Povídaly jsme si s vnučkou o všem možném a taky o známkách,
které přinesla na vysvědčení a došly jsme až k tomu, jak je možné,
že znám spoustu míst v ČR.
Třeba tolik kopců, některé s hrady nebo rozhlednami.
Je to jednoduché, vylezla jsem tam!
A tak jsem uvažovala, kde všude jsme to byli a mám radost, že jsme toho stihli, dokud to šlo,
hlavně v období, kdy manžel hodně vysílal ručkou - radiostanicí, jsme lezli na kopce téměř každou sobotu.
Vyjmenovala jsem vnučce ty vršky, kopce a hory, na které jsem si vzpomněla a dokonce jsem jí slíbila, že jí ukážu, až k nám přijede, i fotky z těch akcí, bude-li mít zájem.
Začala jsem Sněžkou, neb jsem tam prvně byla na zájezdu s mamkou - když jsem chodila do třetí třídy!, a že to je roků!
A dál jsem to brala po pomyslné mapě proti chodu hodinových ručiček:
Černá Hora, Tábor, Zvičina, Kozákov, Ještěd, Ořešník u Hejnic, Hvozd, Luž, Jedlová, Dýmník + Vlčí Hora + Tanečnice ve Šluknovském výběžku, Sedlo u Trnobran, Děčínský Sněžník, Komáří Vížka, Klínovec, Čerchov, Koráb,
zpět do středních Čech:
Raná, Lovoš, Milešovka, Košťálov, Varhošť, Buková Hora, Říp, Klíč, Bezděz, Blaník
a šup na jih: Přimda, Poledník, Oblík, Javorník, hrad Kašperk, Sedlo poblíž něho, Jarník u Písku, Kleť,
Novohradské Hory: Kraví a Kuní Hora u Horní Stropnice,
Svaté Kopečky v Olomouci, v Mikulově, v Příbrami se taky počítají?
Jeseníky: Praděd, Keprník a Šerák, Šerlich v Orlických.
Také to byla Lysá Hora, Štramberská Trůba, Hukvaldy, Radhošť.
Na některé jsme vylezli vícekrát, jinde to bylo pouze jednou.
Nedá mi to, abych nevzpomněla na výstup na Baranec a Baníkov, když nechci jmenovat další v Roháčích, tam jsem si sáhla na dno.
Krkonoše nemám až tak prochozené, i když jsme jezdívali na Slávii ve Špindlu, ale došli jsme tak nejvýš na panáka na chatu U Bílého Labe.Případně jsme si zajeli na Benecko a došli na Žalý.Nebo z Harrachova podél Mumlavy ke Krakonošově snídani a zpět.
Vzpomínám na časté výšlapy na rozhledny okolo Liberce a Jablonce n.N. Nebo na Kopaninu.
Speciální cestu jsme podnikli na Rybenské Perníčky, také do prostoru skalních měst na různých místech a že jich u nás je! -ale nejraději mám asi Besedické Skály. Tam jsem vlekla snad každého, kdo se nedokázal ubránit.
Ono je to těžké: zajímaly mne časem různé cíle - Křížové cesty, stavby Santiniho, židovské památky, smírčí kříže, barokní stavby všeho druhu, manžel léta rybařil a tak se taky jezdívalo na ryby a mne bral sebou jako kuchařinku a pomocnou sílu.
A jako dárky dostával vstupy do muzeí: Škody, Tatry, motocyklů a tak.
Vymetali jsme ZOO, skanzeny, zámecké zahrady, různé lázně.
Už bych pomalu mohla znova vše objídět: vše se po 1989 mění k lepšímu.
Babi a kde jsi nebyla, ač jsi tam chtěla, ptala se vnučka: tak na to je taky jednoduchá odpověď:
těch míst je mnoho:
Králický Sněžník, Smrk u Hejnic, Javořice u Telče, Bílé Karpaty, prostor Maštalí mezi Prosečí a Novými Hrady, Hostýn.
Docela se divím, že mě nohy v mém věku nebolí víc, hihi.
Co jsem toho na kole nebo pěšky našlapala...
Ve škole bych teď měla lepší známku ze zeměpisu, než kdysi.
A abych nezaostala, koukám na ZOOMu na Pevnosti u Dunaje.
V tom mám,
milé KOČKY,
a nejen v tom, ale ve znalostech o Balkánu docela mezery.
Nikdy není pozdě se něco nového dozvědět.
