Již delší dobu koketuji s myšlenkou, že si dám pauzu, od věcí a činností, které nejsou nutné a které pohlcují mou mysl a čas, nehledejte v tom, milé KOČKY, nic divného.
Chemoterapie poškozuje nejen nervy a moje nohy a ruce by o tom mohly povyprávět, jaké je ze mne nemehlo, ale možná to má vliv i na buňky v mozku a jinde, co já vím. Na blog se snažím připravit pár dní dopředu vždy několik příspěvků, pokouším se vložit aktuality a také nějaké archívní věci, o kterých si myslím, že by mohly někoho zajímat a pak se večer alespoň na chvíli zaskočím podívat na komentáře a mít s vámi nějaký, třeba i krátký kontakt, o ten rozhodně nechci přijít.
A nyní si říkám: každá z vás má plno práce s úklidem a pečením a jinými činnostmi v bytě či domě a já si také ráda srovnám myšlenky v hlavě nebo knížky v knihovně.
Počkám, až na tom budu krapet lépe a ustrojím stromeček ( moje oblíbená činnost ), zajdu pro nějaké roští a ozdobím ho a dám na stůl. ( nakonec jsem stromek ustrojila ve středu, heč)
Aby vám tu nebylo smutno, vymyslela jsem pro vás kulturněpoznávací záležitost: to se asi k Adventu hodí? Náhodně jsem si na včerejší podvečer vybrala knížku Viktora Fischla alias Avigdora Dagana, rodáka z Hradce Králové a později obyvatele Izraele, velvyslance, spisovatele a autora nejen Jeruzalémských povídek.
Z nich vám zde několik dní po sobě opíšu pár těch nejkratších, nikoli však nezajímavých.
Třeba vám přijdou vhod? Snad mě za to nikdo nebude žalovat?
Tak zítra!
