Střípky

V tom chaosu, který mám ještě trochu v hlavě ze zájezdu,

dříve, než se vydám zase jinam....

musím si udělat trochu pořádek a shrnu několik myšlenek:

zaujalo mě v Maďarsku:

a/ všude se dá koupit české pivo, v obchodě a v restauraci, za rozumné ceny...Staropramen, Kozel, Krušovice

b/ všude převážně čisto, a bez posprejování

c/ spousta soch, pomníků, pamětních desek

d/ lidé vstřícní a ochotný personál hotýlků, restaurací, stánků

e/ jídlo chutné, maso měkké a ceny přijatelné

f/ bezpečno, alespoň myslím....

g/ lázně všude, kde si umíte představit

h/ skvělá zmrzlina i zákusky

K dobrému pocitu ze zájezdu do Maďarska přispěl určitě průvodce pan Kamil a jím sestavený program, jeho humor, ale díky patří i mé kolegyni Janě, jejímu klidu a společnosti. Žádná ponorka!

Malé chybičky to mělo také, ( asi dva delší přejezdy ), ale kdo by se teď takovými věcmi zabýval? Někdy jsem měla pocit, že máme na nějaké to město málo času, ovšem to bychom tam nebyli devět dní, nýbrž nejméně tři neděle.

Po loňském zájezdu do Polska jsem opět dobře vybrala...

cestování nazdar!

Milé KOČKY.

pozn.: úmyslně neuvádím moc podrobností k tomu, kdy kdo co postavil, kdy a proč s kým bojoval, který hudebník a skladatel kde na kterém zámku žil a tvořil a podobné věci, pokud to někoho hodně zajímá, zajede si tam a dozví se to, a pro ty ostatní jen stručně...sama si některé informace sháním na internetu nebo v knížkách...před nebo po zájezdu.

Den devátý - poslední

Béé, chtělo se mi naříkat,

ale - každá legrace jednou končí,

tudíž nebylo nic divného, že nastal poslední den našeho poznávání Maďarska.

Vyjelo se po snídani k západu, chvíli jsme se očima loučili s Balatonem...

a velice mě potěšilo, když jsem zahlédla hrad Sumeg,

na který jsme se s mužem při jiném zájezdu kdysi vyškrábali...

takové milé letmé setkáníčko...

tasila jsem foťák a z okna busu mu udělala...tomu hradu....momentku:

v programu toho dne bylo:

9. den: dopoledne návštěva velkolepého zámku Esterházyů v městečku FERTŐD.

Následně návštěva pohraniční ŠOPRONĚ, kde se budeme moci pokochat historickým jádrem starobylého města.

Odpoledne odjezd do ČR a návrat ve večerních hodinách.

Jenže: měli jsme čas a tudíž nám pan průvodce udělil jednu odměnu,

asi,

že jsme byli celý zájezd poslušní a dochvilní, zajeli jsme ,, na jednu fotku,, do města Sárvár ke zdejšímu hradu.

Je to borec, ten Kamil!

Pokračovalo se podle plánu k Esterházy zámku a zde si někteří na tržišti doplnili dárky pro své blízké: papriku, klobásy, salámky...a další zdejší typické výrobky...

Milé KOČKY,

v zámku jsou nádherné interiéry, okolo se rozprostírající park stojí také za procházku a sem tam nějakou fotku,

stihla jsem i před zámkem v restauraci dvojku dobrého červeného a

jelikož jsem v Šoproni, kam jsme se odtud posléze přesunuli, již byla, vydaly jsme se s Janou ,,po stopách,,.

Neotrávilo nás ani množství rozkopaných ulic a chodníků, někdy se prostě takové město modernizovat a zkrášlovat musí.

Poseděly jsme v pěkné restauraci u dobrého maďarského jídla a u neméně dobrého krušovického černého piva.

Myslím, že jsme tím důstojně završily prohlídku tohoto zajímavého a líbivého města.

Pozdě odpoledne jsme si to namířili k Vídni a srdce zaplesala při pohledu na Mikulov, na Pálavské Vrchy a už se přiblížilo Brno, kde jsme ponechali několik účastníků zájezdu.

(asi věděli, co nás dále čeká - dálnice do Prahy - žádný med! )

V Praze jsme se rozprchli a možná, že se někteří z nás někdy zase sejdou, jindy a jinde na zájezdu.

Den osmý

Přišel osmý den našeho zájezdu a do focení jsem opět zapojila cestovní medvídky:

už jsem je před lety fotila na pomníku bitvy u Kresčaku,

tak se jim logicky dostalo fotky i u pomníku bitvy u Moháče.

Koukám na datum bitvy a málem mi vypadly oči!

Milé KOČKY!

Bitva prý proběhla 29.8.1526 a můj otec se narodil 29.8.1926

- tak tento datum si budu pamatovat hodně dlouho!

ale nepředbíhejme!...

nejprve jsme zajeli k Arpádově památníku - prohlédli jsme si zdejší panoramatický obraz - působivá, zvukem doplněná malba o legendárním příchodu Maďarů, v Národním historickém pamětním parku v ÓPUSZTASZERU.

Rozlehlý park jsme si trošku poběhali a pak jsme měli delší přesun do SEGEDÍNU, města lemovaného širokou řekou Tisou...

Odpoledne nás čekal nejprve pomník a posléze kousek dál památník v MOHÁČI,

a pak přejezd do krásného města kostelů, mešit a synagog...v PĚTIKOSTELÍ (Pécs), o kterém se píše, že je maďarským "středomořským" městem s tureckou až orientální atmosférou.

Právě zde probíhaly jakésy oslavy vína...a celé město bylo na nohou a v ulicích.

Toto město na mne udělalo velký dojem.

A ještě pozn.: všude v maďarských městech - nepřeberné množství soch...

a pak se večer jelo a jelo až na jižní okraj Balatonu a zde se v pěkném, upraveném hotýlku spinkalo...( v noci ovšem pršelo ).

Den sedmý

Na sedmý den našeho toulání Uhrami jsme se pořádně vyspali,

po snídani jsem Janě utekla ven a v rychlosti ještě nafotila soutok Bodrogu a Tisy,

bylo to velmi zajímavé...

počasí se škaredilo, byla jsem zvědavá, jak se vyvine...

V plánu bylo město Debrecín...i vydali jsme se na jih...

milé KOČKY,

také vám u toho názvu naskočí debrecínské párky?

( a to uzeniny nejím, ale tohle slovní spojení mám )

Městu Debrecínu jsme věnovali část dopoledne a dozvěděli se, že bylo a je kalvínskou baštou, jakož i mnohá jiná města na východě Maďarska.

Později jsme se přesunuli do NP HORTOBÁGY s rozsáhlou pustou, unikátním hřebčínem a vyzkoušeli jsme i zdejší skvělou kuchyni.

Pofotili jsme si koně, někteří se na nich i projeli, viděli jsme hnízdit čápy, ukázali nám originální ovce...zajímavý byl i Devítidírkový most.

V pozdní odpoledne jsme se už kochali v unikátním secesním městě KECSKEMÉT s nezapomenutelnými památkami. Nahlédli jsme i do zdejšího divadla.

Na ubytování jsme byli převezeni na okraj města do pěkného hotelu.

Den šestý

Tento den, v pořadí již šestý, se zprvu zdál být jako každý jiný, ale!

Sice pan průvodce jako vždy sliboval, že program bude bohatý, skutečnost byla na zážitky ještě o něco hojnější,

už ráno při přejezdu Bukových hor - po propršené noci - to byl ,,zážitek,

poblíž Miškolce jsme měli plánovanou návštěvu středověkého hradu Diósgyőr, zvenku to vypadalo jako téměř ruina, uvnitř překvapení, krásné prostory, plné obrazů a věcí, navozujících středověk,...

namlsaly jsme se s Janou a smělo se fotit! ( asi ).

Spodní prostory byly plné sušených bylinek, nádobí a předmětů, které pravděpodobně ve středověku sloužily k běžnému životu, v patře pak místnosti a sály pro šlechtu...

Město ( univerzitní ) MIŠKOVEC jsme prohlédli trochu - řekla bych - po americku, bylo totiž nutné odjet na určitý čas do nedalekých lázní MISKOLC-TAPOLCA, kde pro ty,

kteří se nešli koupat do přírodních pramenů, přilehlý park se stal dočasným útočištěm a sluníčko jim pohladilo tváře...

navíc, když byly okolo stánky se skvělou zmrzlinou...dalo se tam pobýt.

Skrývaly se zde i základy starodávného kostela.

Po koupání jsme se uvelebili v busu a směřovali krajinou plnou vinic k východu, ( někteří si cestou i schrupli ),

..na samé hranice se Slovenskem a Ukrajinou:

zde nás čekala prohlídka renesančního hradu SÁROSPATAK,

kde jistý čas pobýval i Jan Ámos Komenský.

Milé KOČKY -

Vyfasovali jsme bezvadnou průvodkyni, mluvící roztomile slovensky, paní Žužu...

Z hradu byl pěkný výhled na městečko s hradbami a na zakalenou řeku Bodrog...viz předešlé lijáky.

Na hradě měli mimo jiné i naprostou originalitu, kterou jsem nikdy předtím neviděla:

takové jakési mezipatro pro obránce...

Ten středověk totiž nebyl žádná selanka.

Stavili jsme se poté ve zdejší koleji a nafotili nějaké ty pamětní desky.

Hlavně J.A.Komenského, o kterém tu pějí chválu! Nedávno tam prý byla dokonce konference...o něm.

Přesunuli jsme se do Tokaje, ubytovali se v hotelu s výhledem na soutok Bodrogu a Tisy a následovala ochutnávka vína, později i nocleh.