Sobota doma

Na dnešní sobotu jsem chtěla s mužem zajet do Zubrnic pofotit bledule, pokochat se,

jezdíme každoročně buď tam a nebo do Pekla u České Lípy,

jenže v Pekle spadla skála a tak to bylo jasné.

---

A jak to dopadlo?

Středu, čtvrtek a pátek jsem strávila v okresní nemocnici s tím, že mě ve čt vezli do Prahy na vysoce rizikové a nepříjemné vyšetření,

výsledky budou za 14 dní,

odpoledne mě s houkačkou vrátili zpátky do špitálu, ( to byla jízda! )

v pátek mě neteř dovezla domů a mám dva dny polehávat a posedávat, tak bledule počkají - asi.

Doma mě manžel přivítal s vynikající slepičí polévkou a zapečenými nudlemi,

konečně jsem se po třech dnech hladovění a diet slušně, i když málo najedla.

( dojmy z hospitalizace a dopravy sanitou by vydaly na tenkou knížku )

Místo výletu za jarní květenou jsem se pustila do uklízení koupelny, ( velká radost mého muže, musel mi asistovat! )

a teď jsem si sedla k počítači.

A právě jsem,

milé KOČKY,

natrefila na krásný domek, pěkně zařízený a už bych se stěhovala:

změnila bych jen dvě věci - nechala bych udělat pracovní desku v kuchyni celodřevěnou a venku nasázela spousty narcisů, tulipánů a hyacintů, jak to je obvyklé v Anglii na jaře.

Pak bych vás pozvala na kafe. Fakt.

Však si to samy prohlédněte:

https://www.drevostavitel.cz/clanek/stylovy-anglicky-dreveny-domek

Výročí

Dnes je 15.březen 2019.

Moje mamka, kdyby žila, slavila by dnes 91 narozeniny.

Vždy jsem si dobře pamatovala - ve škole - co se stalo 15.3.1939, znala jsem z vyprávění rodičů a babiček i to,

co předcházelo a jak se někteří Sudeťáci chovali k Čechům roky před tím.

---

Mamka byla žena dělnice, k nám šesti dětem byla vlídná a shovívavá, celý život byla velmi pracovitá a veselá.

Zdánlivě si z ničeho nic nedělala, vždy případné problémy nějak vyřešila.

Měla ráda cestování, fialovou barvu a své děti, vnoučata...pamatuju se, že si schovávala taková ta dětská přáníčka - nikdy to nechtěla vyhodit. Ráda si prohlížela staré fotky.

Dnes večer zapálím svíčky a zavzpomínám ...

Byla to typická RYBA, byla nekonfliktní, nepila, nekouřila, měla ráda kafe a sladké.

( a na stará kolena měla cukrovku!!! )

Co bych za to dala, kdyby tu ještě s námi byla.

( Shodou okolností táta byl narozený 29.8. a tam zas bylo výročí Slovenského povstání a když jsme byly s Janou na zájezdu v Maďarsku, na místě bitvy u Moháče, pobavilo mě, že proběhla v den 29.8.1526 a táta byl r.1926 ).

Jak říká teta Wiki(pedie):

Bitva u Moháče se odehrála 29. srpna 1526 na planině vzdálené přibližně 6 km jižně od dolnouherského města Moháč, nedaleko dnešní srbsko-chorvatsko-maďarské hranice. Početně silnější vojsko osmanského sultána Süleymana I. zde během necelých dvou hodin drtivě porazilo oddíly shromážděné pod korouhví dvacetiletého uherského, českého a chorvatského krále Ludvíka Jagellonského, jenž při útěku z bojiště utonul v říčce Csele. Kvůli maximálně riskantnímu plánu vrchního velitele uherských sil Pála Tomoryho, jenž se ve velké míře spoléhal na válečné štěstí,^[7] zahynulo na straně křesťanů zhruba dalších 15 000 vojáků a výsledek střetnutí předznamenal tureckou expanzi do Uher. Smrtí Jagellonského panovníka se uvolnily trůny českého a uherského království, čehož ke svému prospěchu využili rakouští Habsburkové

( konec vzdělávací části článku, hihi )

Ohledně výročí!:

Můj manžel se narodil dva dny před tím, než Hitler napadl Sovětský svaz.

Tak to,

milé KOČKY,

vidíte, já si prostě tahle a podobná data pamatuji snadno.

Dělba práce

Tohle bude trochu i o kuchyni, tuším...

to máte tak,

milé KOČKY!

Já jsem se ráno dala do ,,zahradničení,, na balkoně, včera jsem dostala dvě primulky od Jany,

---

tak, že je dám taky na balkon, kde už zdobí jiné čtyři kousky,

a manžel, asi se bál, aby nejedl pozdě - dal se do přípravy oběda,

sice je pátek, ale udělal maso, ptáčky z vepřového masa,

( myslím si, že se bojí, že já bych to tak důkladně a dobře neudělala, málo solím, pepřím a vůbec,

tak jsem mu vše připravila a dal se do toho a co si uvaří, to si sní? )

já si poletuju po bytě a uklízím, takové ty běžné věci a nestíháme se ani vadit,

venku zima a vítr, doma pohoda a klídek,

jen, aby nám to vydrželo, hihi. ( nemyslím tím, že by měl vydržet ten vítr a zima ).

Kytky řezané od Jany trochu víc vykvetly, tak jsem je přendala do džbánku:

líbí se mi takhle víc.

Nafotila jsem: přes dosud neumyté balkonové dveře moji ,,zahrádku,, - taky ty žluté krasavice ve váze a -

pro jedlíky ty ptáčky. Zatím na fotce v letu.

( Kdysi mi někdo říkal, že v Jiříkově pan farář v pátek jedl karbanátky, protože je tam stejně samá strouhanka! ) - tak proto ty moje řeči o mase v pátek.

Hezký den!

Čtvrtek

Tomu říkám pestrý čtvrtek:

ráno jsem si přivstala v pět ( jako v úterý ) a klušu na bus,

pak metro a tramvaj a Brňačka by asi řekla - valím do laborky.

---

Byla jsem kupodivu dost šikovná, že jsem tam byla už ve třičtvrti na sedm a tak jsem byla v pořadí 21 a za chvíli,

poté, co mi pustili hodně žilou, jsem jela domů a překvapila brzkým návratem manžela.

Na pátou odpoledne jsme byly domluvené s Janou, kolegyní,

na setkání v místní slušné hospodě, kde jsme setrvaly v příjemném rozhovoru,

že byl delší, je jasné, neviděly jsme se hodně dlouho,

dostala jsem od Jany řezané květiny - tulipány a narcisy, dvě hrnkové primulky,

čokoládu, další drobné mňaminy, dárky z její výpravy do Skandinávie,

jednu voňavou věc do koupele,

povyprávěla mi o jejich cestě do Dánska a Švédska,

dostalo se mi také ujištění,

že už by to chtělo nějakou tu společnou návštěvu kulturní akce ( na Rédla Jana nemohla, byla nemocná ),

slíbily jsme si

- pokud by v sobotu bylo hezky,

určitě někam na chvíli vypadnem.

Já,

milé KOČKY,

jsem připravena, mám v rukávu vždy něco nachystaného.

Tentokrát jsem nemohla Janu trumfnout cestovatelskými úspěchy,

pouze jsem ji seznámila se svými neplánovanými zážitky ve zdravotnictví.

A s tím, co mě ještě příští týden čeká.

Fotka na uchování dojmu z kytičky:

( koukám, že jsem to taky mohla nafotit, až dám na stůl čistý ubrus! )

Hezký večer ...

Úterý

Dnes jsem vstávala chvíli před pátou, jak do fabriky, konstatoval manžel.

Šla jsem na bus, bylo po dešti, velmi chladno,

v busu jsem se krapet prohřála,

pak metro a dále tramvají na místo určení.

---

V sedm už jsem stepovala u doktorů v centru Prahy.

Pak asi hodina a půl přípravy,

následovalo vyšetření, asi 25 minutové,

posléze půlhodinové čekání a pak mě vyrozuměli, že mohu jet domů.

Přístup tam mají k pacientům z mé strany bez výhrad.

Řekli mi, že se dnes nemám tulit k dětem a těhotným ženám,

manžel pravil, že bychom mohli dnes večer svítit přes moji osobu, když mám ta radiofarmaka v těle.

Trochu jsem si vyšperkovala zbytek cesty,

asi 2,5 km jsem došla pěšky,

cestou jsem koupila několik různobarevných primulek,

natrhala do džbánu spoustu větviček zlatého deště ( co se ale jmenuje jinak ),

zítra udělám nějaké akcičky na balkoně. Já to jaro k nám dostanu, ať chce nebo ne, slibuji.

Odpoledne jsem koukala na telku, nedávno jsem totiž objevila jeden zatím pro mne neznámý TV kanál Hobby a čučím na to jak závislák. Na byty, domky a kytky.

Hlavně na ty v Anglii, s těmi krásnými nakvetlými narcisy, zelenými loukami, kamennými zídkami,

ale ty ceny za nemovitosti, astronomické,

fakt bych na to neměla!

Milé KOČKY,

ale koukám na to a kochám se.

Chudinka můj manžel, už dvě pozdní odpoledne musel oželet svoje televizní soutěže.

A u nás ve městě? za pár dní to bude vypadat takhle: