Bylo, nebylo - podzimní

Jak sedím doma, napadají mě z toho šedivého dne samé blbiny. Třeba teď jsem si vymyslela, že udělám 4 dílný seriálek a to - pohádkový. No, nebude to o čertech, ani o zlatovlasých princeznách, natož o líném Honzovi za pecí a buchtách, i když, 

milé KOČKY, kdo ví?! 

Aby to bylo trochu učesané, zkusím to udělat laděné jako jarní, letní, podzimní a zimní - a komu se to zalíbí, může si zašeptat: to je pohádka!

Tak tedy, zkusíme začít podzimním příběhem: 

Vzala jsem sestru Helenu a jejího vnuka Honzíka na výlet, dojeli jsme vlakem do Svoru a vystoupali jsme na Klíč, což je zdaleka viditelný špičatý kopec, ze kterého bývá vidět až do Krkonoš! Takže Honza tam figuruje a dvě buchty také! Když jsme se na vrcholu dostatečně výhledy pokochali, vydali jsme se na cestu přes kopce a lesy do Kytlice a odtud nás čekala cesta vlakem do Děčína, já ovšem jsem si musela nastavit cestování o jízdu domů,  do N.

Svor:

vidím v dálce město veliké: Nový Bor...

na tomhle by Pyšná princezna kopec nesjela:

blížíme se ke Kytlici:

A zítra? milé KOČKY? něco od ledu?

Zblízka

 

Kytici, kterou jsem od zetě dostala v sobotu, jsem si dnes, 

milé KOČKY,

prohlédla pěkně zblízka, zkusila jsem ji i nafotit a výsledek si zde můžete prohlédnout.

V této nejisté době poskytuji něco hezkého, snad nám vydrží naděje, že nebude hůř.

Gerbery a karafiáty a ty mně neznámé bílé kvítky pořád vypadají krásně, 

ale růže už začaly vadnout a klopit těžké hlavy:

jako by mi chtěly říct, že každá legrace a každá krása někdy končí...

přeji vám všem pěkný víkend bez ošklivých zpráv.

Ve Tvrzi

 Párkrát jsem byla na nějaké té výstavě ve tvrzi v Roztokách u Prahy, ať už to byla výstava pokojíčků a hraček s tehdy malou vnučkou, nebo jindy s Janou na prohlídce zámečku, byla tam tehdy podařená výstava o vilách v Dobřichovicích, případně při jiné příležitosti. A to nemluvím o výletě na nedaleký vršek Levý Hradec s jedním z nejstarších kostelů...

( o kterém se píše: 

Na Levém Hradci byl za knížete Bořivoje vybudován první kostel v Čechách, již tenkrát zasvěcený svatému Klimentovi. Původní přemyslovský svatostánek však nemá s dnešní podobou kostela mnoho společného. Byl nejspíš dřevěný a až někdy v 11. století jej nahradila kamenná rotunda, jejíž základy byly objeveny pod podlahou dnes stojícího kostela ). 

koneckonců, nemáme to tam daleko.

Tentokrát jsem se ulakomila na výstavu o panu Suchém a tajně jsem doufala, že tam vezmu mladší vnučku a že jí to přijde vhod. A jak to, milé KOČKY, dopadlo?

Nedostaly jsme se tam, tak vám poskytnu jen pár foto z výletu tamtéž s Janou: a protože Růženka měla ráda hračky, bude foto z výstavy hraček: ráda bych uctila její památku.

promiňte mi nekvalitu, ale mnohde jsem to fotila přes sklo...