Takové malé ohlédnutí za tím naším pobytem ve Východních Čechách:
Je mi jasné, že jsme mohli pojmout dovolenou s vnučkami více sportovně, ale když uvážíme,
že jsme s mužem senioři a ne zrovna v nejlepší formě,
a starší vnučka také nebyla právě nakloněna v tom horku předvádět výkony,
myslím si, že jsme to pojednali, jak nejlépe to šlo.
Zatímco jsem s mladší vnučkou chvílemi předstírala, že se snažím rozpomenout, jak se hraje ping pong, starší vnučka hltala knížku a za týden zmákla tři. Tedy - dopoledne a časné odpoledne jsme výletili, to jo.
Počítač a televizi jsme nestihli za ten týden ani pořádně zapnout a to jsme měli v každém pokoji jednu. Noťasy taky dva.
Nebyl na to čas.
Jo a shodila jsem 4 kila.
Takže,
milé KOČKY,
měla bych tam jet častěji.
Zpáteční cestu jsem naplánovala přes Borohrádek a Holice a a že se prosmýkneme kolem Kunětické Hory k Bohdanči a dál k Chlumci n.C. a pak po ,,jedenáctce,, k nám, ale ouha, most přes Labe byl zavřený a tak jsem musela volit trasu přes Pardubice. Nesnáším velký provoz ve větších městech.
Manžel mi ani nepřibrzdil - tudíž tajně plánované foto dřevěných zvonic a půvabného dřevěného kostelíka v Borohrádku a Velinách se nepovedlo!
Třeba to vyjde příště.
