Ve středu 12.1. jsem se dostala po obědě do Prahy a poté, co mi pustili žilou, rozhodla jsem se, že když mě stát platí za to, že nic nedělám, dostojím své pověsti, že jsem žena činu a domů ještě nepojedu, udělám si malou objevnou cestu po Malé Straně. Někdo by,
milé KOČKY,
řekl, ty a objevy na Malé Straně, vždyť to máš prochozené tam a zpátky několikrát, a nevěřili byste, ale - je to tak, řekla jsem si, že je čas na návštěvu ve Vojanových sadech, kde jsem dosud nikdy nebyla. Z Karláku na Malostranské náměstí mě odvezla dvaadvacítka a pak už pěškobusem - zima byla, asi -4 pod nulou a sucho, tak jsem si říkala, že není právě vhodná doba na prozkoumání nějaké zahrady, ale alespoň, až tam půjdu jindy, třeba v létě, budu se na to o to víc těšit. Hned za branou, u vchodu od ulice U Lužického semináře kvetl keř, asi kalina vonná? a dál jsem se prošla po tomto parku, sledována zvědavými pávy, slípky byly méně barevné a kohouti v plné parádě, házeli odlesky na všechny strany, zima, nezima. Když už jsem byla na této straně Vltavy, šla jsem pak znova na Karlův most, i když jsem tu byla tolikrát a docela nedávno a nafotila jsem si Petřínskou věž a pár dalších snímků, to se neokouká. Stmívalo se a to mám ráda, navíc to dělalo třpytky na řece.
Docourala jsem se pak přes Staromák k Práv.fakultě a odjela na okraj Prahy a poté domů, zkusila jsem i přes okno tramvaje nafotit řeku při stmívání.Jestli se mi to povedlo, posuďte sami.
pár záběrů z rozjeté tramvaje:
Na zítra jsem vám připravila pár čerstvých snímků z Karlova mostu. Na ty se dá koukat pořád, že?
