Jičínskem

 Milé KOČKY, něco jsem hledala ve starých fotkách a našla jsem podzimní fotky, nafocené ještě starým foťákem, přidám to sem, aby bylo vidět, že jsme výletovali vždycky:

Mohlo by se to jmenovat i Ve skalách a u Kosti.: vím, že tam mnohé z vás rády jezdíte a tak si společně zavzpomínáme?

můj oblíbený Vesec u Sobotky:

od Sobotky k Humprechtu:

pevný jako kost:

Když není nic lepšího v plánu, v každém ročním období, tak to skály, Sobotka a Kost jistí...

My čtyři

 Jedná se o mne, moji postel, moji rýmu a můj kašel, milé KOČKY. Nedávno se mi díky viroze podařilo několik dní lenošit v posteli a ve společnosti zajímavých knížek se dostavily i zajímavé myšlenky. No, vážně!!!

Nemuselo to být nutně díky čtivu, ale napadlo mě, že u nás byla zrušena vojenská povinnost pro chlapy a asi díky za to, jenže - jsou tady v Evropě a také nedaleko Evropy lidé, kteří učí už docela malé děti zacházet se zbraněmi a přinejmenším sestrojit nějaký ten Molotovův koktejl se prý hoši učí pomalu ve věku dětí u nás chodících do školky, zatímco naši chlapci neumí ani zapálit ohýnek. Což jsme my, pamětníci, uměli jako nic. 

My tady dětem do 6 let čteme pohádky, Malého prince, Kocoura Modroočka, Broučky a já nevím, jaké jiné krásné příběhy a oni krmí děti nenávistí a nesmysly o pannách, které je v nebi čekají, když se obětují?! A jejich šéfové si v pohodlí a bezpečí užívají luxusu - mnohdy za nemalé peníze, které jim poskytuje Evropa?

Napadlo mě, krom jiného, že kdyby díky nějakému konfliktu vypnuli proud, kde by si zájemci asi vygůglili, jak se co dělá a kde by našli obživu, když neumí chytit rybu, nebo zajíce?

Taky mě napadlo, kam vojsko dalo všechny ty flinty a jiné takové pistolky a kvéry, když už chlapi na vojnu nechodí, zatímco po Africe a Blízkém Východě se producírují mladíci s kalašnikovy a zjevně si s nimi vědí rady. Některé myšlenky, které mě navštívily v té době, ani psát nebudu, aby mě někdo - jak je tady zvykem - nepodezíral ze šíření poplašných zpráv. Ono poplašné zprávy už tu proběhly a třeba množství manifestací pro Palestinu mě dost zarazilo, přiznám se!.. po událostech v posledních dnech. Kdy například na Václaváku, pod ocasem, nějaká Maročanka brebentila arabsky kdo ví co!

Nerada bych, abychom se chovali jako pověstný pštros s hlavou v písku. To si mohou dovolit malé děti, zakrýt si ručičkami oči a předstírat, že je nikdo nevidí!

Jak ráda bych se v úsudku mýlila, milé blogerky.

Jo, kdyby mě za mé nápady zavřeli, věřím, že byste mi některá ráda poslala bábovku zapečenou v pilníku. Díky.

Tak mě napadá, kolik křesťanských kostelů a synagog dovolí jinověrcům v arabském světě postavit?

Slunečné odpoledne

 V neděli 12.11., po obědě, jsme s Janou zatoužily zajet do Prahy, podívat se do NG na výstavu AKVAREL aneb mezi Prahou a Vídní.

Jenže, bylo slunečno a docela nás lákalo se nejprve projít, tudíž jsme si udělaly procházku napříč Letnou, po hraně kopce, s výhledy na Prahu a Vltavu. Kolem Hanavského pavilonu jsme tentokrát prošly bez posezení u kávy, bylo tam dost plno a řekly jsme si, že zkusíme něco nového. Sjely jsme tramvají dolů a v Kaprově ulici jsme si našly zajímavou, vyhřátou kavárnu vedle dvou dalších a zde jsme si poseděly, ohřály se a po dobré kávě a zákusku jsme prošly Staromákem, Dlouhou ulicí k tramvaji v Revoluční a směřovaly do Veletržního paláce - na výstavu. Kolem páté, už za tmy, jsme si daly na Vltavské rozprch a Jana jela domů, já za vnučkami. Musím říct, že takové nedělní odpoledne není špatné.

Milé KOČKY, udělala jsem i několik fotek: 

lodí tu bylo docela hodně, asi tady někde mají hnízdo:

moc hezký obraz Zvědavá dívka v Benátkách:

Milé blogerky, kde se sejdeme příště?

Půjčeno

 Půjčeno a přečteno, tak by se dala nazvat knížka, kterou jsem si minule v Mě knihovně vzala z police celkem náhodně, protože jsem nenašla tu, pro kterou jsem tam zamířila a trochu jsem spěchala.

Milé KOˇČKY, nakonec jsem si řekla, že si tu původní půjčím jindy a s touto mně neznámou spisovatelkou to buď vyjde nebo ji vrátím rozečtenou. Ale povedlo se, byla to celkem oddychová nenáročná knížka a dělala mi společnost v posteli po několik večerů, kdy jsem si léčila nějakou virozu.

Takže - kdo netoužíte po silném a světoznámém umění, klidně si ji přečtěte. Jedná se o příběhy dvou nevlastních sester z Anglie, na dovolené ve Španělsku a později v Mexiku a dál nebudu prozrazovat...přenesete se do slunných míst na pobřeží ... což by se mohlo nyní hodit?

Babičky na cestě za sluncem

A vám, milé blogerky, které to číst nebudete, uvedu dva vtipy z této knížky:

1.

Žena se dívá na pořad o vaření.Manžel na to: to stejně nezvládneš!A ona odpoví:No a co?, ty se taky díváš na porno...

2.

Jo, a jeden ajťák ukládal večer děti a ráno si nemohl vzpomenout, jestli je ,,uložil,,  nebo ,,uložil jako,,

Knihu jsem poctivě vrátila a už mám doma další tři - trávím spoustu času s rýmou, kašlem a knihami pod prošívanou dekou...

tuto útlou knížku jsem přečetla za odpoledne:na rozdíl od knih I.Krause tato nebyla nijak veselá:

vše přečteno a půjdu vrátit knihovně, copak si půjčím tentokrát?