějakého pár let zpátky výletu a říkám si, proč je nedat na blog,  jako pozvánku do Turnova, rodného města mé kamarádky Marcelky, kam docela často jezdíváme.

Je tu pěkné muzeum a spousta zajímavých budov, parků a okolní příroda také není marná...že, Jitko?

Já osobně mám ráda prodejnu Granát na  náměstí a mohu vás, milé KOČKY, ubezpečit, že odtud nemám žádné ruční granáty...ale něco jsem u nich už utratila.

přivítala nás tehdy cedule:

Při každé další návštěvě Turnova najdu vždy něco nového a zajímavého. Přeji i vám takové objevy.

( sprejery bych inzultovala, nesnáším ty jejich bezduché čmáranice )

Střípky z Prahy

 Když nevíš, co dát na blog, šoupni něco z Prahy, říkám si občas. Protože fotek z procházek Prahou mám za ta léta docela dost, ( jako že hodně, ne že jich mám plné zuby!), nikdy to nezklame a snad mi to, 

milé KOČKY, odpustíte.

Připustíme-li, že návštěvnice mého blogu mohou být bydlištěm vzdálené hodně od hlavního města, mohu jim tímto počinem přiblížit zapadlé kouty Prahy nebo připomenout i notoricky známé pohledy - ale viděno mýma očima amatéra...

tak žádné dlouhé litanie a jdeme na věc:

vlny pod Petřínem:

nepotřebujete housličky? 

Hezký den vám všem...

Státní znak

V pátek po obědě si obvykle manžel chodí ke škole pro Honzíka, jednoho spřáteleného kluka, jinak řečeno prvňáka a vodí ho k nám domů, odkud si ho rodiče vyzvedávají kolem 18té hod., poprvé byl u nás, když mu byly asi 2 roky a 3 měsíce a od té doby si nás dost ochočil, že je téměř jako náš. Původně jsem ho hlídala jen v době nemoci nebo když jeho maminka učila dva dny ve škole. Později, když nemohl z nějakého důvodu do školky. Nyní k nám chodí na návštěvu. Během doby se náš vztah měnil, od malého hračičky byl značný posun k vynálezci a milovníkovi Merkuru, hraje počítačové hry, kreslí a lepí, skládá papírové modely, je velmi činorodý. Také si občas zatančí a zpívá o Dědoles - žádný stres.

Tento pátek, ani nevím, jak se to stalo, povídá, že by si nakreslil státní znak, jen neví, jak je to tam v rohu, tak jsem mu na internetu naklikla státní znak, poměrně malý a on to nakreslil: viz níže. 

Tedy, milé KOČKY , já bych to nesvedla.

Pak se rozhodl, že nakreslí i školu a udělal výkres, včetně sborovny, ředitelny a tělocvičny, dokonce i kuchyni a jídelnu. Máme s manželem v páteční odpoledna docela zábavu.

Na nás, Čechy, si nikdo nepřijde, no, posuďte samy, milé KOČKY, mít dva lvy s takovými zuby!

Přímo archeologický

 Přímo na archeologický nález jsem přišla náhodně, onehdy večer jsem něco hledala ve velmi starých fotkách a našla jsem fotky, které ani nevím, že máme.

Manžel mě vyfotil na Křivoklátu, na ruce mám nějakou sovu a dodnes si nepamatuji, že bych se takové věci propůjčila, nicméně fotka dokládá, že ano, sama jsem překvapená, že jsem na tom výletě zažila takové dobrodrůžo.

Milé KOČKY, jak to máte vy se staršími zážitky? Já si tedy hodně pamatuju, ale vidím, že už mám  nedostatky.

Výlet to byl vlakem, s přáteli, šli jsme ze stanice Zbečno k Hamousově statku, kde byly nějaké slavnosti a dále pěšky na Klíčavu, přehradu postavenou mládeží - to totiž v padesátých letech bylo obvyklé a měli jsme sebou jednu kamarádku, která tam tehdy pracovala, došli jsme na Křivoklát a tam manžel sůvě se sovou udělal obrázek. Koukám, že jsem tehdy, i po těch kilometrech v lesích, vypadala docela zachovale.