Telegraficky

 Přišla středa, 16.října 2024 a já jsem čekala návštěvu - sestru Helenu. 

Ráno - pečeme kuře, vaříme červené zelí, čeká i knedlík na snědení. Po obídku jedeme busem do Čelákovic - upravit dvojhrob rodičům a prarodičům. Posedíme u kávy v cukrárně.  Potom se přesuneme vlakem do Lysé n.L. a beru sestru do zámecké zahrady na procházku. Fotím. Kvečeru při pěkném západu slunce jedeme vlakem domů - já do N. přes Všetaty a sestra pokračuje k domovu na sever - do Ústí n.L. 

Milé KOČKY, uložím si zde několik fotek z této výpravy. 

( na nádraží ve Všetatech vše zavřené, vlak, na který jsem přestupovala, opožděný, vítr ledový a bezohledný a já prostydlá - sochy ze zahrad v Lysé dám samostatně až zítra, co vy na to? )

a pak, že už nejsou barvičky!

fakt tam kvetl rododendron!

to není majitelka zámku ( domova důchodců ), ale sestra H.:

krásný den vám všem, zítra budou sochy...

Podvečerní představení

Čekání na vlak - 9. říjen v 17.38 hod.

Na podzimní notu

 Letos jsem, milé KOČKY, dostala ťafku - vždy se těším, jak si u nás ve městě zafotím na podzim barvičky a včera jdu okolo úřadu a koukám jako zjara - stromy buď jsou zpoloviny holé něbo listí hnědé a suché - jeho větší část je na zemi -  to je ale rána! Budu muset pro ty správné fotky jinam - nebo jsem to propásla? Zatím tedy, s prominutím, zalovím ve fotkách z jiného roku a z doby, kdy jsem hlídala tehdy malé vnučky - ovšem z počátku října, abychom to mohli srovnávat.

a ještě něco k podzimu patří

Dnes nic pro chlapy

 Milé KOČKY, vítám vás na mém blogu, včera ráno, pohledem z kuchyňského okna, jsem zaznamenala mlhu a mokro - venku - a doma teplo a příjemně a to mne vyprovokovalo k nafocení nějakých polštářkových snímků. ( to mi připomíná, že musím odnosit truhlíky s muškáty do domu na schody ).

Jak se držím více v bytě, chce to nějaké ty polštáře, plédy, ( deky), svíčky a prostě haldu knížek u postele? nebo ne? Konev dobrého čaje, jedno dvě kafíčka za den do krásného hrníčku s podšálkem a den uteče jako voda. Navíc, když mám doma ořechovou bábovku od kamarádky, to se to bydlí, to se to žije. Manžel tedy, po pravdě, víc chodí na pečený bůček, než na bábovku, ale docela poctivě to střídá.

Mám několik možností povlečení dekoračních polštářků, jsou obvykle častým zdrojem nesvárů mezi mnou a manželem, neb drahoušek okupuje sedačku a polštářky nahází na jednu hromadu - jeden si dá pod záda a jede jeden film v noťasu za druhým. Já - jakmile odejde, polštářky natřesu a naaranžuji ( pokud tam sedím já, k žádné jejich úhoně nedochází, prostě chlapům něco v tomto směru v genetické výbavě chybí ). 

Tak a nyní přikročíme k prohlídce mých dosavadních možností, jak obléci sedačku na různá roční období. 

( manžel tomu říká gaučink ) - těchto polštářů mám 5 ( dva na snímku chybí )

letní verze na střídačku: 

zimní - nyní přicházejí opět ke slovu: 

divočina: 

tyto povlíkám na prázdniny: 

 

Děkuji vám, milé blogerky, za návštěvu a mějte se hezky. 

Podzimní nálada

 Včera, v pátek, bylo celý den zamračeno, chvílemi pršelo, nebylo mi nejlépe a tak jsem si prohlížela staré fotky a našla jsem jedny, kdy jsem byla před časem vpodvečer s fotoaparátem koncem listopadu sama v Praze.

Možná, že se vám budou líbit, milé KOČKY, jako inspirace na podzimní procházky a nemusí to být jen po Praze, přeci.