Ubrečený prosinec

 V době, kdy jsme objednávaly a platily adventní zájezdíky jsme s Janou o počasí neuvažovaly, protože to bychom, možná, do toho nešly.Ale stalo se a měly jsme chuť podívat se do Norimberka, já jsem tam kdysi byla s manželem a mamkou a synovcem, ale naprosto nic jsem si už z toho nepamatovala a tak jsem naznala, že je čas získat čerstvé zážitky a Jana byla ochotná do toho jít se mnou. Původně se mělo jet tuším, že 25.11., ale cestovka to musela změnit na 8.12.23, protože dostala zprávu, že tam budou adventní trhy až později. Já jsem tento týden ochuravěla, kašel a rýma mne položily na lopatky, ale náhradník nebyl a proto jsem musela zkusit rychloléčení a v pátek vyrazit i kdybych tam měla duši vypustit. ( jo - vůbec  jsem nebyla jediná, kdo tam ,,neměl,, být, dvě paní tam kašlaly a smrkaly, kam se na ně hrabu. Odjela jsem to v respirátoru a kdyby nám nepršelo, mohl to být skvělý zájezd. V léčení virozy budu poctivě pokračovat...

Přibližně od deseti dopoledne jsme s paní průvodkyní kolovali po městě, vyškrábali jsme se na hrad, navštívili několik kostelů a památek a navzdory počasí jsem si udělala i pár fotek.Procházení stánků na trzích nám déšť dost komplikoval a shodly jsme se s Janou, že pobyt v letní den, kdy fungují předzahrádky restaurací a kaváren by bylo v tomto městě, historicky spojeném s naší historií a především s Karlem IV. a Václavem IV., jiné kafe.

Nikoho nenutím, aby se díval - ale přidám pár snímků ze včerejší návštěvy Norimberka: 

norimberský orloj:

snad vám kapky na mém foťáku nezkazily náladu, milé blogerky...

To nejlepší nakonec

 Těšení, to mě baví,  proto se mi nikdo nemůže divit, že mě další program lákal: cesta nás zavedla do města Kufstein s pevností nebo, chcete-li, hradem Josefsburg - cestu jsem si krátila focením z rozjetého busu a proto jsem musela později hodně fotek vyhodit. Provedu vás, milé KOČKY, a snad si tohle místo také oblíbíte, i když si jízdu lanovkou nahoru na hrad jen tak prohlídnete...nezažijete to třesení a výhledy dolů na město. 

Řeka Inn se tu jeví jako pořádný tok.

vtipné bylo, že vstup na hrad ( pevnost ) byl pěšky nebo lanovkou za stejnou cenu - 6.50 euro, tak jsme se rozhodovaly, co je lepší, uštvat se při výstupu, nebo umírat strachy ve společnosti dalších šesti odvážlivců - lanovka je pro osm dospělých osob. Zvítězila pohodlnost:

jedno z nádvoří hradu:

Smutné bylo, že tu čas rychle utíkal, prošli jsme se kolem 600 let staré hospody nepřetržitě provozované a po několika hodinách v mrazivém a slunečném počasí jsme město opustili a namířili jsme si to k domovu. To abychom po deváté večer zakotvili v Praze u Hl.n. a vydali se různými dopravními prostředky domů.

Na dálnici Německem:

a budou další cesty za poznáním...třeba vás, milé blogerky, zase vezmu sebou?